Srpen 2010

Prázdninový výškrab

29. srpna 2010 v 20:45 | Smajli |  Deníček
Tak se zase po týdnu hlásím, že jsem úspěšně prolenošila srpen, poslední měsíc prázdnin =( Nemůžu uvěřit, že za dva dny už budu sedět zpátky ve školní lavici, připadá mi, že to strašně rychle uběhlo... Tomu taky odpovídá moje poněkud pochmurná nálada, takže se tu nehodlám vykecávat nijak dlouho... Pracuji na té kapitolovce, možná bych ji sem mohla začít dávat někdy v říjnu. Jinak, opět jsem trochu probírala foťák a rozhodla jsem se sem hodit několik fotek, které se mi tam zas nastřádaly, nejsou nic moc, nemám inspiraci a ani nová místa na focení... Takže endžoj lást holidej dejs =)

1

Bleskovka 35 - UKONČENÁ

21. srpna 2010 v 13:42 | Smajli |  Bleskovky
1) Kdo je postava na obrázku?
2) Jeho/její typické jutsu?
3) Její/jeho vesnice?
4) Jeho/její tým?
5) Napiš jednou větou co ještě o ní/něm víš.
6) Co na diplom (jen z Naruta)?

bleskovka 35

Orgie

19. srpna 2010 v 18:47 | Smajli |  Jednorázové
Už jsem někdy říkala, že nemáte číst nějakou mojí jednorázovku? Tak u téhle to platí dvojnásob.

Je to moje první spoluautorská povídka s mojí nejlepší kamarádkou Wampi a ještě nikdy v životě jste nečetli něco tak ujetýho, to se vsadím =D

Jen pro představu: hetero, yaoi, yuri, hodně PWP, prvky SM, skupinový sex

Začaly jsme to psát jednou večer, dopisovaly odpoledne, ale pak jsem to musela dokončit bez Wampi, což už mě ale tolik nebavilo, takže ten konec je úplně odfláknutý. Vlastně má ta povídka nejdřív pomalý průběh a pak rychlý sled událostí a je to dost utnuté. Prostě si to přečtěte jenom v případě, že už fakt nemáte nic jinýho na práci, ale věřte mi - neočekávejte od toho příliš, protože vás čeká zklamání =D

A já zas čekám kritiku, pokud už to přečtete =D


Řetězák... 1

11. srpna 2010 v 10:59 | Smajli |  Deníček
Kristepane =D Snad první řetězák na tomto blogu... to je slušné, téměř za tři roky =D Včera jsem se asi musela hodně nudit a na jednom blogu jsem na to narazila. Myslím, že už ho někteří z vás dělali, ale mě to teda dalo zabrat... aspoň teda mé představivosti to dalo zabrat.

Pokud jste ho ještě nevyplňovali, tak dřív, než se podíváte pod peretext, napište si pod sebe 12 postav z vašeho oblíbeného anime. Opovažte se rozkliknout článek dřív, než to uděláte! =D

Máte napsáno? Fajn. Tak se koukněte na tu mojí kravinku.
Jo a nedivte se radši ničemu. Já prostě neumím být vtipná.

1) Sasuke Uchiha
2) Naruto Uzumaki
3) Kakashi Hatake
4) Sai
5) Nara Shikamaru
6) Itachi Uchiha
7) Kiba Inuzuka
8) Gai
9) Juugo
10) Suigetsu
11) Iruka Umimo
12) Gaara no Sabaku

0) Kdo si nemá číst otázky před napsáním 12-ti postav a dá si tento řetězák na blog?
Kdo má zájem.

Recenze knihy: Krátký druhý život Bree Tannerové

6. srpna 2010 v 23:57 | Smajli |  Recenze
Říkala jsem si, jestli mám s touhle... říkejme tomu také recenze... počkat do zítřka nebo ne. Rozhodla jsem se, že ne. Ne, tohle musím zpracovat, dokud je to čerstvé.

Dokonce si k tomu ani nemůžu pustit žádnou hudbu, i když to pro mě není překvapení... Všimla jsem si, že se mi špatně píše - myslím tím smysluplné psaní, kterým chci na někoho zapůsobit, jako příběhy a tak - když přitom poslouchám muziku. Což je zvláštní, protože jinak jsou písničky běžnou součástí mého dne a bez svojí mp3 jsem na cestách jako bez ruky. Ale to jen malá nezajímavá vsuvka...

Teď chci psát o něčem jiném. Možná jste zaznamenali - nebo možná ne - že autorka tohoto blogu je fanynkou Twilight. Ať už si o téhle upíří mánii (vím o několika lidech, které Stmívání nesnáší) myslíte cokoliv, já mám názor jasně kladný. Možná jsem jen jedna z mnoha náctiletých slepiček, kterým učarovala dokonalost Edwarda Cullena alias Roberta Pattinsona (a měli byste vidět všechny jeho plakáty co mám, ha! =D) a možná jedna z méně-mnoha puberťaček, co se obtěžovaly kromě filmů si také přečíst knížky. A nelituji toho, protože všechny čtyři díly jsou nádherné. Fenomenální. Úžasné. Fantastické. Mohla bych se o dokonalosti knižní twilight ságy rozkecávat hodně dlouho, ale přece jen bych chtěla jít spát před dvanáctou.
Když jsem poprvé slyšela, že Stephenie Meyerová vydala novou knížku o mladinké upírce, která se objevila na konci Zatmění, nijak mě to nezaujalo. Co je mi po nějaké Bree, já chci Edwarda! Jenže později se o té knížce zmiňovala ještě moje sestra, která je též fanouškem tvajlajtu. A mě napadlo, že by nebylo tak špatné si jí přečíst. Koneckonců, přece mě zajímá všechno, co se téhle ságy týče. Ještě o hodně později jsem v oficiálním knižním průvodci filmem Eclipse poprvé viděla obálku té knížky. A ta mě přesvědčila. Upřímně, líbí se mi víc než originální obálky předchozích dílů. Už jen proto, že přesýpací hodiny mě vždycky fascinovaly. A spojení temně černé a rudé je velmi lahodivá kombinace, nezdá se vám? =D No nic. Asi o dva dny později jsem tutéž obálku viděla v obchodě. Ale to už nebyl jen obrázek, nýbrž celá knížka. Přesto jsem si ji nekoupila. Měla jsem v hlavě jiné priority a přiznám se, že nejsem ten typ člověka, co utrácí za knihy. Takže jsem Bree a její krátký život pustila z hlavy až dodneška. Do doby, než ji máma přinesla. Dneska se mi dostala do ruky - a také jsem ji dneska přečetla. No, má to stejně bohužel jen necelých 200 stránek. Od začátku jsem měla ve Stephenii naprostou důvěru, věřila jsem jí jako autorce, že tahle kniha bude dobrá. Mýlila jsem se. Byla lepší. Byla tak bezvadná, že jsem ji shltla během několika málo hodin. Přesto mě hodně překvapila. Teď k nějakým dojmům... Připravte se na to, že se tam vyskytne několik spoilerů, ty nejdůležitější dva jsou označené =)
Zaprvé, naprosto mi nejde dohromady vyděšená Bree ze záběrů filmového zpracování Zatmění a tahle nová knižní Bree. Z Eclipse a z toho snímku jsem si o této upírce už udělala jasný obrázek - mladá, vystrašená, bojácná a slabá upírka, která je zmatená svým novým životem a která určitě lituje toho, že ztratila svoji smrtelnost a stala se součástí upířího světa. Představovala jsem si, že Bree měla někde milující rodinu, že to byla normální holka, jen v nesprávnou dobu na nesprávném místě. O své iluze jsem však přišla hned v úvodních větách a celou dobu mě překvapovala. Bree totiž byla chytrá. Ne mrcha, ale byla chytrá. Možná že lepší slovo by bylo inteligentní. Vůbec jsem netušila, kolik toho doopravdy věděla a kolik si toho domyslela.
Snad ještě víc než samotná Bree mě zaujali dva upíři, se kterými se sblížila - Diego a Fred. Začnu Fredem, protože jeho postava mi skoro připadala nejzajímavější. Věřím, že byl Fred do Bree zamilovaný nebo že k ní choval aspoň silnou náklonnost. Byl to on, za koho se schovávala, to on jí zajišťoval bezpečí, on ji chránil. Fred byl postava sama pro sebe. Jako jediný ze skupiny novorozených měl zvláštní schopnost. Dovtípil si toho možná tolik co Bree a Diego, i když možná míň. Jsem ráda, moc ráda, že (teď bacha, spoiler!!!!) to pro něj dobře dopadlo.
Ještě víc než Freda jsem si ale oblíbila Diega. Imponovala mi jeho inteligence a taky smysl pro humor, jeho rebelství a odhodlání. Teď mě napadla trochu zvláštní věc a to, že mi Diego tak trošičku připadal jakobyste vzali dobré vlastnosti Naruta a dobré vlastnosti Sasukeho a dali je dohromady. Jediné, co mi na Diegovi vadilo bylo, že měl... kudrnaté vlasy. Br! Nemám ráda kudrnaté vlasy u kluků. (teď bacha, spoiler!!!!) V téhle knížce snad nebylo nic horšího, než číst o Diegově smrti. Přestože jeho postava vydržela asi jen tak do půlky knížky, byla to postava, kterou jste si prostě za tu půlku museli oblíbit. Nejhorší bylo, že po zbytek knížky se ve vás udržuje naděje, že to Diego třeba přežil, a přestože prostě v koutku duše víte, že je mrtvý už tu noc, co si promluvil s Rileym, přesto do poslední chvíle doufáte (a podobně to cítí i Bree). A ve chvíli, kdy jsem četla o tom, jaká smrt ho potkala, mi poprvé ukáply slzy. A tak strašně těžké je i teď číst znova jeho slova, která poslal po Rileym Bree, než ho zavraždili - Vyřiď Bree, že jsem vymyslel ten pozdrav. Ukážu jí ho za čtyři dny, až se potkáme. Fňuk T-T

K samotné Bree... vlastně nevím moc, jak bych jí popsala, protože doteď pořád nemůžu pobrat to, že byla úplně jiná, než jsem si jí představovala. Jak jsem řekla, byla inteligentní, možná bych mohla říct i vypočítavá, ale ne tak jako Victoria. Ona byla vypočítavá v tom, že se naučila přežít. Oproti ostatním byla malá a... no, nedá se asi říct slabá, ale prostě byla přece jenom ten typ, který dlouho ve skupině nepřežije. Ona ale ano. Samozřejmě, bylo to kvůli Fredovi, ale ona si k němu našla cestu a věděla, co musí dělat. Víc než to mě však překvapilo právě množství věcí, které si dovtípila. Kolik toho věděla o Rileyho lžích (BTW, ta část o nepřímém slunečním svitu čtyřikrát do roka je fakt komická =D). Bree byla zvláštní. Nedá se říct, že bych si ji přímo oblíbila, ale rozhodně jsem ji měla radši než třeba Rileyho (kterej se mi mimochodem ve filmovém provedení moc líbil =D). Bylo podivné číst o někom, o kom už předem víte, jak dopadne. Zkoušet si oblíbit někoho, kdo je předem odsouzený k záhubě. Nakonec stejně musíte s Bree soucítit. Přestože se dokázala vyhnout klamavým lžím, šla do boje, na jehož konci ji čekala smrt. Jednala z citu, který jsem si u ní vůbec nedovedla představit. Z lásky. Nikdy bych si byla nepřipustila, že ta holka, která se ve filmu krčila za zády Cullenových si mohla během svého krátkého druhého života najít spřízněnou duši...

V jedné věci naštěstí byly moje fantazie přehnané. Protože jsem dopředu znala konec, očekávala jsem tragédii. Čekala jsem, že budu bulet jako želva, propadnu záchvatu lítosti, možná upadnu do deprese...? (a nesmějte se, už se mi to jednou stalo, když jsem ve svých jedenácti letech četla, jak se Caleb rozešel s Cornelií =D) Ano, přiznávám, brečela jsem, ne že ne. Ale kupodivu mnohem míň, než jsem čekala. Nemůžete si přečíst konec, aniž by vám neukápla aspoň jedna slzička. Ale nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Možná to bylo tím, že Bree byla se smrtí smířená tisíckrát víc, než jak to vypadá ve filmu. Věděla, co ji čeká. Hodně smutné bylo číst o tom, jak pomocí myšlenek předala Edwardovi informace, které považovala za důležité, číst o tom, jak neprozradila tajemství přátelství Cullenových s vlkodlaky, i když nevěděla, že se jedná o vlkodlaky. Bylo smutné o tom číst a uvědomovat si, že to mohlo dopadnout jinak. Že stačilo málo a Bree mohla vést možná šťastný život - ať už s Cullenovými nebo s Fredem.
Zajímavá byla také role Volturiových. Po přečtení téhle knihy jsem je začala nesnášet ještě víc než dosud. Obzvlášť Jane. Tady se totiž odhaluje, že Volturiovi o úmyslech Victorie věděli mnohem víc, než je naznačeno ve filmu a koneckonců i v samotné knižní verzi Eclipse.
Rozhodně mě tahle kniha chytla za srdce. Diegovi a Bree jsem to opravdu přála. Ne všechno ale může skončit happy endem.

A jak tak koukám, docela jsem se rozepsala. Ani nevím, jestli jsem to tady psala kvůli vám (nezlobte se O:-) nebo kvůli tomu, že jsem to potřebovala nějak dostat ze sebe, všechny ty dojmy. A je mi také jasné, že takhle dlouhý text vás zaručeně odradí od čtení. Nezazlívám vám to a pochybuji, že se mezi vámi najde takový šílenec, který to celé přečte. Pokud někdo takový existuje, gratuluji mu =D
Na závěr bych vám měla napsat něco jakože vám doporučuji to přečíst nebo tak něco. Ale to je taková hrozně otřepaná fráze. Prostě kdo máte zájem, přečtěte si to no =D Je to super a já se k tomu určitě ještě vrátím, jsem si jistá, že jsem to dneska nečetla naposled =) Pokud se rozhodnete to přečíst, nebudete litovat. Stephenie píše skvěle, hluboce před ní smekám. Ať si naše češtinářka říká, co chce. Ta totiž jednou bez okolků prohlásila, že knihy Twilight jsou s*ačka =D Pochopitelně jsme se s ní, ještě s jednou spolužačkou, vášnivě pohádali =D Já si prostě myslím, že je to úžasně čtivé. A, koneckonců, souhlasím s naší češtinářkou v jedné věci, kterou také v této souvislosti prohodila a která mi stále zní v paměti:

"Knihy Twilight jsou jako brambůrky. Začnete je jíst a nemůžete přestat."

Takže začněte jíst Krátký druhý život Bree Tannerové! =)

A koukám, že mi to s tím spaním před dvanáctou asi nevyjde... typické =D

Yaoistky pozor!!!

5. srpna 2010 v 8:30 | Smajli |  Others art
Hrozí nebezpečí, že se v následujících komixech poznáte =D Obrázky jsou z DA, doufám, že se mi povedl dostatečně výstižný překlad =D



My summer

3. srpna 2010 v 9:51 | Smajli |  Deníček
summer
Tož, nedá se říct, že by to zatím bylo něco zajímavého =D Buď jsem doma nebo u babi. Moc toho nedělám, teď dokonce není ani moc počasí na koupání, takže moje letní dny teď jsou celkem nudné. A víte co? Mě to docela i vyhovuje. Začínám si uvědomovat, jak jsem tenhle oddech doopravdy potřebovala, jak jsem byla z té školy unavená. Co na tom, že nedělám nic zajímavého? Já jsem spokojená =D Koukám na filmy, luštím křížovky, čtu, píšu... což mě ještě mimochodem přivádí k jedné věci, kterou jsem s vámi chtěla probrat. Jak už jsem říkala, pracuji na jedné nové kapitolovce a chci se vás zeptat na názor - chcete raději kratší nebo delší kapitoly? Kratšími nazývám asi tak 1 A4 až 1,5 A4. Ty delší mají rozsah kolem 3 A4. Nevím, jestli rádi čtete dlouhé nebo krátké texty, co se týče příběhů. Tak bych byla ráda, kdybyste se prosím vyjádřili, abych k tomu mohla to psaní přizpůsobit O:-).
A jinak... protože jsem včera neměla moc co na práci, tak trochu jsem spatlala jedno video, abyste viděli, jak moc zábavné to moje léto je =D Samozřejmě, je jen na vás, jestli si tu nudu pustíte, můžete se tam setkat s mými blízkými přáteli jako s Domčou, Ondrou, Kájou a mou sestřenkou =D Minimálně dva z nich byste měli poznat, protože k jejich identifikaci byla poskytnuta vodítka v některých článcích na blogu, tak schválně jestli je poznáte =D Ale to je vlastně jedno, nejsou tam až na pár vyjímek žádné zvláštní efekty a jsou to v podstatě jen sestříhané záběry, které jsem natočila během července =D
A co vaše léto? Děláte něco vzrušujícího? =D