Březen 2011

Naděje umírá poslední - 23. kapitola

28. března 2011 v 7:05 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Lidiiii... já už chci taky vysvědčení!!! Nebo teda spíš ty prázdniny =D

Vrba aneb veselé historky z natáčení

26. března 2011 v 19:00 | Smajli |  Deníček

Žila byla jedna učitelka češtiny. A ta učitelka nejenže přečetla snad všechny knížky, které kdy na světě vyšly, ale některé četla dokonce moc ráda. A jednou z takových knih byla i oblíbená klasika, Erbenova Kytice. A toto dílo se jí tak zalíbilo, že zabralo podstatnou část jejích osnov. Pak taky žila byla jedna třída, ve které zmínená učitelka učila. A tato třída se zmíněné učitelce také natolik zalíbila, že prostě musela tyto dvě záliby zkombinovat a zadat ubohým žákům bojový úkol - rozdělit se do skupin a natočit, slovy NATOČIT jednu z balad.

Ano, tak nějak to bylo. Doopravdy jsme asi před měsícem dostali toto zadání. A než se naše skupina rozkoukala, nejlepší balady už byly zabrané. Z takového toho "odpadu" nezbylo než si vybrat nejsnáze natočitelnou věc - Vrbu. Kdo jste ji četl, jistě uznáte, že tam nepotřebujeme tolik speciálních efektů a je celkem i přijatelně krátká. S natáčením jsme bohužel dost otáleli, protože vybrat vhodný termín pro 6 lidí není nic jednoduchého. A tak jsme váhali a váhali a čas letěl a letěl a najednou téměř konec března! A hádejte co? Video muselo být odevzdáno do konce března. Tož nebylo zbytí, a termín 26.3. 2011 byl vybrán jakožto nejzazší termín konečného natáčení. A řeknu vám... to bylo něco.
Jakožto lokalita s nejlepším terénem včetně několika polí, lesa, řeky a zejména rozhledny, bylo okolí mého bydliště vyhodnoceno jako nejideálnější. Tudíž jsem samozřejmě musela poskytnout i část domu, kde jsme si střídavě skladovali věci, natáčelo se tam ranní snídání, náš sklep byl změněn na brloh čarodějnice a také se tam do notebooku namlouvala celé báseň. A teď vám byla sranda natáčet! Oblečeni v dobových kostýmech, s bytelným krumpáčem a ohromnou taškou na kolečkách jsme se promenádovali po Doubravce. Nikdo, koho jsme potkali, si na nás neodpustil vyvalit oči, kondiční běžci, kteří nás míjeli, nápadně zrychlili. Nedovedete si přdstavit, jak jsme se, s jazyky na vestě, plazili až nahoru na kopec na rozhlednu.

Jelikož tato rozhledna bývá po drtivou většinu času zpustlá a opuštěná, ani v nejmenším nás nenapadlo, že tomu dnes bude jinak. Bylo. Jaksi mladý pár tam totiž prodával vstupenky na věž a nějaké ty nápoje. Když uviděli naše zjevení a především pracovní náčiní, trošku zaraženě se otázali, zda jim jdeme zbourat rozhlednu. Tak jsme odpověděli, že se chceme prokopat do Austrálie a zdalipak nám poradí cestu? Což vzali celkem dobře a nechali nás natáčet. V bavení široké veřejnosti jsme dále pokračovali u řeky, za procesu "podsekávání" vrby. Téměř k smrti jsme vyděsili lidi, co si tam v klidu přišli krmit labutě, když jsme se tam vřítili se sekyrou a falešnou krví v pet lahvi. Všimla jsem si, že čím víc jsme se do natáčení dostávali, tím víc lidí nás z mostu pozorovalo. Už jsem jen čekala, kdy si někdo přijde pro autogram. Běh děveček k pánovi se natáčel natřikrát, zatímco smrt paní na poli byla dokonalá už po prvním záběru. Pro zapomenutou sekyru u řeky se musel doloudat Kašpi. Kolem čtvrté hodiny jsme se konečně dostali k posledním scénám v našem sklepě a také k námluvě básně mým "hlubokozvučným" hlasem. To už jsme byli všichni unavení, uběhaní a naše trpělivost vyčerpána. Komická scéna nastala, když jeden spolužák, zatímco jsem namlouvala text, začal za mými zády dělat opičky, což neunesl druhý spolužák a rozesmál se. Čímž mi zkazil celou recitaci a to mě skutečně nakrklo. Takže VF má ve svém noťasu skutečně dokonalý zvukový záznam: "Paní moje, milá paní... jdi do prdele!!" =D Nakonec jsme však s úspěchem asi v půl šesté ukončili natáčecí den, který byl skutečně náročný. Howgh!

Naděje umírá poslední - 22. kapitola

20. března 2011 v 8:58 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Taky tak milujete konfrontace Sasukeho a Kiby? :-P

SasuNaru by yasmincassie

19. března 2011 v 13:19 | Smajli |  Videa
Ufff... hledala jsem dneska jedno konkrétní video a na co nenarazím. Na úplně luxusní hustodémonsky nádherné SasuNaru video. Kdybych ho měla ohodnotit body od 0 do 10, dostalo by minimálně 15!! Má dokonalé efekty, skvělou kvalitu a ta písnička navíc patří k mým vysoce oblíbeným. Prostě ho musíte vidět za každou cenu, doporučuji rozkliknout v plné kvalitě!! ;)


Na maděru

16. března 2011 v 20:19 | Smajli |  Deníček
... aneb otravné autorčino naříkání nad sportovní činností


Ufff... tak pomalinku už nám začíná jaro, což jsem jenom ráda, protože ta otravná uslintaná zima už mi začala pěkně brnkat na nervy. Vždycky mám lepší pocit, když je hezky. Momentálně mám ale tak akorát náladu zhroutit se do rakve a zatlouct za sebou hřebíky. Dneska obzvlášť! Jak už jsem asi párkrát poznamenala, na světě neexistuje větší dřevák, co se jakéhokoliv pohybu týče, než jsem já. Ze zásady při vytrvalostním běhu uběhnu tak... dejme tomu... 100 metrů z 1600, než usoudím, že plíce bych ještě někdy mohla potřebovat, než je vyplivnout na trati, na tyč se horko těžko svým žabím stylem vyškrábu tak do čtvrtiny, když se pokusím pohybovat se trochu do rytmu, vypadá to, jako bych dostala padoucnici. Pánbu ví, co by se stalo, kdybych se doopravdy pokoušela tancovat. Jenže naše milá tělocvikářka je nezmar! Samozřejmě ji nenapadlo nic chytřejšího než gymnastická sestava, skládající se z kotoulu vpřed, kotoulu vzad, kotoulu vzad do roznožení, hvězdy nebo stojky, dvou poskoků, váhy a nějakého vlastního prvku. Na hudbu!!! Což je pro mě zhruba stejně tak myslitelné jako vypíchnout si obě oči. Nebohá učitelka celou jednu včerejší hodinu z našeho týdeního těláku strávila značně neúspěšnými pokusy přimět moje dřevěné tělo k nějakému pohybu. Třeba jen obyčejný kotoul vzad! Padaly nejrůznější rady jako "Odraž se na tý pravý ruce, nesmíš jí tam pokládat!" "Musíš to udělat trochu rychleji, jinak se nepřekulíš!" "Co to děláš s těma nohama?! Dej je k sobě!". Nakonec, když jsem se snažila uposlechnout její rozkazy a mrskla jsem sebou dozadu tak rychle, až jsem si způsobila menší otřes mozku, protože jsem v té rychlosti zapomněla na ruce, usoudila, že bysme mohli přejít k hvězdě. Což byl kámen úrazu číslo dvě. Protože při kotoulu se člověk ještě drží alespoň při zemi. Ale dát nohy nahoru a udržet se jen na rukou? Co jsem, superman? Takže jsem si tam hezky válela ty své "medvídky", drahá tělocvikářka málem chytla psotník =D I když se musím pochválit, ke konci už jsem dokonce dokázala aspoň přibližně dávat ruce na určené křídové značky...! =D Třetím kamenem úrazu byly poskoky a váha. K tomu se snad radši nebudu ani vyjadřovat =D Trošku jsem pančelku uklidnila, když jsem jí předvedla, že umím aspoň most ze stoje, i když s tím vstáváním z něj to taky nebylo úplně ideální =D Nu což. Podpásovka přišla tu druhou hodinu, kdy nás donutila jít na hrazdu. To už totiž moje ubohé ručičky, už celé rozbolavěné z těch "hvězd", jaksi moc nevydržely. Takže nejen že mám dneska mozoly a skoro spálenou kůži na dlaních, ale ke všemu mě totálně bolí celej člověk. Takhle brutálně jsem si už dlouho ty svaly nezrakvila. Nutno podotknout, že mě bolí fakt všechno - ruce, stehna, zadek, břišní svaly... dokonce i krční svaly, to jak mě nutila hodně sklonit hlavu při kotoulu dopředu. Dneska ráno jsem myslela, že ani nevstanu z postele. Nedovedete si představit ten nadlidský výkon v tomhle stavu vyjít ty tři patra ve škole :-/ Radši nechci vidět, jak to se mnou bude zejtra...
Koukám, že jsem se nějak rozkecala. Jinak to u mě momentálně jde tak nějak průměrně. Samozřejmě, ve škole prudí se samýma písemkama, ale řekla jsem si, že tohle pololetí už na to kašlu, nebudu se stresovat. Stačí mi, když prolezu. Rozepsáno mám tak deset jednorázovek, přičemž vždycky napíšu každý den tak jednu větu k zrovna vybrané =D U Naděje teď trochu stávkuju, sice mám promyšlený děj, ale je to trochu obtížné popisovat ten nynější vývoj událostí... No nic. Kdo jste ve čtení došel až sem, gratuluju. Potřebovala jsem si trošku postěžovat, v tom jsem odborník =D Teď si jdu trochu oživit Nerudovy povídky, ze kterých musím brzo dodělat literární deník :-/
Tak žijte blaze :-P

Naděje umírá poslední - 21. kapitola

12. března 2011 v 0:00 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Na Domčovo zvláštní přání zveřejněno v neobvyklou dobu, abys neřekl, že jsem na tebe zlá :-P
Doufám, že se vám tahle část bude líbit ;)

135. - 136. cena

11. března 2011 v 21:31 | Smajli |  Od Vás pro mě
Ta nejnovější je od Mitsuki za spřátelení. Ještě jednou jí za ni moc děkuju! =) Není ten Sasuke prostě k sežrání?! ♥


Když jsem se po dlouhé době podívala do složky s mými diplomy, překvapilo mě, že tam na mě vykouknul jeden, který jsem kdysi plánovala zveřejnit a pak jsem na to samozřejmě zapomněla =D Moc se omlouvám eSmy, že to sem dávám až teď O:-)


63. spřátelený blog

11. března 2011 v 21:14 | Smajli |  Spřátelené blogy
Jak řekl v pohádce pan Lustig: "Inu, svět je malý. A o náhody tu není nouze."

Asi tak by se dalo shrnout moje setkání s Mitsuki. Nebo aspoň fakt, že se na naší škole nachází víc yaoistek, než jsem si myslela =D Pokud jsem to dobře pochopila, pak určitou roli sehrál i můj batoh, označovaný yaoistickým nápisem... No každopádně to vypadá, že budu mít konečně v téhle oblasti ve škole zastání. Už se těším, až někam zajdem, holky =)


Bla...bla...bla

6. března 2011 v 19:25 | Smajli |  Deníček
Taky jste si jako malí říkali, jak se těšíte do školy? Já jo. A když jsem přišla na první stupeň, nemohla jsem se dočkat, až budu na tom druhém, jaká to bude paráda až budu starší. A pak jsem přišla na druhý stupeň a zjistila, že to tam není nic úžasného a jak to bude určitě mnohem lepší, až budu na střední. Jak už si na střední budu moct vyskakovat a jak to bude všechno snadný. A hádejte co? Jsem na střední a pěkně mě to vysává... Páni, jak já se těším, až budu na vejšce!
No nic. Tohohle článku si nevšímejte. Občas si říkám, že bych se vrátila tak aspoň o deset let zpátky a prožila ta léta znova... napravila chyby... a pořádně si užila chvíle bez starostí, bez stresu... panejo, padla na mě nějaká sentimentalita. Nechce pro mě prosím prosím někdo napsat nějakou pořádně zvrhlou ItaSasu povídku, abych si zpravila náladu? O:-)

P.S.: Pajčas, jdu zkouknout tvoje dílo ;)

P.P.S.: Obrázek tady pod tím článkem je opět skvělým dílem mé spolužačky Verči. Děkuju zlatí, nemít ve škole tebe, asi se tam zcvoknu :-* BTW, jestli budeme zejtra dělat na ájině poslech, tak opisuju, you english-boss =D

P.P.P.S.:

Naděje umírá poslední - 20. kapitola

4. března 2011 v 7:07 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Bacha vážení =D Tenhle týden byl natolik náročný, že jsem nestihla napsat víc než jednu větu. A podle ohlášených písemek to příští týden nebude o nic lepší. Takže si užívejte kapitoly, dokud mám ještě nějaké v zásobě, protože je pravděpodobné, že v budoucnu dojdou =D