Naděje umírá poslední - 30. kapitola

23. května 2011 v 6:58 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Omlouvám se, eSmy, dřív jsem to nestihla a přednastavit jsem to samozřejmě zapomněla, já trubka =(

P.S.: Nezlobte se na mě, ono to nešlo napsat moc napínavě, když ten příběh známe všichni O:-)

Kapitola XXX.


Po zbytek dne se už Naruto cítil dobře. Po obědě si se Sasukem zahráli zase volejbal a když se k nim připojili Kakashi s Irukou, rozhodli se dát si zápas v nohejbale. Naruto ani Sasuke nebyli v této hře moc zběhlí a nakonec utrpěli zdrcující porážku. Naruto si všiml, že toho černovlasý chlapec moc nenamluvil a i když se smál a žertoval, byl pořád jaksi zamyšlený a trochu nesvůj. Upřímně doufal, že ho to přejde, a vrtalo mu hlavou, jestli jsou to ještě doznívající následky jeho drzého vyzvídání nebo se mu honí hlavou něco jiného. Nicméně nevyzvídal, už se poučil, že nesmí ze Sasukeho dolovat informace násilím, tak se ho jen snažil rozveselit. Jelikož jejich pěstouni nebyli v rybaření zrovna úspěšní, skládala se večeře jen z obložené mísy, což ani jednomu z nich nevadilo, protože v tom horku stejně neměli moc hlad. Mohlo být tak kolem osmé hodiny, když Iruka s Kakashim vzali vodítka a rozhodli se, že vezmou Breta a Isis na delší procházku. Naruto a Sasuke s nimi odmítli jít, jelikož je ještě pořád bolely svaly z té cyklistické túry předevčírem. Uchiha se po chvilce vypařil s tím, že jde na záchod do umývárny a blonďák si umínil, že zatím ve stanu trochu uklidí. Vytáhl obě matračky i deky, protřepal je, všechny rozházené věci nastrkal do kufrů a tašek, vymetl jehličí a špínu z předsíňky a vyklepal psí pelechy. Pomalu se začal divit, kde ten Sasuke vězí, byl pryč už dvacet minut. Když už za ním chtěl vyrazit, uviděl ho přicházet úplně odjinud, než byla umývárna. Připadalo mu to zvláštní, ale nezmínil se o tom.
"Dal sis načas co? Prokoukl jsem tě, chtěl ses jenom vyhnout práci že jo?" zazubil se na něj vesele.
"Práci?" podivil se Sasuke.
"Tadá!" odhrnul Naruto plachtu, která kryla vchod do stanu, "trochu jsem uklidil. Byla by ze mě dobrá hospodyňka.". Černovlásek nakouknul dovnitř.
"Hmm… paráda. Seš šikula." Pochválil ho, ale znělo to trochu ledabyle, jakoby byl myšlenkami někde jinde. Začalo zapadat slunce a obloha se rozhořela nádhernou červení. Narutovi se v těle rozlil příjemný teplý pocit, i když mu ho malinko kazilo Sasukeho divné chování. Zdál se mu být napjatý, tak nějak cizí… rád by se ho zeptal, co se děje, ale bál se, aby znovu nevyvolal nějakou hádku. Proto mlčel. Sedl si před stan na židličku a Sasuke ho napodobil. Ale zatímco Naruto vytáhl mobil a začal hrát Snakea, Uchiha jen tak seděl a čas od času pohlédl na blonďáka se skousnutým rtem. Naruta to začalo pomalu znervózňovat, vůbec nechápal, o co jde. Několikrát měl dojem, že zahlédl, jak Sasuke otvírá pusu jakoby chtěl něco říct, ale nakonec nezaslechl ani hlásek. Konečně, asi po deseti minutách, si Sasuke odkašlal. "Ehm… Naruto, chtěl bych s tebou… na chvilku mluvit." Jeho hlas zněl nakřáple. Narutem projel záchvěv strachu. Proboha, co mu zase provedl? Chtěl mu říct, že změnil názor a to vyzvídání mu neodpustí? Že bude lepší, když už se nebudou přátelit, když je Naruto tak morbidně zvědavý?
"No… jistě." Přisvědčil blonďák a schoval mobil. V krku se mu začal dělat velký knedlík. Čekal, že tedy Sasuke začne, ale ten se zvedl a posunkem mu naznačil, aby šel za ním. Vydal se do lesa a Naruto ho následoval. Uchiha po chvilce vyšel na polní cestu a Naruto za ním. Ve vysoké suché trávě vyhrávali cvrčci nádhernou sonátu a oranžová záře planoucích červánků vrhala na krajinu krásně syté světlo. Kdykoliv jindy by byl Naruto okouzlen touhle letní chvilkou, ale momentálně cítil, že je mu tak akorát špatně od žaludku, jak tak cupital za černovlasým mladíkem. Šli asi deset minut, než se konečně cesta pozvolna vytratila. Sasuke pokračoval ale dál, před nimi byl úzký pás mladých břízek a za nimi travnatá stráň, která se prudce svažovala dolů do údolí, kde se ve dne pásly krávy. Na kraji té stráně se Sasuke zastavil. Zářivě červenooranžové nebe začalo tmavnout. Naruto se také zastavil a zmateně se díval na Sasukeho záda, vnitřnosti se mu svíjely úzkostí jako hadi. Zoufale si přál, aby už Sasuke něco řekl, protože to mlčení ho dovádělo k šílenství. "Přemýšlel jsem, Naruto." Začal Sasuke po chvíli a Narutovi žaludek udělal kotrmelec. "Víš… neznám tě moc dlouho. Dva měsíce viď?" aniž by čekal na odpověď, pokračoval: "Musím říct, že jsem asi ještě nikdy nenavázal přátelství tak rychle. Obzvlášť takhle pevné přátelství. Nevím, čím to je, ale něco mě k tobě táhne. Jak jsem říkal, máš asi v sobě nějaké kouzlo.". Naruto polkl. Nebyl si jistý, zda by na to měl něco říct, ale jednak nevěděl, co by na to měl říct, a jednak se stále bál, co bude následovat. "Abych pravdu řekl… a vím, že to bude znít asi divně… jsi ten nejlepší přítel, kterého mám." Pravil tiše Sasuke, "a za ty dva měsíce jsem se ti otevřel víc, než kdekomu jinému za celý život.". Uchiha se na okamžik odmlčel. "Zkrátka a dobře, mám pocit, že ti můžu věřit. Je mi s tebou skvěle, s nikým nejsem tak sám sebou jako když jsi se mnou ty. A vím, že… no… že ti na mě záleží. Nebo si to aspoň myslím." Sasuke se zhluboka nadechl a otočil se k Narutovi čelem, "a proto si myslím, že bys měl znát pravdu. O mé minulosti.". Blonďák na něj chvíli zíral a nebyl schopen slova. Napůl proto, že se mu strašlivě ulevilo a napůl proto, že nemohl uvěřit tomu, že ho Sasuke právě chce dobrovolně seznámit s něčím, co neřekl ani Juugovi. Bylo to na jednu stranu úžasné, ale zároveň zavazující. Taky to přišlo náhle, Naruto to nečekal a tak mu dokonce na okamžik proletěla hlavou myšlenka, že to snad ani vědět nechce. Byl zmítán zvědavostí a nejistotou.
"No, já…" zachrčel, "já… nechci, abys mi to říkal jenom proto, že jsem to chtěl včera vědět. Pokud o tom nechceš mluvit, Sasuke, já to pochopím, nemusíš to dělat. Já tě nechci a nebudu do ničeho nutit, to už víš.".
"Já vím." Přikývl Sasuke, "a právě proto ti to chci říct. Dlužím ti to.". Naruto na to nic neřekl. Sasuke se k němu opět otočil zády, popošel až na samý okraj stráně a tam se posadil. Obloha se začala zatahovat tmavou šedí, která postupně víc a víc temněla. Blonďák se taky položil do stále ještě vyhřáté trávy kousek za Sasukeho, protože ho nechtěl v jeho vyprávění rozptylovat. Byl podivně roztřesený z toho, co uslyší, protože věděl, že to asi nebude nic pěkného. Proč by jinak Sasuke vyrůstal v dětském domově? Naruto objal pažemi kolena, položil si na ně bradu a zahleděl se přes údolí na vzdálený les, který se teď zdál tmavý a strašidelný. Tak jako příběh, který měl nyní vyslechnout. Sasuke se ještě jednou nadechl a začal tiše hovořit:
"Když jsem byl ještě malý, měl jsem rodinu jako všichni ostatní. Měl jsem otce, matku… a bratra. Jiné příbuzné jsem ale neměl, protože prarodiče umřeli dřív, než jsem se narodil a rodiče byli oba jedináčci. Mě to ale nevadilo, byl jsem šťastný. Jasně, občas to prostě skřípalo, ale tak to je ve všech rodinách. Naši se měli rádi, brali nás na výlety, každý rok jsme pekli cukroví, zdobili stromeček… Svátky, narozeniny, Velikonoce… však to znáš. Můj otec, jmenoval se Fugaku, byl možná trochu přísný, ale byl to férový chlap. Uměl si nás vychovat. Málokdy mě bil, když jsem něco provedl, on to nepotřeboval. Já sám jsem se snažil, abych se mu co nejvíc zavděčil a žádný trest se nevyrovnal těm obávaným slovům ,Zklamal jsi mě, Sasuke´. Maminka byla jiná. Citlivá a jemná, přesně ten typ matky, který pro tebe udělá cokoliv na světě, měl jsem ji moc rád.". Rychle se stmívalo. Naruto se upřeně díval na Sasukeho tmavý profil a ani nedutal. "Víš, Naruto, když se na to teď dívám zpětně, uvědomuju si, že jsem tehdy vlastně vůbec nevěděl, že existuje něco jako opravdové starosti, nikdy by mě ani nenapadlo, že to někdy bude jinak." Pokračoval Uchiha potichu, "byl jsem ještě malý, pošetilý a naivní. Pořád jsem si jen hrál a ani mi nepřišlo na mysl, že je něco špatně. Protože jsem byl šťastný. Měl jsem milující rodinu, skvělé rodiče… vlastně jsem měl vždycky všechno, co jsem chtěl." Naruta pomalinku svírala úzkost. Sasuke o tom hovořil klidně a on si z jeho slov dovedl vše dokonale představit. Úplně viděl před očima to smějící se černovlasé dítě, svírající nějakou hračku, viděl hezkou tmavovlasou ženu, jíž okolo pasu objímal vysoký černovlasý muž. Ale věděl, že to brzy skončí a bál se toho. Nemýlil se: "Pak se ale začalo dít něco divného s mým bratrem, Itachim." Sasuke to jméno procedil mezi zuby a Naruta zamrazilo, "on… začal se chovat strašně tajnůstkářsky. Zavíral se pořád ve svém pokoji, moc toho nenamluvil, hádal se s našima. Byl jsem tehdy ještě moc hloupý, abych to mohl pochopit, ale teď si uvědomuju, že se hádali kvůli skupině, do které se Itachi dostal. On se… stal se členem Akatsuki.". Naruto tiše vyjekl. Akatsuki bylo neblaze známé děsivé jméno organizace, která, jak věděl od Iruky, vznikla v České republice, ale později přesídlila do zahraničí. Byla skoro tak nebezpečná jako ruská mafie, vyznačovala se nelegálním prodejem drog a zbraní. Někteří její členové byli mezinárodně hledaní zločinci. Sasuke si povzdechl: "Nevím, jak se tam dostal a nevím, jak dlouho to rodiče věděli a tajili. Doma bylo tehdy šíleně dusno, dovedeš si to představit. Nechápal jsem, proč najednou nemůže Itachi s rodičema vyjít. Vzpomínám si na jednu strašnou hádku… otec tehdy na bratra křičel, že pošpinil celou naši rodinu a přísahal, že ho udá policii, jestli s tím okamžitě nepřestane. Itachimu teklo dost do bot. A to byl asi ten důvod, proč… proč to udělal." Sasukemu se poprvé zatřásl hlas. Naruto ztuhl. Začínal chápat, kam tím Sasuke míří… kam celé vyprávění spěje… Na nebi vyšla první hvězda a měsíc jasně zářil. Okolí už hodně potemnělo. Černovlasý mladík polkl a teď už jenom roztřeseně šeptal: "Stalo se to v noci, asi týden po té hádce. Nejhorší noc v mém životě… všechno se tehdy změnilo. Já… spal jsem jako vždycky ve svém pokoji, ale probudil mě křik. Nikdy dřív jsem neslyšel maminku takhle křičet. Měl jsem hrozný strach. Slyšel jsem také rány, její hlas byl přerušovaný pláčem. A pak… bylo ticho. Nejstrašnější ticho, které jsem kdy zažil. Popadla mě úzkost, musel jsem se podívat, co se stalo. Vyplížil jsem se ze svého pokoje… všude byla taková tma. Neviděl jsem skoro na krok, ale nohy mě samovolně nesly. Zarazil jsem se v chodbě před obývákem, odkud se předtím ozýval ten hluk. Nemohl jsem se přinutit, abych šel dál, celý jsem se třásl. Asi jsem tušil, co tam najdu.". Narutovi naskočila husí kůže a pomalu ani nedýchal. Věděl, co se stane a nechtěl to slyšet… ale zároveň jakousi morbidní fascinací musel dál poslouchat. "Ani jsem nevěděl, že jsem se zase pohnul, než jsem jako robot vkročil dovnitř. Oni… oni… byli mrtví… moji rodiče byli mrtví." Sasukeho šepot byl teď tak nasáklý bolestí, až Naruta mrazilo a nevědomky zaťal prsty do svých stehen, "leželi na podlaze jeden přes druhého, s nevidomýma očima a všude byla krev. Na podlaze, na gauči, na stolku… všude byly rudé cákance krve. A on tam stál, tam ve tmě. M-můj bratr. To… to on je zavraždil. Zabil je a… a…" pak se Sasukemu zlomil hlas. Naruto se kousl do rtu a z očí mu stekly horké slzy. Poprvé slyšel Sasukeho vzlykat. Bezmocně se díval, jak se mu třásla ramena a jak přemáhá emoce, které považoval za slabost. Viděl, jak zatíná prsty, až mu bělají klouby a jak potlačuje pláč. Naruto si přisedl blíž a stiskl černovlasému chlapci rameno. "J-já… ne-nedokázal jsem nic udělat. Sna-snažil jsem se, a-ale on byl… silnější. Pak… pak… já… pro-prostě jsem… ute-utekl. Měl jsem strašný s-strach. Běžel jsem ven… na ulici. Nikdo tam nebyl. Brečel jsem a křičel a utíkal jsem… pořád dál a dál, pryč od našeho domu, pryč od svého bratra, pryč od toho všeho, tak dlouho jsem běžel… pak nevím. Asi jsem někde omdlel. Když jsem se ráno probudil, byl jsem v nemocnici." Sasuke roztřeseně vydechl, ale pomalu se uklidňoval. Naruta zchvátila prudká lítost.
"Kolik ti bylo?" zeptal se tiše.
"Sedm. Co se dělo potom, už si moc nepamatuju, je to zmatené a hrozně to bolí. Vím jen, že jsem se dostal do děcáku. Bylo to tam hrozný. Úplně jsem se uzavřel do sebe, nechtěl jsem s nikým mluvit, několik dní jsem odmítal jíst… Nutili mě chodit k nějakýmu psychiatrovi, ale moc mi nepomáhal. Za ty tři roky, co jsem tam byl, jsem se choval jako robot. Dny byly pořád stejný - ráno vstát, najíst se, do školy a pak se krčit v koutě. Pak se zase najíst, zase do kouta, večeře, umýt se a spát. A pak přišel Kakashi. Byl tam původně na nějaké inspekci nebo co. Zajímal se o děti, jak se mají, jak prospívají… Zaujalo ho, že sedím pořád v koutě a nedružím se. Vyslechl si od ošetřovatelek mojí historii a chtěl mi pomoct. Sám taky ztratil rodiče. Několik týdnů za mnou chodil a mluvil na mě. Nejdřív jsem si s ním nechtěl povídat. Ale postupem času jsem mu začal odpovídat na otázky, sem tam ze mě něco vypáčil. Po půl roce jsme navázali určitý přátelský vztah, dalo by se říct. A pak si mě vzal k sobě. Mám ho rád a jsem mu vděčný. To on mě naučil znova žít. Dal mi nový život a odnaučil mě utápět se v minulosti. Nikdy mu nedokážu oplatit to, co pro mě udělal." Pravil šeptem Sasuke a ačkoliv se ještě trochu třásl, hlas už měl pevný, i když bolestný. "Po nějakém čase, když už nehrozilo, že znova upadnu do deprese, jsem mu celý ten příběh vyprávěl. A on mě chápal. A jako policista udělal něco, co bych od něj ani nečekal. Nechal se přeložit a po nějaké době si vyžádal případ Akatsuki. Už pět let se tím zabývá. Snaží se pátrat po členech té organizace a hlavně po mém bratrovi. Ale Akatsuki jsou chytří, poslední dva roky už nemá v rukou žádné nové zprávy. Já… přísahal jsem si, že se Itachimu pomstím. Zničil mi život a já ho hodlám zničit jemu. Jestli budu mít příležitost, tak ho zabiju. Nenávidím ho. Nenávidím ho až do morku kostí!" doložil Sasuke hlasem, který tak přetékal ledovým hněvem, až se Naruto opět zachvěl. Dlouhou chvíli oba mlčeli a jen se dívali na černou oblohu, na miliony zářících teček a do smíchu jim zrovna nebylo. Na rozdíl od Sasukeho, Naruto se za své slzy nestyděl. Nechal je volně téct a přemýšlel o tom, co právě vyslechl. Nedovedl si představit, co by na Sasukeho místě dělal a právě proto mu teď Sasuke byl ještě bližší. Aniž by se staral, co na to Uchiha řekne, pevně ho objal a položil tvář na jeho rameno.
"Mrzí mě to." Hlesl a jeho hlas zněl dutě, byl zabarvený smutkem. Věděl, že by teď měl říkat nějaká slova útěchy, ale nic ho nenapadalo a navíc měl dojem, že by to bylo zbytečné. Co změní slova? Tak jenom Sasukeho objímal. Po nějaké době ustal třes Uchihových ramen a Sasuke se ještě jednou roztřeseně nadechl.
"Díky Naruto." Zašeptal, "jsi první z mých přátel, komu jsem se svěřil. Znamenáš pro mě hodně.".
"Ty pro mě taky." Ujistil ho Naruto stejně tiše. Ještě dlouho tam tak seděli a dívali se na měsíc, než konečně vstali a ruku v ruce zamířili zpátky do kempu.
 


Komentáře

1 terkic terkic | Web | 23. května 2011 v 9:32 | Reagovat

říkala sem si, kdy to příjde a je to tu, chudák Sasuke a tak trochu bod pro Naruta, i když tohle bych na jeho místě slyšet nechtěla no

2 Mitsuki Mitsuki | Web | 23. května 2011 v 10:31 | Reagovat

páni...skoro mě to taky dohnalo k slzám, bylo to fakt skvěle napsaný...snad už další díl nebude pro ně tak depresivní =)

3 eSmy affik:) eSmy affik:) | Web | 23. května 2011 v 18:15 | Reagovat

no, tak nevadi...aj tak som si to rano nestihla precitat, lebo ja truba som zaspalaXD...no ae aj tak dakujem, za skorsie pridanie:).....a tak, co k dielu....neviem, co by som napisala...ospevovat tvoj talent uz myslim nemusim:D....ae musim povedat, ze ma to vazne skoro dohnalo k slzam *no, skoro...* proste uzasny diel a uz sa tesim na dalsi:)

4 Arya Arya | 23. května 2011 v 19:37 | Reagovat

ja popravde už neviem čo mám napísať :)
jednoducho mám strašne rada túto kapitolu :3 asi ako valná väčšina ľudí :)
ale je zábavné, že vždy keď sa mi zdá, že to trvá už sakra dlho pridáš ďalšiu časť xD
a jediné, čo mne na tom vadí, je fakt, že sa to odohráva v čr...predsa len tie mená xD

5 Maruki Maruki | 23. května 2011 v 19:59 | Reagovat

potvora Itachi, ja som vedel že sa tam dáko zapletie...ale bola to pekná časť, aspoň sme sa dozvedeli niečo nové o Sasukem a som rád že si s Narutom rozumie :) nie ako v anime, tam mi Sasuke lezie na nervi :D ale bola to strašne pekná časť :) viem si ich živo predstaviť ako tam sedia a potom spolu odchádzajú za ruky :) teším sa na pokráčko :)

6 Naomi-san Naomi-san | Web | 23. května 2011 v 19:59 | Reagovat

:-) kawai dílek, smutný, situace je čím dál tím víc zajímavější a napínavější, nemohu se dočkat pokračování ^^

7 Verča Verča | 24. května 2011 v 18:35 | Reagovat

tyjoo,já.u.toho.brečela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama