Naděje umírá poslední - 45. kapitola

23. září 2011 v 7:19 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Uff... Tak jo. Nejhorší je (snad) za váma. Omlouvám se za to předešlé ItaSasu, ale chtěla bych se jenom obhájit, že to nebylo tak, že jsem se najednou rozhodla, že to tam dám proto, že prostě mám ráda ItaSasu. Ono to bylo plánované už od samého začátku příběhu a to bylo ještě v době, kdy jsem na uchihacest zas až TAK ujetá nebyla. Jasně, zápletka děsná, přízemní, a já bych to snad zápletkou ani nenazývala... co se dá dělat, musíte se s tím vyrovnat =D
K té dnešní kapitole... zasmějete se u ní. Kdo ne, ten kecá. Ne snad že by hýřila vtipem, ale na 100% se zasmějete mému... ehm... zpracování situace. A máte na to plné právo, protože já jsem nikdy neuměla, neumím a jsem si dost jistá, že ani nebudu umět psát akční scény. Nemám na ně prostě talent =D Takže se na to, prosím, dívejte spíš tak jako shovívavě =)


Kapitola XXXXV.



Bylo něco málo po tři čtvrtě na dvě. Naruto přecházel po kanceláři sem a tam. Srdce mu prudce bušilo a dýchal dost nepravidelně a mělce. Vnitřnosti, naplněné úzkostí a prošpikované strachem, se mu svíjely v těle jako klubko hadů. Byl jako na trní a měl dojem, že se samou nervozitou každou chvíli pozvrací. Právě v těchhle chvílích probíhalo někde v téhle budově vyslýchání Kabuta. Byla to jejich jediná šance, vše záleželo na tom, jestli Ibiki a Inoichi dokážou Kabutovi rozvázat jazyk. Pokud měl Sasuke naději, tak visela na jediném vlásku - na Kabutově informaci.

"Proč nemůžu být u toho?!" vypálil Naruto nevraživě na hnědovlasého muže s jizvou přes nos. Nutno poznamenat, že to bylo už popáté, co na něj takhle vybafl. Iruka, sedící na židli za svým pracovním stolem, si roztřeseně povzdechl. I on sám nebyl ve své kůži, každou minutu se díval na hodinky, připevněné na svém zápěstí, a netrpělivě podupával jednou nohou.

"Naruto, k policejnímu výslechu nesmíš. Jen bys tam překážel." Opakoval mu Iruka znovu stejnou odpověď, "navíc…".

"Co navíc?" zpozorněl blonďák. Že by měl Iruka ještě nějaký jiný důvod, proč nechtěl, aby se Naruto zúčastnil? "Navíc si nemyslím, že by bylo vhodné, abys viděl… některé… ehm… Ibikiho způsoby výslechu." Doložil Iruka váhavě a vyměnil si krátký pohled s dalším mužem, který byl v místnosti přítomný. Na Hayatem se nervozita neprojevovala tak výrazně jako na Narutovi a Irukovi, přesto i on jevil jisté známky napětí. Naruto se podíval na Iruku a tázavě nadzvedl obočí, ale hnědovlasý muž jen lehce zavrtěl hlavou na znamení, že nemá cenu z něj něco páčit. Proto se blonďák vrátil ke svému přecházení po místnosti. Už zbývalo jen čtyřicet minut… pouhých čtyřicet minut ze sto osmdesáti, které jim Sarutobi daroval… a pořád nic! Minuty ubíhaly. Vteřiny se vlekly jedna za druhou. Naruto začal jevit známky paniky. Nakonec už se ani neudržel na rozklepaných nohou a s roztřeseným výdechem se zhroutil na židli za Kakashiho psacím stolem. Žaludek se mu stáhl do kuličky a nervy měl úplně nadranc. Vjel si prsty do vlasů a prudce sevřel chomáče blonďatých kadeří, jakoby si je chtěl zoufalstvím vyrvat.

"Je to všechno moje vina!" naříkal přerývaným hlasem, "kdybych jen… šel Sasukeho doprovodit nebo… nebo ho třeba nějak zdržel nebo…".

"Naruto!" okřikl ho Iruka, rychle vstal a přešel k němu, aby mu mohl stisknout chvějící se ramena, "v žádném případě se nemůžeš obviňovat z toho, co se stalo. Sasuke znal to riziko, s jakým se do případu zapojil. A jestli je to něčí vina, tak moje. Neměl jsem ty dokumenty nechat doma." Dodal hořce.

"Iruko, já… tolik… tolik se o něj bojím." Zavzlykal blonďák a schoval obličej do dlaní, takže už mu bylo jen stěží rozumět, "c-co když… co když už h-ho… co kd-když už je t-třeba…". Poslední slovo nemohl dokončit, protože se mu zlomil hlas. Iruka ho objal kolem ramen a tichým hlasem ho konejšil. Trhalo mu to srdce, celá ta nastalá situace. Nepřál si nic jiného, než vrátit čas a všechno napravit. Ale to nešlo. A pokud Sasukeho zabili, bude si to vyčítat hodně dlouho. Možná do konce života. Pokud už ho zabili… Iruka se sám zachvěl. A právě v té chvíli se konečně otevřely dveře kanceláře. Všichni přítomní sebou trhli překvapeným úlekem a zraky všech se upřely na Kakashiho, který vstoupil dovnitř. "Tak co?!" vyjekl Naruto o sekundu později, "řekl to?!". Kakashi se však nedíval na něj. Díval se na Iruku, který mu pohled napjatě opětoval, když stříbrovlasý muž odpověděl:

"Kabuto prozradil úkryt Akatsuki. Asi hodinu cesty od města.". Na moment zavládlo v místnosti ticho.

"Ach!" vyrazil ze sebe pak Naruto. Na víc se nezmohl. Nedokázal na to nic jiného říct, protože mu právě spadl ze srdce kus skály. Do očí mu samovolně vhrkly slzy. Část toho obrovského stresu se konečně uvolnila. Roztřeseně vydechl a přední polovinou těla se zhroutil na Kakashiho psací stůl. Jeho reakce však vypadala poněkud nepatřičně v porovnání s reakcemi ostatních v kanceláři. Hayate se napřímil a nepatrně se zamračil. Iruka se zdál celý ve střehu a nepřestával se dívat na Kakashiho. Jakoby mezi nimi probíhala nějaká telepatická komunikace. Proč ani jeden z nich úlevně nevzdychá, pochopil Naruto vzápětí. Ne, že by nebyli rádi, že Kabuto promluvil, přesně jak doufali. Ulevilo se jim zrovna tak jako jemu. Jenže tady teď byla další věc, se kterou si museli dělat starosti. A že ty starosti byly doopravdy nemalé, to mu došlo ve chvíli, kdy Kakashi tiše prohlásil:

"Nechci, abys do toho šel, Iruko.". Hnědovlasý muž s jizvou však nevesele zavrtěl hlavou.

"Myslíš, že vás nechám jít samotné? Na tohle bude třeba hodně lidí. Nepřichází v úvahu, že bych zůstal tady. Jdu do toho." Opáčil pevně.

"Iruko… tohle je vražedná mise. Možná sebevražedná. Nevíme, kolik jich tam je, ale jisté je to, že nás nepřivítají s otevřenou náručí." Pravil Kakashi vážně.

"Já vím. Ale nezůstanu tu, zatímco ty půjdeš riskovat krk. To po mě nechtěj." Hlesl Iruka a rozhodně mu hleděl do očí. Kakashi vypadal, že mu to očividně není ani trochu po chuti, ale Iruka se už obrátil k Hayatemu: "Hayate, dej vědět Sarutobimu. A ať Genma sežene Kotetsa a Izumu. A tolik dalších zásahových jednotek, kolik bude možné. Budeme potřebovat každou pomoc.". Hayate mlčky přikývl a odspěchal z kanceláře. Naruto seděl jako přimrazený, neschopen jediného slova. Na jediný světlý okamžik se mu tak ulevilo, ale teď to tu bylo znova, možná ještě horší. Protože už sama představa, že by měl přijít o Sasukeho, byla naprosto nesnesitelná. Neúnosná. Ale že by mohl přijít ještě taky o Iruku nebo Kakashiho? To bylo absolutně nemyslitelné. To nešlo. Ani náhodou. Tak hrůzné riziko ho dočasně úplně paralyzovalo. Iruka přešel ke Kakashimu a stiskl mu paži, zatímco se mu zadíval do očí. "Jednou k tomu muselo dojít." Řekl tak potichu, že skoro šeptal, "sám jsi říkal, že ta akce jednou přijde. Na naší straně je moment překvapení. Kdo ví? Možná se nám dobrovolně vzdají, když uvidí, že jsou v pasti.".

"Tomu sám nevěříš." Ušklíbl se Kakashi.

"Ne." zasmál se Iruka, "ale nikdy neříkej nikdy. Nevím jak ty, ale já nemám v plánu dnes umřít.". Kakashi si odfrkl, ale znělo to pobaveně.

"Hele, já-" načal Naruto, když se mu konečně vrátil hlas, ale hnědovlasý muž ho přerušil:

"Ani nemysli na to, že bys šel taky, Naruto.".

"A-ale já-" snažil se blonďák o protest.

"Zapomeň. Je to příliš nebezpečné." Zamračil se Iruka.

"Říkali jste, že budete potřebovat každou pomoc." Ohradil se Naruto vzdorně.

"Každou policejní pomoc." Upřesnil Iruka, "ty ještě nejsi ani dospělý.".

"Jsem dost starý na to, abych věděl, co-" protestoval Naruto.

"Naruto. Ne. N-E. To je mé poslední slovo." Zatvrdil se Iruka. Naruto prosebně pohlédl na Kakashiho, ale tentokrát nepochodil.

"Je mi líto, Naruto." Zavrtěl hlavou Kakashi, "ale tvoje přítomnost v téhle akci nepřichází v úvahu. Za žádnou cenu.".



(o pět hodin později)

"Deidaro, dělej, ty kreténe!" zařval muž s piercingem po obou stranách nosu ze stále ještě otevřeného vrtulníku, který právě startoval na mýtině asi sto metrů od rozlehlého domu za hluku policejních houkaček a výstřelů. Blonďatý muž, který ještě před chvíli prchal za ním, se však zastavil nedaleko únikového dopravního prostředku a s pološíleným výrazem se obrátil směrem ke svým pronásledovatelům.

"Mě nikdy nedostanete!" vřísknul a z úst mu létaly napěněné sliny, "vezmu vás s sebou do pekla! Teď vám ukážu umění, které mě naučil můj otec!".

"Zatracenej Deidara!" zuřil onen opiercingovaný a kolem hlavy mu prolétla kulka, která ho jen tak tak minula, "k čertu s ním!". S tím prudce zabouchnul dveře vrtulníku. Přístroj se za neuvěřitelného rámusu odlepil od země a vznesl se, doprovázen kulometnou palbou jedné ze zásahových jednotek, v jejichž čele byl Hayate.

"Vy šmejdi nikdy nepochopíte, co je podstatou umění!" zaječel Deidara, jakoby neslyšel Hayateho křik, ať se vzdá dobrovolně, že nemá šanci. S fanatickým výrazem si dramatickým pohybem strhnul plášť a odhalil tak pás výbušnin, který měl upevněný na těle.

"Má na sobě bombu, všichni dál od něj! Ústup!" zavelel Hayate a jeho muži se začali stahovat od blonďáka, který se rozesmál maniakálním chechotem šílence a sevřel v dlani dálkový odpalovač.

"Vy ubohý sračky! Tohle je konec! Zhebněte! Umění je nádherné a pomíjivé! Umění je… výbuch!!!" zahulákal ze všech sil a stisknul červené tlačítko. Mohutná exploze vyrvala nejbližší stromy kolem mýtiny z kořenů a země se zachvěla. Tlaková vlna zasáhla i ustupující policisty.



"Tohle je tvoje konečná, parchante!" zavrčel Kotetsu a s Izumovou pomocí nasadili odporujícímu Kakuzovi pouta. Taktéž naložil opodál Genma s modrovlasou ženou, která měla ve vlasech vpletenou sponu ve tvaru květiny. Jak se ukázalo, sídlo Akatsuki byla ve skutečnosti starodávná vila, dobře ukrytá v lese, která patřila právě oné ženě - Konan. Její rodina vlastnila ten dům už po desetiletí, ale nikdo netušil, že posledních deset let sloužila mezinárodní zločinecké organizaci.



"Vzdej to, chlapče, z tohohle se nedostaneš." Pravil klidně Ibiki a mířil svou zbraní na červenovlasého muže, zahnaného do rohu místnosti. Únik mu blokovala další policejní jednotka, připravená ho okamžitě zastřelit v případě, že na ně zaútočí. Sasori však lehce zavrtěl hlavou a zvláštně se pousmál.

"Ne, myslím, že skutečně nemám na výběr." Prohlásil tiše a z jeho hlasu k všeobecnému překvapení nebyly znát téměř žádné emoce, jen chladná lhostejnost. Vtom se odněkud nedaleko ozvala obrovská rána, celý dům se otřásl, jediné okno v pokoji se roztříštilo, úlomky skleněných střepů se rozlétly po místnosti a zasypaly Sasoriho i Ibikiho tým.

"Co to ksakru…!" zaklel Ibiki a vrhl poplašený pohled z okna.

"Ach, vypadá to, že Deidara už skončil." Konstatoval mírně překvapeným tónem Sasori a také si dovolil zalétnout zrakem ven, "v tom případě bych i já měl pohnout. Rád bych vás, hoši, pár vzal s sebou, ale bohužel na to teď nejsem vybaven. Takže…". Zajel rukou do kapsy svého saka a policisté okamžitě sevřeli své zbraně pevněji.

"O nic se radši nepokoušej! Stačí jediný zlomek vteřinky a seš mrtvej!" zahřímal Ibiki a sám o něco málo stlačil spoušť. Když však Sasori dlaň vytáhl, nedržel v ní zbraň, nýbrž něco, co se podobalo nejvíc ze všeho injekční stříkačce.

"Jistě chápete, že mám natolik hrdosti, že vám nedovolím, abyste mě dostali. Uvidíme se na onom světě." Řekl netečně rudovlasý muž a než mohl některý z ostatních zareagovat, bodnul si do těla smrtelný jed.



Kakashi, jemuž prudce bušilo srdce, právě probíhal dlouhou podzemní chodbou a v ruce svíral mosazný klíč. Náhle zaslechl odkudsi tlumený výbuch, po němž se zdi kolem něj zachvěly a z těžkého stropu spadlo několik menších kamínků a smetí. Na moment se zastavil a zděšeně naslouchal, ale teď už k němu doléhaly jen zvuky policejních sirén a sem tam nějaký ten řev. Příliš se tím ale nezdržoval, teď měl na starosti něco důležitějšího. Uklidňoval se vědomím, že Akatsuki byli nuceni prchnout. Zaskočili je nepřipravené, jak Iruka správně předpovídal, naprosto je nečekali. Byla to doopravdy nebezpečná akce a spousta policistů byla postřelena nebo jinak zraněna. Jestli přišel někdo z nich o život, na to nechtěl Kakashi vůbec myslet, ale možné to bylo. Vlastně pravděpodobné. Několik mrtvých bylo i na straně nepřítele. Stříbrovlasý muž zatnul zuby a smykem se zastavil téměř na konci chodby. Ruce se mu třásly hněvem, když odemykal těžké dřevěné dveře. Konečně cvaknul zámek a Kakashi vpadl dovnitř jako velká voda. V první sekundě se mu chladná místnost zdála prázdná. Pak ale na studené kamenné zemi u jedné ze stěn uviděl zhroucené nahé tělo mladého chlapce s uhlově černými vlasy.

"Sasuke…" vyrazil zděšené zašeptání. Několika rychlými kroky překonal vzdálenost mezi dveřmi a svým chráněncem a přidřepl si k němu. Nemusel mu měřit tep, poznal, že je naživu, protože se třásl. Nevypadalo to ale, že by byl při vědomí. Ležel stočený do klubíčka, na těle mu perlil ledový pot a modřiny na jeho pokožce vystupovaly velmi zřetelně. Chlapec měl zavřené oči, pevně stisknuté zuby a chvěl se po celém těle. "Sasuke!" zopakoval Kakashi hlasitěji jeho jméno, ale mladík vůbec nereagoval. Kakashiho pohled upoutala louže krve, která se rozlévala pod Sasukeho stehny. Ze rtů mu sklouzl němý výkřik hrůzy. Došlo mu, co Sasukemu udělali. "Ne…" uniklo mu. Zadíval se do mladíkovy bolestně stažené tváře a odhrnul mu zpocený pramínek vlasů z obličeje a přitiskl mu dlaň na čelo. Zadržel další zděšený vzdech. Sasuke úplně hořel. Bůhví kolik hodin na téhle studené podlaze strávil.

"Kakashi?!" ozvalo se ode dveří a už k němu mířil Iruka, v ruce zbraň. Zastavil se u dřepícího parťáka a klekl si vedle něj. Vyměnili si s Kakashim pohled. Iruka rychle pochopil situaci a vztekle zatnul pěsti.

"Musíme ho odsud hned dostat." Zamumlal Kakashi se staženým hrdlem, "musí okamžitě do nemocnice.". Rozhlédl se po místnosti. V koutě stála stará postel. Kakashi k ní přešel a strhnul z ní prostěradlo, což bylo jediné povlečení, které se na ní nacházelo. Pak se vrátil, zabalil do něj Sasukeho zbité tělo a zvedl ho do náruče.
 


Komentáře

1 Christine Christine | Web | 23. září 2011 v 9:44 | Reagovat

Ty mi dáváš :D Sakra dobrá kapitola, hlavně, že ho našli, stejně se ale bojím konce.. U tebe jeden nikdy neví :P

2 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 23. září 2011 v 12:59 | Reagovat

no.... hurááá... konečne jedna dobrá správa... našli hooo!!!.... ale naozaj sa teraz bojím, čo bude ďalej... ale, no... vážne, pri tebe sa nedá nič predvídať... takže no.... :D

3 Verča Verča | 23. září 2011 v 16:55 | Reagovat

Náhodou.dost.dobrý,vůbec.nevim,proč.bych
se.tomu.měla.smát.Jsem.zvědavá,jestli.se
jim.podaří.ho.v.pořádku.odnést.pryč,nebo
je.ty.Akatsuki.přistihnou:-DD

4 baba1 baba1 | 23. září 2011 v 16:59 | Reagovat

No konečně ho našli:D

5 AlexP AlexP | Web | 23. září 2011 v 17:23 | Reagovat

jooo :D konečne... odľahlo mi... len dúfam že sa z toho Sasu dostane... a Dei-dei ako vždy :d BUM!! :D

6 Kumiko T. ^_~ Kumiko T. ^_~ | Web | 23. září 2011 v 17:35 | Reagovat

Jooo :3 XD
Jsem happy... :D Jsem to málem nevydýchala, když ho nakonec našli... !! :D Akorát se mi vůbec nelíbí, že tam nikde neviděla Itachiho, který ještě roli hrát jistě bude T_T (zabít! :D)
Ale náhodou, popsala jsi to dobře ;)

7 Arya Arya | 23. září 2011 v 18:15 | Reagovat

tato kapitola bola extremne kratka -_-" alebo sa to zda len mne?
a a Ale či Itachi???? Kde je? usiel? uááááááá
A ... ma nieco ten kakshi s Irukom? :D

8 Asuky=3 Asuky=3 | 24. září 2011 v 0:47 | Reagovat

To mi nedělej... Jak bude reagovat Naruto?? A co bude se Sasukem??!!  Noták piš dál :D a pak to honem zveřejni abych si to mohla konečně přečíst:-) :D

9 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 24. září 2011 v 22:36 | Reagovat

máš u mna vyhodnotenie :)

10 Tara Tara | Web | 29. září 2011 v 8:50 | Reagovat

Alespoň že hop našli :)

11 Amaya Amaya | Web | 3. října 2011 v 7:21 | Reagovat

A prej že neumí psát akce, náhodou to bylo dobré :)
Sebevrah Deidara :D "Umění je... výbuch!" připomíná mi to oblíbenou kámoščinu větu, kterou dík Deidýmu si zamilovala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama