Naděje umírá poslední - 46. kapitola

1. října 2011 v 10:44 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Joj =D Páni... dneska už je prvního. To abych změnila design. Hmm... k dnešní kapitole vlastně ani nemám, co bych dodala. Uvidíte sami. Už se to krátí, co? Poslední 4 kapitoly =D


Kapitola XXXXVI.


Bylo jiskřivé letní ráno. Slunce už vykukovalo zpod nejistého závoje bílých oblak, intenzivně svítilo, ale ještě tolik nepálilo. Nicméně záblesky jasně modré oblohy předpovídaly další horký den. Protože nebyl víkend, zaměstnanci spěchali do práce, tramvaje a trolejbusy jezdily téměř plné a v ulicích bylo celkem živo. Taktéž tomu bylo i v pěkném okrasném parku před nemocnicí. Tu a tam se v něm trousily skupinky lidí, nejen pracovníků zmíněné instituce a jejích pacientů, ale i důchodců a jiných, co si rádi vyšli takhle ráno na procházku. A ti všichni se překvapeně otáčeli a nevěřícně vrtěli hlavami, když se kolem nich jako střela prohnal mladý blonďatý chlapec. Naruto spěchal, jak jen to šlo. Od zastávky běžel rychleji, než kdy utíkal při vytrvalostních závodech ve škole, uháněl jako o život a nevšímal si přitom ostré bodavé bolesti na boku, nevnímal únavu nohou ani pálící plíce, které nestačily pojímat dostatečnou zásobu kyslíku. Sotva se dokázal vyhnout kolemjdoucím, jež mu polekaně uhýbali z cesty, ignoroval jejich rozhořčené volání. V hlavě mu zněla stále dokola Irukova slova. "Sasuke je naživu. Já a Kakashi jsme v pořádku.". Takže to přežili. Všichni. Sasuke žije. Nezabili ho. Žije. Naruto zatnul zuby a pokud to bylo ještě možné, zrychlil. Protože i když ten strach, ten odporný děsivý strach, který ho drtil od chvíle, kdy zjistil, že osobu, kterou miloval, má ve spárech parta šílenců, polevil, pořád tu byla jedna obrovská starost. Co se mu stalo? Proč byl v nemocnici? Iruka mu to do telefonu nechtěl říct a hrozně přísně mu zakázal, aby tam dorazil dřív než ráno. A ta jeho podivná, potlačovaná bolest a nervozita v hlase, to všechno přiživovalo Narutovu úzkost, jež se mu rozlezla ve vnitřnostech jako chladná mlha a svírala ho svými ostrými drápy. Nechtěl ani myslet na to, že Sasukemu ublížili. Zkřivit Sasukemu jediný dokonalý černý vlas bylo zhruba tak stejně myslitelné jako kopat do toulavého štěněte. To bylo prostě totálně nepatřičné. Konečně se Naruto dostal ke vchodu do rozlehlé budovy. Měl štěstí, že jakýsi muž právě vycházel ven a dveře se nestihly zabouchnout, když jimi Naruto proletěl rychlostí vystřelené kulky. Přestože nikdy v životě v té nemocnici nebyl, stačil mu jen pouhý kratičký okamžik, než se zorientoval, nebo lépe, než mu padl do oka velký nápis "Recepce". Smykem se u ní zabrzdil a chvíli nebyl absolutně schopný slova, protože měl dojem, že mu asi prasknou plíce, v ústech cítil železitou chuť, srdce mu tlouklo jako splašené a v boku ho píchalo tak bolestivě, že se musel opřít o pokrčená kolena. Mladou hnědovlasou sestřičku, která za pultíkem právě obsluhovala, vyděsil málem k smrti.

"Sasu-ke. Uchi-uchiha Sasuke." zachrčel přerývaně, když aspoň malinko popadl dech.

"Co prosím?" zeptala se polekaně sestřička, jež měla na levé přední straně bílého pláště jmenovku ,Monika Komorná'.

"Chci… shá-sháním Uchihu Sasukeho." Sípal Naruto, "včera večer ho sem přivezli. Kde-kde ho najdu?".

"Uchiha Sasuke?" zopakovala zamyšleně Monika a starostlivě si změřila těžce oddechujícího Naruta, "s jakým zraněním ho sem přivezli?".

"To… to nevím." Přiznal blonďák a držel se za postižený bok, "ale mu-sím ho h-hned najít.".

"Hmm…" protáhla sestřička a zalistovala v nějakých záznamech, "tady, už to vidím. Uchiha Sasuke, 17 let, přijat ve 20:53.". Zabloudila pohledem k uřícenému Narutovi. "Vy jste příbuzný?" otázala se. Naruto zaváhal.

"Jsem… jsem blízký přítel." Odpověděl pak.

"Obávám se, že vám nemůžu podat informace, pokud nejste rodinný příslušník." Odvětila sestřička tak trochu omluvně.

"Ale já ho musím vidět!" zakvílel Naruto zoufale, "prosím, sestři, je to vážně důležité! Prosím!". Hnědovláska si ho měřila se skousnutým rtem. Ta upřímná naléhavost a úpěnlivá prosba v jeho hlase ji obměkčila.

"Tak dobře." Povzdychla si, "podle záznamů leží na lůžkovém oddělení ve třetím patře. Ale nevím, jestli vás k němu pustí, protože… hej!" zavolala překvapeně za vzdalujícím se blonďákem. Jelikož sotva Naruto slyšel tu druhou větu, vyhrkl rychlé "Díky" a už vyrazil tryskem ke schodům, aniž by si doposlechl zbytek. Nechtěl spoléhat na výtah, zdálo se mu to jako zbytečné mrhání časem, pěšky tam bude rychleji. Bral schody po dvou, div se přitom nezabil, protože jednou ve druhém patře zavadil nohou o hranu schodu a tak tak se nerozplácl rovnou na držku. Bylo mu jedno, jak na něj všichni poplašeně zírají. Bylo mu jedno, když za ním jeden doktor křikl, že nemocnice není holubník. Hlučně vydupal až do třetího patra. Rozrazil skleněné dveře a vřítil se do dlouhé chodby. Nemusel přemýšlet, na jakou stranu má zahnout, protože ke konci chodby na pravé straně zahlédl známé tváře. Rozběhl se k nim, aniž by jen malinko zpomalil, cestou se mu podařilo zakopnout o vlastní nohy, ale opět to nějak ustál, prolétl uličkou jako blesk a prudce zastavil u Iruky a Kakashiho.

"Naruto." Pravil Iruka a překvapeně nadzvedl obočí, "jsi tu brzo.".

"C-co je-e se S-Sasu-kem?" chraptěl blonďák a měl pocit, že snad každou chvíli omdlí. Iruka ustaraně pohlédl na Kakashiho, který zíral z jediného okna, z něhož byl výhled do parku. Naruto si všiml, jak zatnul pěsti a vzbudilo to v něm strach. Právě v tu chvíli se otevřely dveře, před kterými ti dva čekali a vyšel z nich doktor v bílém plášti. Naruto se snažil zahlédnout něco z místnosti za ním, ale lékař dveře zase zavřel, aniž by blonďák spatřil to, co chtěl vidět.

"Je to, jak jsem se obával." Promluvil ten chlápek, "kromě mnohočetných zranění utrpěl především obrovský psychický šok. Oběti těchto činů bývají většinou rozrušeny, ale tohle je jeden z nejhorších případů. Vypadá to na těžké trauma. Je možné, že bude mít psychické následky do konce života. A nebudu vám lhát, taky se z toho nemusí vzpamatovat.". Iruka nasucho polknul a Kakashi zkřivil obličej. Vypadal jako někdo, kdo prožil v kuse aspoň sedm let utrpení. Celkově vyhlíželi oba dost vyčerpaně a Naruto se domyslel, že celou noc probděli tady v nemocnici. Víc mu však teď dělalo starosti něco jiného.

"Jak to myslíte?" vyjel na doktora, "co to má znamenat, že má Sasuke psychický šok? Co se mu stalo?!". Lékař, jímž byl hodně vysoký statný muž kolem padesátky s téměř už bílými, ježatými a dost dlouhými vlasy, tázavě pohlédl na Kakashiho. Ten nic neříkal. "No tak?!" dožadoval se Naruto rozčileně odpovědi a jelikož mu Kakashi odmítal pohled opětovat, upřel oči na Iruku, "co se mu STALO?!". Iruka se na něj podíval se skousnutým rtem a pak přejel zrakem ke svému kolegovi:

"Kakashi?". Stříbrovlasý muž téměř neznatelně přikývnul a dál se s tou podivnou bolestí v očích díval na zeď před ním.

"Co mu ti parchanti udělali?!" Vyšiloval blonďák, "zranili ho? Snad mu něco nezlomili?! Protože jestli jo-".

"Naruto." Pravil Iruka tichým hlasem, ale Uzumaki pořád mlel svou:

"-tak já jim to teda spočítám! Jestli mu zkřivili jediný vlas, tak-"

"Naruto!" opakoval Iruka důrazněji, aby ho blonďák konečně pustil ke slovu.

"-vám říkám, že to takhle-"

"Naruto!!" křikl Iruka.

"-nenechám! Já… já… co?" zavřel konečně Naruto na chvíli pusu.

"Naruto." Pronesl Iruka nesmírně vážným hlasem a pohlédl svému chránenci do očí, "znásilnili ho.". Na několik děsivých okamžiků bylo v chodbě naprosté ticho, snad jen kromě Kakashiho bezmocného zaskřípání zubů.

"C-cože?" vyhrkl poté Naruto přiškrceným hlasem, "co to… co to říkáš?". Nemohl tomu vůbec uvěřit. Měl pocit, že si z něj Iruka utahuje, protože to přece nebylo možné. Musel to být hodně krutý žert a chtěl ho za to seřvat, že tak nejapně vtipkuje v takovéhle vážné situaci. Iruka uhnul pohledem a ve tváři se mu nepohnul jediný sval. Naruto těkal od jednoho obličeje k druhému, protože čekal, až někdo z nich vykřikne "Apríl! Dělám si srandu, Sasuke je úplně v pohodě.", ale postupně v něm narůstalo zděšení, když se k tomu nikdo neměl. A z jejich vážných smutných výrazů poznal, že to není legrace. "Ne!" vyjekl a v tónu mu zazněla hrůza, "to ne! To neudělali, to nemohli, to ne!". Jeho mysl to absolutně odmítala přijmout. Znásilnit Sasukeho? To by bylo jako utrhnout motýlu křídla. Bylo by to jako svatokrádež. "To ne…" opakoval šeptem stále dokola a v krku se mu tvořil obrovský knedlík, zatímco do očí se mu tlačily horké slzy. Jak tohle mohl někdo Sasukemu udělat? Jeho Sasukemu, jeho dokonalému Sasukemu? Ucítil jak mu na rameno dopadá něčí ruka. Vzhlédl svýma modrýma uslzenýma očima a setkal se s pohledem toho doktora.

"Ty jsi jeho kamarád, chlapče?" zeptal se lékař s rozježenými vlasy a bradavicí na levé straně nosu. Jeho jméno bylo Jiraiya, jak Naruto zjistil ze jmenovky na levé straně jeho doktorského pláště. Protože měl hrdlo stažené tou nesnesitelnou skutečností, zmohl se jenom na to, aby přikývnul. Jiraiya se s nečitelným výrazem ohlédnul na dveře, ze kterých před chvílí vyšel, než stočil pohled opět na Naruta. "Tak mysli na to, že tvůj kamarád tě teď bude potřebovat." Řekl tiše, trochu víc mu stiskl rameno, pak se narovnal a pohlédl na oba policisty. "Rád bych s vámi ještě něco probral u sebe v kanceláři, pánové, a taky potřebuji od vás podepsat nějaké papíry." Kývl na Kakashiho.

"Jistě." Pravil stříbrovlasý muž chraptivým hlasem.

"Dobře." Přitakal Iruka s povzdechem a obrátil se k blonďákovi: "Naruto, počkej na mě ve vrátnici, až to tady vyřídíme, pojedem-".

"Ne, ani nápad, chci jít k němu!" zavrtěl Naruto vehementně hlavou.

"Naruto, neštvi mě a okamžitě jdi do vrátnice!" zamračil se na něj Iruka a vzal ho za paži, když chtěl Uzumaki proklouznout kolem něj do pokoje za Jiraiyovými zády.

"Ne! Musím Sasukeho vidět!" protestoval Naruto a vyškubl se mu.

"Naruto, Sasuke je zraněný a potřebuje klid! Teď mu nemůžeš pomoct!" rozkřikl se přísně Iruka a založil ruce v bok.

"A-ale já… musím… prostě ho musím vidět." namítnul Naruto chvějícím se hlasem a o krok ustoupil před svým pěstounem. Do očí se mu zase vedraly zrádné slzy. "Nemůžu jen tak jít domů a… a vědět, že on… ž-že…" kousl se do rtu, protože nedokázal větu dokončit.

"Naruto." Hlesl Iruka už mírným hlasem, "vím, že je Sasuke tvůj kamarád a že ti na něm záleží. Chápu, jak je to pro tebe těžké. Ale Sasuke je teď… není mu nejlíp. Potřebuje si odpočinout a ty taky.".

"Ne… nepůjdu… nehnu se odsud, dokud mě k němu nepustíte." Zašeptal Naruto rozhodně a otřel si vlhké oči.

"Naruto, řekl jsem, abys-" nadechl se Iruka, ale Kakashi mu položil ruku na rameno.

"Nech ho, Iruko." Řekl dutým hlasem a podíval se na Jiraiyu, "jak je na tom, doktore? Můžou k němu návštěvy?". Jiraiya pokrčil rameny:

"Je mimo nebezpečí, takže můžou. Ale raději bych tě měl varovat… Naruto že?" upřel zrak na blonďáka, "Sasuke má za sebou dost ošklivý zážitek a nepříjemný lékařský zákrok. Je možné nebo spíš pravděpodobné že… s ním nebude moc řeč. Jeho psychika je na hadry.". Naruto chvíli zkoumal vážný výraz ve tváři bělovlasého muže. Pak roztřeseně přikývl. Jiraiya se na něj lehce pousmál. "Tak pánové, a vy pojďte se mnou." Vyzval gestem Iruku a Kakashiho, kteří ho pak mlčky následovali chodbou pryč. Naruto počkal, dokud mu nezmizeli z dohledu, potom přistoupil ke dveřím a zaváhal s rukou na klice. Co vlastně Sasukemu řekne? Co by mu měl říct? Vůbec netušil, co se říká v takových chvílích. Naruto kliku pevně sevřel v dlani a pomalu ji tiskl směrem dolů. Strach o Sasukeho byl mnohem větší než rozpaky nad tím, co mu řekne. Ozvalo se cvaknutí a dveře se otevřely. Narutovi stačil jen okamžik, aby zaregistroval prostředí pokoje - byla to jednolůžková místnost, dost prosvětlená, s velikým oknem a plochými zářivkami na stropě, celkem optimisticky vymalovaná do broskvově oranžové. Blízko u okna se nacházela velká postel. A v ní, přikrytý lehkou dekou, ležel mladý černovlasý chlapec, tvář měl obrácenou k oknu. Jakmile ho Naruto spatřil, v těle se mu okamžitě rozbušilo srdce a zaplavil ho pocit jásavého štěstí a ohromné úlevy. Uvědomil si, že pořád nějaká část v něm nemohla věřit slovům dospělých, že Sasuke žije. Ne, dokud ho neuvidí vlastníma očima. Ne, dokud se ho nebude moct dotknout. Dveře se zaklaply.

"Sasuke." vyhrkl Naruto a snad potřetí ten den ho v očích zaštípaly slzy. Tyhle byly ale, na rozdíl od těch předchozích, úlevné. "Sasuke!!" zopakoval pohnutě a chtěl se k němu rozběhnout. Už už nadzvedával nohu, aby se k tomu mohl odrazit, když k němu Sasuke pomalu otočil hlavu… a Naruto zděšeně ztuhnul v půli pohybu. Sasukeho ret byl na levé straně nateklý a zůstaly na něm stopy zaschlé krve. Pod pravým okem se mu rýsovala nažloutlá modřina. Jeho nádherné černé oči byly zarudlé od pláče a také byly ještě temnější než dříve. Navíc ale, což bylo nejhorší, úplně ztratily jiskru, tu překrásnou jiskru, kterou si Naruto tak zamiloval, jiskru, která znamenala, že je Sasuke doopravdy naživu. Teď už ji neměly. A Sasukeho pohled byl prázdný, tak děsivě prázdný, když se teď lhostejně díval těma náhle cizíma a vyhaslýma očima na blonďáka, kterého ještě předevčírem miloval z celého srdce.
 


Komentáře

1 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 1. října 2011 v 11:59 | Reagovat

bože... ty nás chceš zabiť však? .... ááá... takéhoto Sasukeho nechcem vidieť... to nieeeE!!!!... bože, čo to pre boha robíš Narutovi aj nám !? XD .... ach, dobre, už si si asi zvykla na moje hysterické výlevy.. a ak nie, ďalše 4 kapitoly to bude zrejme pokračovať,t akže si zvykaj... *iskrička nádeje, že to nebude také zlé a skončí to dobre*

2 Christine Christine | Web | 1. října 2011 v 13:43 | Reagovat

Tak to je asi poprvé co jsem se u čtení povídky rozbrečela... Tohle mi vážně nedělej. Je to tak strašně krutý... Ten závěr, úplné drama... Vážně se děsím jak to skončí, ale doufám, že zase taková potvora nejsi a připravíš nám happy end :)

3 Zukashi Zukashi | E-mail | Web | 1. října 2011 v 13:52 | Reagovat

WTF?! No to snad ne... Bože normálka mi tečou slzy!! Co to je?! To snad neni pravda...=D *Totál v háji* Musí to dopadnout dobře *vypadá jako bláze...*

4 Kumiko T. ^_~ Kumiko T. ^_~ | Web | 1. října 2011 v 16:53 | Reagovat

Tak nejsem jediná co se rozbrečela, jak čtu... T_T"
UUáá... Mně je Sasukeho táák líto... Sakra sakra... Udupat všechny...
Jsem strašně zvědavá co se stane v těch čtyřech kapitolách, protože... protože tohle je strašně... :'D Safra já nevím...
Proč to musíš popisovat tak, že to je pak záživné a já to hltám strašně rychle? T__T Uh.. :D

5 baba1 baba1 | 1. října 2011 v 19:30 | Reagovat

Cože?????:D...to je jako všechno??????:D...kratší už to byt nemohlo?:D:D...tak zas cekat 8 dni no..:D

6 Páj Páj | 2. října 2011 v 11:50 | Reagovat

T__T To mi nedělej... Chudák Naruto. i_i
4 kapitoly?! Jak to tam chceš nacpat?? O.O" Nehledě na to, že je máš tak krátké... -.-" Hoonem další! Na 8 dní ti prdim. :D

7 Amaya Amaya | Web | 3. října 2011 v 7:40 | Reagovat

Čeká tě krutá vražda Smajli! Jako! Chápu že z toho bude mít trauma, ale prosím...nechci aby byl i Naruto zlomený :( chci happy end!
Jo a taky si uvědomuji, že nám to krátí, že už jenom 4 kapitoly... tak děsivá představa!! :(
Stále nemůžu vyhnat z hlavy první kapitolu této kapitolovky... prostě mám pocit, že i když si VŠICHNI přejeme dobrý konec, dobrý nebude :(
Ae stejně... slíbila jsi hodně yaoi a bylo tam ... jen jedno?! to se asi ani jako yaoi brát nedá v tak úchvatné povídce, takže mě NEŠTVI A NAVAL SEM ZBYTEK POVÍDKY!!! :DDDDD

8 Tara Tara | Web | 3. října 2011 v 20:18 | Reagovat

hm ne :( tohle je snad nejsmutnější kapitola :( fňuk :( doufám že bude nějaký happy end alespoň trošičku :(

9 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 8. října 2011 v 16:11 | Reagovat

Coo on to nemá být happy end? ale musí! No tááák já chci happy end prosííím! ... rychle další díl! O_O *_*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama