Naděje umírá poslední - 47. kapitola

9. října 2011 v 8:53 | Smajli |  Naděje umírá poslední

Ááách jo... řekla bych, že tohle je na delší čas poslední článek, jelikož díky milované škole a ještě milovanější autoškole mám příští tejden totálně zabitý =/ Musím číst Obraz Doriana Graye a Květy zla T_T Co jsem komu udělala?


Kapitola XXXXVII.



"Sasuke…" hlesnul Naruto při pohledu do těch prázdných očí, které se na něj chvíli jaksi nechápavě dívaly, potom černovlasý chlapec stočil zrak opět k oknu. Naruto několika rychlými kroky překonal vzdálenost mezi nimi a posadil se na židli vedle Sasukeho postele. Úleva, kterou cítil, když sem vkročil a uviděl, že Sasuke žije, se vypařila kamsi do neznáma. Srdce mu opět ztěžko a nevídaná lítost mu rozjitřila sotva zahojené rány od strachu a úzkosti. "Sasuke já… mě to tolik mrzí… je mi to tak líto…" zamumlal se staženým hrdlem, "kdybych… kdybych tak šel v pondělí s tebou… tolik bych si přál, aby se to všechno nestalo…". Sasuke netečně civěl z okna a ve tváři se mu nepohnul jediný sval. Vypadalo to, že Naruta vlastně ani nevnímá. "Vím, že se musíš cítit hrozně." Pokračoval Naruto tichým bolestným hlasem, "kdyby to jen šlo, tisíckrát bych si to s tebou vyměnil, jen abych tě toho zbavil. Ale to bude dobrý, Sasuke, neboj se. Já tě neopustím, budu pořád s tebou. Spolu to zvládneme, dobře?". Sasuke nijak na blonďákova slova nereagoval. Jakoby je neslyšel. "Chtěl bys být teď radši sám? Iruka říkal, abych tě nechal odpočinout, ale já jsem tě musel vidět, Sasuke. Hrozně jsem se o tebe bál. Ještě nikdy jsem neměl takový strach. Bylo to… k nesnesení." Narutovi se začal trochu chvět hlas, "ta hrozná představa, že bys mohl být… být… však víš… mrtvý. To bych neunesl.". Naruto počkal, jestli na to Sasuke něco neřekne, ale ten se lhostejně díval z okna do parku. Jeho nepřítomný, do sebe uzavřený pohled dával tušit, že je mu úplně jedno, co se za sklem děje. V tom parku by klidně mohl začít pobíhat dinosaurus a Sasuke by na to ani nemrkl okem. Přesto Naruto pokračoval dál: "Jestli ti není dobře nebo jestli si to chceš nějak… já nevím… urovnat v hlavě, nebudu tě otravovat. Mám odejít?". Nic. Žádná odpověď. Ani náznak nějakého gesta. "Ehm… dobře. Není ti do řeči, chápu." Hlesl Naruto, když se ticho začalo protahovat. Vzpomněl si na to, co mu pověděl doktor. "Je možné, že s ním nebude moc řeč. Jeho psychika je na hadry. Mysli na to, že tvůj kamarád tě teď bude potřebovat…". Naruto chtěl vzít Sasukeho za ruku, kterou měl položenou na přikrývce, ale jakmile k ní sklonil oči, zadrhl se mu dech v hrdle. Sasukeho zápěstí kolem dokola zdobila jednolitá ošklivá pohmožděnina, místy bylo vidět, že ještě přednedávnem byla rána rozedraná do krve. Narutovi hned došlo, od čeho to asi bylo. Tohle byly jednoznačně stopy od pout. Obličej se mu stáhl prudkou bolestí, která ho udeřila do žaludku s nenadálou silou. Polkl, aby dostal z hrdla ten obrovský knedlík, který se mu tam zase utvořil. Musel se párkrát zhluboka nadechnout a vydechnout, aby si byl jistý, že ho nezradí hlas, přesto když promluvil, raději se uchýlil k tichému tónu, než aby riskoval, že nějak ve své řeči zakolísá, natolik ho pohled na Sasukeho poraněné zápěstí rozhodil. "Jen chci, abys věděl, že mi na tobě strašně záleží." Zašeptal blonďák, "a že ti chci pomoct. Chci být s tebou.". Přitom zlehka položil svou dlaň na hřbet Sasukeho ruky. Jakkoli byl černovlasý chlapec do té chvíle lhostejný, tentokrát přišla reakce velice rychle. Sasuke sebou cuknul a okamžitě vyškubnul svou ruku zpod Narutovy dlaně.

"Nesahej na mě!" zasyčel s jakousi dávkou hysterie a pokusil se co nejvíc odtáhnout od blonďáka, přičemž se bolestně zašklebil. Naruto vytřeštěně zíral do těch nepřátelských onyxových očích a uvnitř něj se začalo něco lámat. Do té chvíle mu nedošlo, co Jiraiya myslel tím, že je na tom Sasuke špatně. Měl pravdu, Sasuke na tom byl špatně. Zatraceně špatně. On se bál.

"Sasuke…" hlesl a v hlase mu zazněl potlačovaný pláč. Než však mohl říct nebo udělat ještě něco, dveře se nečekaně otevřely. Naruto a kupodivu i Sasuke stočili svůj pohled k osobě, která stála v nich. Přestože to byla velice vážná situace, Naruto se neubránil, aby překvapeně nadzvedl obočí. Byla to nějaká doktorka s jednou z těch klamných tváří, které mohly patřit klidně dvacetileté, ale třeba i čtyřicetileté ženě. Dlouhé blonďaté vlasy měla sepnuté ve dva culíky a na sobě obvyklý bílý plášť. Co však bylo tak šokující, ta žena měla skutečně mohutná ňadra. Naruto si nikdy nepotrpěl na to, aby holkám koukal na prsa, věděl dobře, že na dívkách jsou důležitější jiné přednosti, ale tohle bylo tedy skutečně něco. Na jmenovce měla tiskacími písmeny napsáno "Tsunade".

"Zdravím, hoši." Prohodila na začátek, "Sasuke, přišla jsem ti převázat ta žebra. Mám tu nějaké léky, které ti uleví od bolesti a taky srazí teplotu, dobře?". Černovlasý chlapec se na ni díval, aniž by nějak dal najevo, že ji slyšel. Tsunade si povzdechla a zavřela za sebou dveře. Obešla postel a postavila k Sasukemu z druhé strany než Naruto. Na noční stolek postavila tác s nějakými prášky ve skleničce, několika obvazy a nějakými mastičkami. "No tak, Sasuke, potřebuju aby sis na chvilku sundal to tričko. Prosím." Spustila konejšivým hlasem. Uchiha mlčel a ani se nehnul. "Nezlob už zase. Mám znovu zavolat doktora Jiraiyu, aby mi s tebou pomohl? Nechci ti ublížit, Sasuke. Pomůže ti to. Tak si, prosím, sundej tričko. Nikdo ti tady nechce ublížit." Promlouvala k němu Tsunade uklidňujícně. Sasuke na to chvíli nic neříkal, ale pak sevřel v dlaních lem příliš velkého tmavě modrého trička, které podle Narutova odhadu nejspíš patřilo Kakashimu, a pomalu si ho přetáhl přes hlavu. V ten okamžik se Narutovi zamotala hlava a musel se kousnout do ruky, aby zděšením nevykřikl nahlas. Sasukeho tělo bylo přímo poseté modřinami a podlitinami, drobnějšími, ale i poměrně rozsáhlými, v různém barevném rozsahu. Některé byly nažloutlé, pár jich bylo doruda, byly tu temně fialové a několik jich bylo až dočerna. Na hrdle, což si doteď nevšiml, se mu rýsovalo několik modřin, které nápadně tvarem připomínaly lidské prsty. A pak také ještě několik jiných… okrouhlých a drobnějších, které šly hodně dočervena. Takové už taky párkrát viděl. Když měl Kiba naposled holku, míval jich hodně. Narutovi se zkřivil obličej a u srdce ho bodlo tak palčivě, že si na chvíli doopravdy myslel, že dostal infarkt. Úzkost mu vytlačila všechen vzduch z plic. Bolelo to tak strašně, až měl chuť rozervat si hruď, vytáhnout to prokleté srdce a mrštit s ním na podlahu. Spalovala ho hrůza a bezmocný vztek. Jak tohle mohli Sasukemu udělat? Jak jen mohli? Vždycky mu připadalo, že ublížit tomu krásnému tělu by bylo jako znesvěcení. Bylo to jako strhnout anděla z nebes, zlámat mu křídla a pak se dívat, jak se bolestně plazí a vláčet ho blátem a špínou. Tentokrát už Naruto nedokázal zadržet horké slané slzy, které mu smáčely tváře. Protože to, co Sasukemu provedli, bylo tak zrůdné, až měl dojem, že mu to utrhne srdce. Proč se to radši nestalo jemu? Proč zase Sasukemu? Copak už si toho v životě nevytrpěl dost?! Mezitím, co se tohle Narutovi promítalo v hlavě, Tsunade černovlasému chlapci roztírala po zraněních nějakou mastičku a mile na něj hovořila. Nutno poznamenat, že Sasuke na to nereagoval jediným slovem a vlastně nevydal ani hlásku, pouze když se Tsunade snažila vetřít mu léčivo na levé straně žeber, zasykl bolestí a při tom zvuku se Naruto kousnul do rtu a několik slz ukáplo na jeho džínové kraťasy. Tsunade Sasukemu obmotala kolem hrudi několik obvazů a Naruto si všiml, jak Sasuke zatnul prsty do pokrývky, když je pevně utáhla. Pomohla mu si zase obléct tričko, pak mu dala mast i na zhmožděná zápěstí a ovázala je také lehkým obinadlem. Nakonec ho přiměla, aby spolknul nějaké dva prášky. Sasuke to vše přijímal bez námitek, stále měl ten prázný nepřítomný výraz v očích. Ovšem chvíli potom, co do sebe dostal tu druhou tabletku, se mu zachvěla víčka a ospale si položil hlavu na polštář. Krátkou dobu ještě unaveně mžoural, než zavřel oči a usnul. Tsunade si znovu povzdechla a zabloudila pohledem k Narutovi, jemuž po tváři stékaly němé slzy. "Promiň, ale musí se trochu prospat. Je hrozně zesláblý." Prohodila jeho směrem a narovnala na podnos použité léky.

"To je v pořádku." Pravil třesoucím se hlasem Naruto a se smutkem pozoroval tu klidnou bezbrannou tvář, orámovanou černými vlasy. Ještě snad nikdy se necítil tak hrozně. Jistě, včerejšek byl zatím nejhorší den v jeho životě. Včera si prožil tolik hrůzy a strachu, že měl dojem, že mu to stačí na celý život. Ale tohle bylo jiné. Tohle byl jiný druh bolesti, ale útočil na něj ze všech stran a ty zásahy byly jako rány tupým nožem přímo do srdce.

"Jsi jeho kamarád, viď?" zeptala se tiše Tsunade. Naruto na ni utrápeně pohlédl. Za dnešek to byl už třetí člověk, co se o to zajímal. A další člověk, co předpokládal, že jsou kamarádi. Napadlo ho, jestli by se takhle ptali, kdyby byl dívka, ale odpověď znal už předem. Neptali, protože by si mysleli, že je Sasukeho přítelkyně. Jak jinak označit osobu, která se o něj tak zoufale strachuje a přitom je v jeho věku? Jenže Naruto byl kluk. Takže to musel být kámoš. Přirozeně. Možná dobrý kámoš, když takhle vyvádí. Ale partner? Ani náhodou. Takhle to přece nechodilo, když byli oba kluci. Ještě navíc ve světle toho, proč se vlastně Sasuke dostal do nemocnice. Nikoho ani nenapadlo, že by spolu mohli mít nějaký milostný vztah. Nikdo ani na okamžik nepomyslel na to, že by Naruto k tomu černovlasému chlapci mohl cítit něco víc, než jen obyčejné přátelství. Blonďák sklopil oči a smutně přikývl. Koneckonců, takhle by to mělo být. Sasuke nechtěl, aby se někdo dozvěděl, co mezi nimi doopravdy je. "Neboj se. Naprasknutá žebra se hojí celkem rychle. A ty modřiny taky časem zmizí. A tam dole to taky bude v pořádku, do týdne mu vyndáme stehy." Řekla doktorka laskavě a povzbudivě na něj mrkla. Namísto toho, aby to Naruta aspoň trochu utěšilo, svěsil hlavu a zatnul zuby. Dalších několik slz ukáplo na podlahu.

"Jenže psychicky se tak snadno nevyléčí." Zamumlal se staženým hrdlem, vlastně spíš pro sebe než pro tu blondýnku. Tsunadina tvář zvážněla, když se podívala na spícího Sasukeho.

"Pravda, psychicky na tom není dobře." Připustila s obavami v hlase, "ale Jiraiya je odborník. Je to vynikající sexuolog. Určitě ho z toho nějak dostane. To víš, bude to možná trvat. Být znásilněný vlastním bratrem je dost ošklivý zážitek.".

"Vlastním bratrem?!" vyjekl Naruto a vytřeštil na ni oči, "ten netvor, co mu to udělal, byl jeho bratr? Itachi Uchiha?! Jak to víte?!".

"Ehm… totiž…" zakoktala se Tsunade, kterou ten náhlý výlev zaskočil, "vlastně bych ti to neměla říkat, je to-".

"Kašlu vám na nějaký lékařský tajemství!" křikl Naruto jen napůl hlasitě, aby neprobudil Sasukeho, "jak víte, že to byl Itachi Uchiha?!".

"Uklidni se, Naruto." Napomenul ho ode dveří varovný hlas. Blonďák i doktorka se otočili. Do místnosti právě tiše vstoupili Iruka s Kakashim. Stříbrovlasý muž okamžitě přešel blíž k posteli a zahleděl se na svého zhmožděného chráněnce, který klidně a pravidelně oddechoval. Iruka se zastavil vedle Naruta a položil mu ruku na rameno. "Ze Sasukeho… zranění získali doktoři vzorek spermatu. Kakashi nechal hned udělat testy DNA. Patří Itachimu." Odpověděl se stopou bezmocného vzteku v hlase. Naruto ztuhnul jako solný sloup. Nemohl ze sebe vydat ani hlásku, protože mu začalo být nevolno. Dělalo se mu špatně při pomyšlení, že tohle mohl Sasukemu udělat jeho vlastní bratr. Ten čin byl už sám o sobě dost hrůzný. Ale dokázat tohle udělat svému pokrevnímu příbuznému? Jedinému žijícímu?! Nedovedl si představit, jak prohnilý a zkažený musí Itachi být, jaká zrůda by se k tomuhle odhodlala. Nějakou dobu všichni mlčeli a jen se dívali na spícího chlapce, každý ponořen do vlastních neradostných myšlenek.

"No nic, pánové, já musím, povinnosti volají." Povzdechla si potom Tsunade, vzala podnos s mastičkami, naposled se ještě ohlédla na Sasukeho a věnovala všem krátký nepříliš veselý úsměv. Poté odešla z místnosti, ve které se opět rozhostilo ticho.

"Asi… bysme taky měli jít, Kakashi. Nejspíš to bude na dlouho, než se Sasuke probere." Nadhodil po chvíli Iruka.

"Jděte, já tady ještě zůstanu." Řekl stříbrovlasý a posadil se na druhou židli u Sasukeho postele.

"Počkej, to je hloupost. Potřebuješ se taky vyspat, Kakashi, máš toho za sebou moc." Protestoval Iruka a přiblížil se k němu, aby s ním trochu zatřásl, "slyšíš? Pojď, prospíš se a pak se sem vrátíš. Neboj, postarají se ti o něj. Pojď už.". Kakashi váhavě pohlédl na svého téměř-syna a nejistě si sklousl ret. Iruka byl však neodbytný a tak ho neochotně poslechl. "Ty pojď taky, Naruto." Vyzval Iruka blonďáka, jež ze Sasukeho nespouštěl oči.

"Ne, já tu chci zůstat." odporoval oslovený.
"Sakra Naruto, nech už toho!" zamračil se Iruka, "nenapadlo tě třeba, že Sasuke chce být chvíli sám?! Že si to musí srovnat v hlavě? Teď tě stejně nevnímá, vrátíš se sem později, až bude vzhůru!". Naruto sklopil zrak. Iruka měl pravdu. Teď Sasukemu nepomůže. Ztěžka se zvedl a následoval oba muže z pokoje a poté k východu z nemocnice, k policejnímu autu, které měl hnědovlasý muž zaparkované před budovou a ve kterém sem včera Sasukeho přivezli. Ještě nikdy všem třem nebylo tak bídně.
 


Komentáře

1 Christine Christine | Web | 9. října 2011 v 9:25 | Reagovat

Příště už vážně brečet nebudu T_T Ještě že tam byla vsuvka o dinosaurovi jinak bych byla v háji :D No jako obvykle krásné, ale zatraceně bolestivé... Už se těším na další díl ;)

2 Asuky=3 Asuky=3 | E-mail | Web | 9. října 2011 v 11:04 | Reagovat

Taaaak smutné :-( Sasuke...! Naruto uzrav ho xD  krásný díl budu se těšit na další ;)

3 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 9. října 2011 v 11:17 | Reagovat

tak, teraz ani nemám čo písať... a musím sa priznať, že sa mi trasú roky... bože.... no... naísané je do perfektne.... ale to je asi všetko optimistické, čo k tomu dokážem vymyslieť....

4 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 9. října 2011 v 13:05 | Reagovat

Píšeš vážně skvěle.. těším se na další díl ;) :))

5 Amaya Amaya | Web | 9. října 2011 v 18:00 | Reagovat

už nedoufám, že to skončí happy endem :(
ale je to skvěle napsané, fakt :) a nedivím se, že Naruto tak vyšiloval, kdyby jen věděl proč to udělal... těším se na další díl, doufám, že bude už trošku optimistický ^^

6 Tara Tara | Web | 9. října 2011 v 19:21 | Reagovat

to je opravdu smutný :( lituju naruta i Sasukeho :(

7 Haruko Mizumaki Haruko Mizumaki | 10. října 2011 v 20:53 | Reagovat

T_T chudáčci malikatý :(

8 AlexP AlexP | Web | 11. října 2011 v 22:02 | Reagovat

nieee!! Sasuke... toto nemôžeš urobiť!!! Sasuke musí byť ten zdravý, živý a plný energie... alebo aj ten často arogantný sviniar... len nie toto!!! nie... toto všetkým ubližuje... ale... ach, aj tak to úžasne píšeš... v tom ti nemám čo vyčítať :D len ja chcem happyend, a myslím že aj ostatný to tak cítia... :D takže dúfam že na konic nebude celé publikum plakať!! :D

9 Kasumi Kasumi | Web | 15. října 2011 v 0:12 | Reagovat

Když se to jmenuje Naděje umírá poslední, tak to nemůže zkončit špatně, ne? Ne?!

10 Źbreburda Źbreburda | Web | 15. října 2011 v 17:06 | Reagovat

Hrozně,hrozně.dojemnné,hlavně.ta.první.část,
jak.mu.nechtěl.dát.ruku,u.toho.jsem.měla.co.
dělat,abych.se.nerozbrečela.Ale.krásné.jako.vždycky.a.těším.se.na.další.díl:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama