Naděje umírá poslední - 48. kapitola

17. října 2011 v 7:14 | Smajli |  Naděje umírá poslední

"Nestíhám, nestačím..."... Ano, omlouvám se za svou přetrvávající neaktivitu. Důvodem není ani tak škola, na kterou v poslední době hrozně kašlu, jako spíš autoškola. Z jízd jsem vždycky nervózní a zdeptaná na maximum, což mi můj roztomilý instruktor neulehčuje v nejmenším. Nicméně podržte se, po rovince za městem už jsem si to frčela osmdesátkou ^^ Ne, stejně nevidím jedinou možnost, že bych to mohla někdy zvládnout bez pomoci toho protivnýho dědka. Nemám šanci =D Ale o tom popovídám někdy jindy, teď musím za chvíli do školy psát test z matiky, na kterou jsem se ani nepodívala, pitomý integrály T_T
Jsem si dost jistá, že mě kvůli dnešní kapitole budete nenávidět. Mooooc nenávidět =D Tak si ji užijte, je předpředposlední =P


Kapitola XXXXVIII.



"Takže… takže Sasukeho bratr unikl?" procedil Naruto skrz zaťaté zuby a sevřel pevně v dlaních hrneček s kávou, až mu zbělely klouby.

"Ano." přitakal unaveně Iruka a napil se ze svého šálku, "Itachi Uchiha spolu s Peinem a několika dalšími členy Akatsuki uprchli. Další dva z nich, podle všeho Deidara a Sasori, spáchali sebevraždu, když viděli, že nemají šanci. Ale podařilo se zatknout Kakuza a Konan, to je ta ženská, co jí patří ten jejich dům. Tím se počet hlavních členů organizace zužuje zhruba na šest, což je dobrá zpráva. Rozhodně to jimi muselo otřást a řekl bych, že jsme dost narušili stabilitu celé jejich společnosti. Možná teď bude o trochu snazší celý případ dotáhnout do konce.".

"Byl… byl někdo zraněn?" zeptal se Naruto napjatě.

"Hayateho skupinu zasáhla tlaková vlna, když se Deidara odpálil. Pár zlomenin, ale přežili to. Bohužel jsme ale přišli o pět kolegů ze zásahové jednotky." Irukova tvář se zachmuřila, "byla to docela drsná přestřelka, ale na jejich stranách byly oběti taky. Měli tam asi deset dalších poskoků. Celkově se dá říct, že ta akce byla víceméně úspěšná, i když jsou ztráty na obou stranách. Takovou skupinu jako jsou Akatsuki nejde samozřejmě porazit za jeden den. Aspoň jsme dostali zpátky ty dokumenty, i když je dost špatné, že si je určitě stačili prostudovat a teď mají jasno, kolik toho o nich víme, takže budou opatrnější. Řekl bych, že to bude ještě těžká práce, ale snad se nám to podaří. A hlavně… hlavně že to Sasuke přežil." Dodal o něco tišeji. Při vyslovení Sasukeho jména Naruto sklonil hlavu a roztřásla se mu ramena. Pracně zadržoval horké slzy. Ano, to přežil. S mnohočetnými zraněními a to nejen na těle. Především na duši. A ty se neléčí snadno. "Teď, jestli už nemáš žádné otázky, půjdu si na chvíli lehnout, Naruto." Povzdechnul si Iruka a zívl. Vypadalo to, že se sotva drží na nohou, čemuž se blonďák vůbec nedivil. Celý minulý týden toho moc nenaspal, jak pracovali na případu Akatsuki a od včerejšího rána byl doteď vzhůru v podstatě nepřetržitě. K tomu ještě ta těžká akce a noc v nemocnici. Pod očima už se mu rýsovaly temné kruhy a vyhlížel strhaně jako šedesátiletý stařec.

"Jasně, běž." Souhlasil Naruto ustaraně a několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Následoval hnědovlasého muže do obývacího pokoje a když jeho pěstoun sahal po klice do své ložnice, Naruto ho ještě na okamžik zarazil. "Uhm… Iruko?" načal váhavě a přemýšlel, jak to co nejlépe vyjádřit.

"Ano?" obrátil k němu Iruka unavené oči.

"Já… já jen… chci ti říct, že…" zakoktal se Naruto a sklopil zrak do koberce, ještě jednou se nadechl a pak už pevným hlasem dopověděl: "Díky. Děkuju, že jste Sasukeho zachránili.". Vděčně pohlédl Irukovi do tváře. Ten si ho chvíli měřil s malinko nadzvednutým obočím, ale pak se usmál:

"Myslím, že můžeme být ještě rádi, že to dopadlo takhle.".

"No právě." Hlesnul Naruto a u srdce ho palčivě bodlo, když mu hlavou prolétla myšlenka na Sasukeho natržený ret, poraněná zápěstí a zhmožděné tělo.

"Dostane se z toho." Pravil tiše Iruka, jakoby vytušil, na co právě Naruto myslí, "určitě se z toho dostane.". Naruto na něj chvíli vážně hleděl a pak s malým úsměvem přikývl. Iruka na něj ještě povzbudivě mrkl, než zmizel v ložnici. Naruto ještě asi minutu zamyšleně postával v obýváku, než také zamířil do svého pokoje, kde se zhroutil na postel a zíral do stropu. Pokoušel se všechno si to utřídit v hlavě. Jiraiya měl pravdu, Sasuke ho teď potřeboval. Naruto ani na jedinou vteřinku nezauvažoval nad možností, že by Sasukeho opustil. Miloval ho tak moc, že jediné pomyšlení na to, že by měl být od něj, bylo nesnesitelné. Pokaždé, když se s ním loučil nebo od něj odcházel, stejně jedna jeho část pořád zůstávala s ním a zmocňovala se ho jakási podivná prázdnota, kterou si ale uvědomil až poté, co se s černovléskem zase sešel. A že by se na něj měl vykašlat teď, zrovna když byl Sasuke na dně, to bylo úplně nemyslitelné. Ale jak, jak mu jen může co nejvíc pomoct? Co by měl udělat? Naruto neměl pochopitelně nikdy v životě žádnou zkušenost se znásilněnými oběťmi. Nevěděl, jak se má chovat, jestli to má se Sasukem probírat, aby věděl, že na to není sám nebo o tom naopak nemluvit a nepřipomínat mu to? Co bylo lepší? Nechtěl, aby se tím Sasuke užíral, ale zároveň si říkal, že kdyby on byl na jeho místě, asi by mu nebylo po chuti to moc rozpitvávat. A jak by teď měl v Sasukeho společnosti vystupovat? Měl by se tvářit vesele a snažit se mluvit optimisticky? A nemyslel by si pak Sasuke, že jeho situaci zlehčuje? Měl by říkat věci jako "čas všechno zahojí" a tak? Ale to znělo doopravdy děsně, stokrát ohraná písnička. On sám to přísloví nesnášel. Naruto se rozhodl, že nechá Sasukemu čas, aby se z toho trochu vzpamatoval. Zajde za ním večer a pak se uvidí. Naruto se obrátil na bok a přitáhl si nohy k tělu. Měl pocit, jakoby se mu v hrudi vytvořila obrovská díra. Bolelo to. Úděsně. Sice ne tak, jako to bolelo, když se díval na Sasukeho rány a viděl ten jeho prázdný výraz, ale i tak. V hlavě mu teď neustále znova a znova jako zaseknuté rádio zněla Jiraiyova slova. Je možné, že bude mít psychické následky do konce života. A nebudu vám lhát, taky se z toho nemusí vzpamatovat. Nemusí se z toho vzpamatovat? To jako že by už navždycky na tom byl takhle? Takhle bídně? To snad ne. To přece nešlo. Přece se z toho dostane. Sasuke byl vždycky tak silný. Tak klidný a sebevědomý. Jistěže to jím muselo hrozně otřást, ale… ale že by se z toho nedokázal vylízat? Už nikdy? Vyloučeno. Naruto se raději soustředil na to, co říkal Iruka. Určitě se z toho dostane. Chtěl tomu věřit. Tak moc tomu chtěl věřit. Jenže co když to tak nebude? Co když se Sasuke doopravdy nikdy nevzpamatuje? Co když už do konce bude na dně? Co když už se jeho očím nikdy nevrátí ta nádherná jiskra? Co když už se na Naruta nikdy neusměje, nepodívá se na něj tím dobře známým pálivým pohledem? Co když už se bude vždycky jen krčit v koutě a bát se ostatních? Co když… chrrrr…



Když se Naruto probudil, venku za okny už slunce ztratilo svůj žár a pomalu zapadalo. A právě ta krvavě rudá záře, která zbarvovala celý jeho pokoj do sytých teplých barev, ho probudila. Překvapeně zamrkal, když sledoval ten karmínový nádech, rozstříknutý po skříních, pracovním stole i koberci. Zvedl ruku, aby si mohl protřít rozespalé oči, ale jakmile ji dal před sebe, zaujalo ho, že i jeho kůže teď byla červená, jak na ni dopadalo světlo zvenku. Chvíli jen tak studoval strukturu té náhle nachové pokožky se zvláštně zaujatým výrazem ve tváři, pak se jako ve snách zvedl a přešel k oknu. Obloha hořela planoucí vínovou září. Takhle intenzivní západ slunce ještě nezažil. Vždycky měl červánky rád. Miloval souhry barev na nebi, miloval oranžové, zlatavé i růžové odstíny. Západy slunce v něm vždycky vyvolávaly jakýsi uspokojivý hřející pocit. V poslední době tím spíš, že jich pár taky zažil se Sasukem. Tak trochu si ho s tím spojoval, proto jeho sympatie k červánkům ještě vzrostly. Tak proč to bylo dnes tak jiné? Dneska se díval na ten šarlatový oheň a tentokrát necítil vůbec žádný teplý pocit, žadnou útěchu. Naopak. Při tom pohledu ho sevřela úzkost a začalo se mu obtížněji dýchat. Hrdlo jakoby mu stahovala neviditelná smyčka a plíce se zdvihaly tak hrozně obtížně, tak těžce. Ty barvy na něj byly moc intenzivní. Měly moc krvavou barvu. Takhle rudé nebe ještě nikdy neviděl. A přestože proti červené nic neměl, tohle na něj přesto působilo tísnivým dojmem. Bylo mu strašně, úplně nanic a přitom to tolik bolelo. Nedokázal ale odtrhnout pohled. Chtěl, vážně chtěl. Přál si otočit se k oknu zády, možná utéct někam, kde by na něj sluneční světlo nemohlo. Nedokázal si vysvětlit, proč nemohl. Cosi ho drželo na místě. Stál jako přikovaný a s fascinovaně vytřeštěnýma a podivně rozšířenýma očima hleděl na tu rubínovou barvu. Jakýsi nepříjemný lezavý mráz ho začal studit u srdce a odporný zlověstný pocit mu opanoval mysl. Chtěl pryč, chtěl si aspoň zakrýt oči, aby na něj ta červeň neútočila tak důrazně, ale nešlo to. Ani se nepohnul, byl jako paralyzovaný. V myšlenkách mu náhle vytanul Sasuke. Strach, který ho permanetně svíral už druhý den, se ještě posílil. Neuměl si to vysvětlit, ale tak nějak prudce zatoužil být teď u něj. Sevřít ho v náručí. Ochránit ho, ale zároveň měl jakýsi nejasný pocit zmaru. Pocit něčeho špatného, když se díval na to krvavé nebe. Jakoby mu něco unikalo. Kolem se pomalu začala stahovat tmavá oblaka. Na opačné straně oblohy už panovala tmavá modř, střídající se o nadvládu s temnou šedí. Bylo to skličující, ale zdaleka ne tolik jako tyhle podivné děsivé červánky. Naruto si hrozně přál, aby to už skončilo. Aby konečně už to prokleté slunce zapadlo a mohl se vymanit z toho strašidelného vlivu, jehož příčinu neznal. Ani nevěděl, jak dlouho už u toho okna stál. Možná to bylo pět minut, možná deset. Možná spíš něco mezi tím. Soumrak začínal získávat převahu a karmínová záře ochabovala. Postupně přešla do světlejší červené, hodně oranžové a nakonec slabě růžové. Když černomodrá konečně zatáhla oponu za posledním světelným zábleskem, Naruto se zhluboka nadechl. Tlak na plicích malinko povolil, i když ne tak, jak si myslel, že by povolit měl. A především zde pořád zůstával ten divný nepatřičný pocit ohledně Sasukeho. Blonďák stále ještě hleděl oknem ven, jakoby ho k tomu někdo nutil. Po chvíli zkusil pohnout prsty na pravé ruce a povedlo se mu to. Postupně ovládl své svaly a i když se zpočátku pohyboval ztuhle jako robot, brzy to dostal pod kontrolu. Totéž však nemohl říct o svém srdci, které se mu teď v těle podivně třepotalo a zběsile poskakovalo. A taky žaludek se mu jaksi svíral a kroutil úzkostí. Podíval se na digitální hodiny na svém nočním stolku. Bylo něco málo po deváté hodině. Nemohl uvěřit tomu, že tak dlouho spal, když vlastně usnout vůbec nechtěl. Nějak ho to zmohlo, ten včerejšek a dnešní téměř probděná noc, kdy myslel jenom na to, jestli je Sasuke v pořádku. Sasuke… chtěl ho přece ještě dneska navštívit. Chtěl se k němu vrátit, chtěl ho dneska ještě vidět. Chtěl mu říct, že pořád stojí při něm, ať se stane cokoliv. Že ho neopustí. A teď, po tom podivném zážitku, mu připadalo, že to měl udělat. Že za ním měl zajít. Ale… návštěvy už jsou jen necelou hodinu. Nestihne tam dorazit včas, nejspíš už ho k němu nepustí. Naruto zkřivil tvář a musel pevně stisknout zuby. Jak mohl usnout? A nebo spíš, jak mohl usnout na tak dlouho?! Copak na světě nebyly důležitější věci než spánek? Jako třeba jeho přítel, jeho drahocenný Sasuke?! Naruto se rozhodl v okamžiku. Stále svírán tím zvláštním strachem a úzkostí, popadl ze stolku klíče a doklady, nacpal si to všechno do kapsy džínových kraťasů, z opěrky židle sebral mikinu a vyběhl ven z pokoje. Bylo mu jedno, jak se dostane do nemocnice, ale prostě musí Sasukeho dneska ještě vidět. Měl tak hrozný neblahý pocit… V obýváku se div nesrazil s Irukou. Naruto si umiňoval, že ho nic od jeho záměru neodradí. Že se nezastaví, že se nenechá ničím zastavit. Sliboval si, že nezabrzdí… dokud neuviděl Irukův obličej. Jeho pěstoun právě svěsil paži, v dlani stále ještě svíral mobilní telefon. Naruto se domyslel, že mu právě někdo volal a uvědomoval si, že kdyby nebyl v myšlenkách tak moc soustředěný na sebe a Sasukeho, musel by zaslechnout aspoň Irukovy odpovědi, ale byl moc roztržitý. Jenže na Irukově tváři se nyní rozhostil výraz, který ho skutečně donutil zastavit. Iruka měl oči vytřeštěné a zračilo se v nich zděšení, ústa měl šokem pootevřená.

"Co se stalo?!" vyjekl Naruto s panickou hrůzou, když to uviděl, "ježíšikriste, co se STALO?!". Iruka k němu pomalu obrátil zrak a krátkou dobu na něj jen nechápavě hleděl. Ústa se mu několikrát pohnula, ale žádný zvuk se přes rty neprodral. A když se mu konečně podařilo zformulovat větu, dolehla k Narutovým uším jakoby z velké dálky a její dopad byl strašlivý. V jediné vteřině Narutovi došlo, co znamenal ten odporný tíživý pocit, který měl, když se díval na rudé nebe.

"Sasuke…" zachraptěl Iruka totálně rozhozeným hlasem, "on… p-podřezal si žíly.". V tu chvíli se Narutovi zatmělo před očima a svět okolo zčernal.
 


Komentáře

1 Tara Tara | Web | 17. října 2011 v 9:10 | Reagovat

podřezal T_T takže to asi nebude dobrý ... ale už nenapínej a  dej sme další kapitolu... :)

2 Asuky=3 Asuky=3 | E-mail | Web | 17. října 2011 v 14:37 | Reagovat

To je teda něco, takhle to useknout!! Mno ták už se děj další díl xD

3 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 17. října 2011 v 15:20 | Reagovat

Smajli.... tak toto je moc aj na mňa.... ou..... tak akýto šok si mi ani pri predošlých kapitolách nespravila.... ja len čumím do obrazovky a rpemietam si, či som to náhodou zle neprečítala..... To si neurobila!!!!! .... dobre, urobila.... prečo??? netrpeli obaja už dosť???.... aaaaaaaaaaa, men sa chce kričať.... teraz už sa tak rýchlo neukľudním!!! aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

4 Christine Christine | Web | 17. října 2011 v 15:45 | Reagovat

To si snad děláš srandu ne? I Sasuke má sebevražedný sklony? O__o No tak to je fakt humus! Proč nám tohle děláš? Konec se blíží a ty chceš do dvou(?) kapitol narvat celej happy end? O__o Já tě vážně kuchnu! Vrrr, to se přece nedělá! Jako T__T Bacha na mě! :D

5 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 17. října 2011 v 15:57 | Reagovat

Rychle další díl! Hrozne to napínáááš! T_T

6 Hanako Uchiha Hyuuga Hanako Uchiha Hyuuga | Web | 17. října 2011 v 21:12 | Reagovat

Smajli...já tě varuji..pokud Sasuke umře! Uvidíš moji nejtemnější a nejstrašnější stránku mého já! Rozčvrtím tě, podupu, rozmlátím a tvé kousky hodím do vařící ho kotle! xD Sasuke se prostě musí uzdravit! Musí to přežít, musí se zase postavit na nohy a vyznat Narutovi lásku a hlavně nesmí chybět SASUNARU YAOI! By ti asi harašilo, kdyby jsi ho tam nedala! Sasuke se prostě musí uzdravit, musí to přežít!!!! Promiň, že ti tu tak vyhrožuji, ale já si nemůžu pomoct xD Jinak krásný díl, škoda že předposlední. Tak pamatuj na mé slova, pokud Sasuke zemře a pokud se neuzdraví....*muhahaha, výraz šilence*

7 Amaya Amaya | Web | 17. října 2011 v 23:14 | Reagovat

jak chceš být usmrcena, Smajli?! Garantuji ti, že to bude hodně bolet, ale hodně, co si sakra myslíš, že děláš?! Takhle mě děsit! Já... já... vážně přestávám doufat, že to bude mít heppáč :( okamžitě přidej další díl, jinak zešílím, by mě jako zajímalo, jestli ho stihli aspoň zachránit nebo ne, prosím.... smiluj se nade mnou :'( :'(
ale víš co ti nikdy neodpustím?! To, že jsi slibovala hromadu yaoi a nic, furt nic, marně čekám, stále jenom city, výkecy, (což ti neberu, to k tomu patří), ale já chci konečně trošku veselejší myšlenku, tyto depky mě deptaj taky :D a ne jenom Naruta :D
doufám teda, že to uděláš nějak, jako že se Sasuke z toho dostane, že neumře, jinak fakt dojedu a zabiju tě :D

8 Páj Páj | 18. října 2011 v 13:52 | Reagovat

Jestli Sasanka umře... Nebo jestli se mu cokoliv jiného stane... Osobně dojedu do Plzně a narvu ti odjištěný granát do pusy!! >.< A věř mi, že to od tebe daleko nemám! :PP Takže koukej vymyslet pořádnej happy-end, nejlépe extra dlouhej díl, kde bude i yaoi, jinááák...!!

9 Katy Uchiha Katy Uchiha | 18. října 2011 v 23:16 | Reagovat

Už od chvíle, kdy se Sasuke "zcvokl"m tak  nějak jsem tušila, že se pokusí o sebevraždu! Nej je, že mám zrovna náladu pěkně pod psa (pěknej prušvih ve ve škole, no) a pohrávám si s myšlenkou práškového koktejlu...a pak si přečtu tohle!!!!

Ps: dej sem další kapitolku!!!! plosíím!!

10 Źbreburda Źbreburda | Web | 19. října 2011 v 17:46 | Reagovat

Ježiiiiš,zlato,neříkej že umřel! To by bylo moc:-((((

11 titikaty titikaty | 22. října 2011 v 12:03 | Reagovat

kdy už bude další? Já potřebuju vědět, co se stane! Plosííím!

12 Kathy Uchiha Kathy Uchiha | Web | 24. října 2011 v 14:31 | Reagovat

Hele, nechceš vymyslet něco o prázkách? Plosííím!

13 Muff* Muff* | Web | 27. října 2011 v 19:19 | Reagovat

Tak fajn čekala sem toho hodně ale podřezat se :D Nééééé nesmí hlavně umřít jdu na další kapitolu nebo zešílim :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama