Americký sen - 8. kapitola

17. června 2017 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Americký sen

Naruto žárlí, když se Sasuke ocitne ve středu zájmu i někoho jiného. Díky tomu a také díky Jiraiyově radě se rozhodne Sasukemu přiznat své pocity.


8. kapitola


Uzumaki kvetl a všichni jeho přátelé a i známí se snažili vypídit, kvůli čemu a kdo za jeho zasněnou tváří stojí. Dohady byly různé, ale že by to byl černovlasý Angličan z řad jeho sloužících, by neuhodli. Naruto to sám nemínil prozradit a užíval si nádherného snu. Dneska měli rodinný sedánek. Děda, samozřejmě přijel neohlášeně, a jeho sestřenka, seděli pospolu v altánku, který je kryl před pálivým sluníčkem.
"Karin, už jsem tě notnou chvíli neviděl. Co je nového?" zeptal se a sledoval, jak Sasuke na stolek postavil tácek s dortíky.
.
"Ta cesta do Evropy byla úžasná!" rozplývala se rudovláska zasněně, "Paříž je skutečně půvabná, nádherný vzduch a ty památky! Eiffelovka a Notre-Dame jsou překrásné. A Londýn! Tower Bridge, Big Ben a Westminsterský palác! A opatství! Buckinghamský palác! Tolik skvělých staveb v jednom městě, jen si to představ…"
"Viděla jste i střídání stráží?" zeptal se Sasuke, který nedokázal zůstat mlčky, když se mluvilo o jeho rodném městě.
Karin překvapeně sklouzla pohledem na černovlasého muže. Předtím si ho skoro nevšimla, personálu nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale teď pochopila, jaká to byla chyba. Mladý sluha byl tak v Narutově věku a jí se zatajil dech. Havraní vlasy připomínaly černé hedvábí, celá jeho tvář byla krásně a souměrně řezaná a ty oči! Ještě nikdy neviděla u muže tak velké a tmavé oči s odlesky nočního oceánu. Kdy k čertu její bratranec přijal takového krasavce?!
"Ano, viděla… úžasný zážitek," zašveholila a vykouzlila na tváři jeden ze svých nejvřelejších úsměvů, "ale vy jste mi nějaký nepovědomý, to bysme měli napravit…?" Hodila významně pohledem po Narutovi, ať je kouká představit.
.
Naruto div neprotočil oči, ale udržel se. Moc dobře znal to blýsknutí v sestřenčiných očích. "Karin, to je Sasuke. Pochází z Londýna, a Sasuke, tohle je Karin, moje sestřenice a je děsně na chlapy," dodal trochu škodolibě. Ostatně to byla pravda. Rudovláska se příliš nevázala a přitom by už mohla být klidně dávno vdaná, ale zřejmě si doma vydupala ještě odklad.
.
"Naruto!" ohradila se dotčeně Karin, že jí bratranec takhle kazí reputaci před tím pěkným mladým Angličanem. "Neposlouchejte ho, Sasuke, je to hrozná mluvka. Ale jinak mě velice těší," usmála se na černovláska a bezostyšně vstala, aby ho políbila v rámci seznámení na obě tváře. Neslušelo se to, tedy vzhledem k tomu, že to nebyl člen vyšší společnosti, ale to jí bylo jedno. Hmm, tak hezky voněl! Vodou po holení a specifickou vůní, která jí zamotala hlavu.
"Ehm, taky vás rád poznávám, slečno Karin," odtušil lehce rozpačitě Sasuke a stiskl jí ruku. Asi o něco víc, než chtěl, protože vypískla. "Omlouvám se," vyhrkl a okamžitě ji pustil. Ježíš, možná proto měl radši muže. Nebyli tak choulostiví.
"To nic, máte sílu," hlesla obdivně rudovláska a zdvihla pohled k jeho očím, byl o hlavu vyšší, "tak Londýňan, ano? To byste si k nám mohl sednout a také nám něco povyprávět o svém městě… já tam pobyla jen krátce."
.
Mladý Uzumaki hodnotil pro a proti. Teoreticky mohl Sasukeho poslat pryč, ale Karin by mu to neodpustila a pořád by meldovala svoje, až by ho jenom bolela hlava. Musí to udělat tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. "Sasuke, sedni si k nám, jestli chceš a můžeš Karin vyprávět o Evropě. Miluje cestování, hlavně, když jí o něm vypraví nějaký pěkný muž," dodal trochu kyseleji, než měl původně v plánu.
Jiraiya usrkával svoji brandy s ledem a musel se v duchu smát. Na jeho vnukovi bylo naprosto evidentně vidět, jak se mu zájem o Angličana nelíbí. "Bezva nápad, Sasuke, povyprávějte nám, jaké jsou anglické mravy?"
.
Sasukeho nenapadala žádná výmluva, kterou by mohl použít. Těžko se mohl odvolat na nějakou práci, když tu seděl Naruto. Navíc se málem při té Jiraiyově poslední poznámce skoro až začervenal a po očku pohlédl na starého muže. Z toho, co zhruba před měsícem viděl na vlastní oči, si určitě mohl o některých anglických mravech udělat obrázek a on měl dojem, že to do té věty trošku pobaveně prosáklo.
Byl tedy nucen se skutečně posadit vedle Naruta a naproti Karin, která na něj mlsně zírala jako na čokoládový bonbónek. Byl na to od žen celkem zvyklý, tenkrát s Temari a s Mei to bylo to samé, ačkoliv Karin byla samozřejmě z vysoké společnosti. "No a co by vás zajímalo?"
.
"Mě by zajímalo," začal Jiraiya, který se Sasukem ještě neměl moc času promluvit. Minule se mu vyhýbal jako čert kříži a teď jim nemohl utéct, "jestli a jaké jsi našel rozdíly mezi New Yorkem a Londýnem. Chápej, nejen třeba budovy, ale celkově, jak se žije tady a u vás." Naruto říkal, že mladík předtím dělal pomocníka v kuchyni a nebyl v Americe v podstatě moc dlouho.
.
Nad tím se musel mladý Uchiha zamyslet. "No, život tady je… hektický. New York je rychle se modernizující město, život jako by se tady odvíjel mnohem rychleji," prohlásil zaníceně, "lidé se tu umí bavit, jdou z večírku do večírku a všichni jsou tu tak svobodní. Mísí se tu tolik různých národů a ras. Na druhou stranu se mi zdá, že… že na rozdíl od Anglie se tu neuznávají žádné hodnoty. Příliš rychle se zbavujete všeho starého, aniž byste si uvědomili, že historie má velký význam. Je cenná, stejně jako tradice, zvyky, národní hrdost. V tomhle se Amerika od Anglie odlišuje nejvíc."
.
Jiraiya uznale pokýval hlavou. "Pravda, ony Spojené státy nemají moc dlouhou historii jako země v Evropě a jak jsi říkal, tak je tu hodně ras, kříží a mísí se tu kultury. Všechno je takové chaotické a neusedlé. Ale i my máme tradice, to se neboj, kolonizátoři a církev je dovezly s sebou na tento kontinent. Jen tady zřejmě v tuhle dobu trochu zvolněly. Je doba blahobytu a všichni míří nahoru. Vždycky to tak nebylo…"
"… Jo jo, my víme, dědo," ozval se mladší Uzumaki, "dřív bylo investování risk a ne zisk jako dneska," shrnul Jiraiyovy průpovídky. Vždycky jim vykládal, jak on se musel zamlada snažit, aby udržel majetky na patřičné výši a rozsahu, kdežto oni teď žijí v absolutním rozmachu.
.
Sasuke se sám pro sebe pousmál. V tomhle měl Jiraiya pravdu, i když na druhou stranu viděl během té doby, co ještě nepracoval u Naruta, i tu odvrácenou stránku věci. Ne všichni se měli tak dobře.
"A co vás vůbec přivedlo do Ameriky, Sasuke?" zamrkala Karin na svého favorita a ukousla si kousek čokoládového dortíku. Angličan by nepochybně byl stejně tak sladký.
"Ehm… vlastně americký sen," zamumlal neochotně černovlasý mladík a krátce si vyměnil pohled s Narutem, který jediný věděl, jak to doopravdy bylo, "potřebuju něco vydělat, než se vrátím do Anglie."
"Aha, takže se chcete někdy v budoucnu vracet? Máte… máte tam snad nějakou milou?" vyzvídala Karin a svádivě si olízla rtíky, jako by se chtěla zbavit případné čokolády.
"Ne, kdepak. Na vdavky jsem zatím nepomýšlel," odkašlal si Sasuke.
"Ale? Takový pěkný mladý muž… neříkejte mi, že se bojíte chomoutu," zasmála se zvonivě rudovláska.
.
"Myslím, že strach z chomoutu nebude to jediné, co ho drží od žen dál," odtušil Jiraiya potutelně a upil zlatavé tekutiny. Trochu špičkoval, pravda, ale Karin zatím nechá u toho, že Sasuke je heterosexuální. Bude sranda je pozorovat, jak se ti dva budou bránit a rudovláska se snažit si získat pozornost. "Ale americký sen se ti začíná plnit. Prvně jsi začal ve městě a teď už děláš za slušný plat tady osobního asistenta. Co bude dál?"
.
"Zatím jsem ještě dál neuvažoval," odpověděl Jiraiyovi Sasuke, vděčný že tak může vynechat reakci na tu Karininu předešlou otázku, "myslím, že bych měl být vděčný za to, co mám."
"No, nevím, jestli jste to zrovna vyhrál," zasmála se Karin a hodila po Narutovi provokativní pohled. "Jako osobní asistent u mého ztřeštěného bratrance. Ale kdybyste třeba stál o nějakou změnu… myslím, že by se mi taky hodil takový osobní asistent," zavrkala jako holubička.
.
"Sasuke je tady vázaný smlouvou," odtušil jednoduše Naruto a začínal v něm klíčit nový pocit. Už poznal první lístečky žárlivosti a rostlinka v něm docela rychle pučela a rostla. Ještě nikdy na svoje milence nežárlil. Neměl to zapotřebí. Všichni se sami měli spíš k němu a on nikdy nebudoval žádný vztah či nikoho tak dlouho nelovil jako Sasukeho. Nyní mu chtěla Karin snad ukrást plody jeho práce a vůbec se mu to nelíbilo.
.
"Smlouva se dá vypovědět," konstatovala Karin jednoduše, aniž by si uvědomovala ten temný záblesk v Narutově jinak azurově modrých studánkách. Sama měla oči jen pro Sasukeho, který se na židli ošíval jak na horkých kamnech. Jediné, kdo z celé situace měl zřejmě psinu, byl Jiraiya, který klidně upíjel ze své sklenky.
"No, to je… lákavá nabídka, ale už jsem si tady zvyknul," vymlouval se mladý Angličan, "a pan Uzumaki se mnou ještě, zdá se, počítá."
.
"Vidíš, Karin, zase nic nebude," zasmál se lehce Jiraiya a nechal si dolít. "Sasuke, a teď trochu od věci. Jaké to bylo ve válce. Byls vcelku mladý a nevím, jak moc jsi to vnímal. Řekni, jaké to bylo?" Starého muže zajímalo, jak se s tím společnost popasovala. Jen Uchiha zřejmě neměl ještě ten správný dospělácký přehled. Mohlo mu být pod patnáct?
.
Sasuke chvilku nic neříkal. Každý se ho na to ptal, ale bylo těžké něco takového vyprávět někomu, kdo to nezažil. Slova ani zdaleka nemohla popsat všechny ty hrůzy, každodenní strach, úzkost… "Bylo to dost obtížné. Zařadili mě k armádnímu výcviku, i když přímo do boje by mě pustili nejdřív v osmnácti. Ačkoliv se válčilo především na území Francie, válka je… vždycky ohavná věc. Celá Evropa žila ve strachu, muži odcházeli od rodin a nebylo jisté, že se někdy vůbec vrátí. Doprava byla zpřetrhaná, zásobování nedostatečné. Bída a hlad byly na denním pořádku. Ve zprávách vycházely zprávy o ztrátách, denně člověk poslouchal, kolik je padlých… Používaly se věci, které do té doby nikdy člověk proti člověku nepoužil. Bojové plyny, pušky, tanky, kulomety…"
Karin cítila, jak jí naskakuje husí kůže. Válka pro ni vždycky byla něco vzdáleného, něco, co probíhá daleko za oceánem, něco odosobněného. Málokdy přemýšlela nad tím, jak to vypadá v zemích, kde se skutečně válčí.
.
Ač se to Jiraiyoivi prvně nezdálo, tak Sasuke zřejmě v té době hodně rychle musel dospět. Nebyl jako to jejich rozverné dítko, které jako největší hrůzu zažívalo, když se musel učit nebo nemohl jezdit na koni. Naruto nikdy nezažil nedostatek a strach, jak popisoval Sasuke. On sám válku zažil, když byl malý. To končila jedna, které se říkalo Sever proti Jihu. Už si toho příliš nepamatoval, ale země byla po těch půtkách zbídačená, unavená. Vyrůstal v poválečném období a nyní zažíval něco, co snad nikdy. "Sasuke, mám takovou specifickou otázku. Dokázal bys zabít člověka tváři v tvář? Není to takové jako hodit granát a doufat, že ti na druhé straně umřou, ale vidět mu do očí. Vidět, že je to lidská bytost. Dokázal bys to?"
.
Mladý Uchiha se přemítavě zadíval na Jiraiyu. "Kladete mi nesnadné otázky, pane Uzumaki," prohlásil pak tiše, "je těžké vám to říct popravdě, protože skutečnost bývá nakonec vždycky jiná, než si člověk představuje. Vzhledem k tomu, že jsem se do té situace nikdy - naštěstí - nedostal, mohu vám říct jen to, co si myslím, že bych udělal. Záleželo by samozřejmě na okolnostech, ale ve válce… myslím, že bych to dokázal. S vědomím, že to dělám pro záchranu těch, které miluji." Problém byl pochopitelně v tom, že voják, kterého by případně zabil, by také bojoval za svou vlast. V čem by vlastně byli jiní?
Karin nespokojeně našpulila rty. Jiraiya jí kazil flirtování. "Proč se proboha bavíme o takových věcech?" vmísila se do hovoru, "myslím, že bych se ráda trošku prošla. Sasuke, doprovodíte mne?" Položila zlehka ruku na hřbet Angličanovy dlaně.
.
"Bavíme se o tom, že život není jen zábava, večírky a flirtování, Karin," upozornil ji starý muž. "Všechno, co teď prožíváš, může jednoho krásného dne skončit a může se stát, že budeš muset jít vydělávat vlastníma rukama." Jiraiya byl praktik, člověk nikdy neví, co se v budoucnu stane. Ta poběhlice se na něj zamračeně podívala a vyskočila na nohy s tím, že si byla jistá, že ji Sasuke neodmítne.
.
Černovlasý muž měl pocit, že mu po zádech stéká ledový pot. Přišlo mu společensky naprosto nepřijatelné poslat Karin do háje, ale neměl ani žádnou výmluvu. Čaj před ním neležel, aby se zdráhal, že nemá dopito, k práci mu také Naruto nic neuložil. Navíc k němu Karin vztáhla ruku, takže když teď odmítne, dost ji tím poníží. Ne že by si to možná nezasloužila, ale měl přeci jen nějaké vychování. Se skrývaným povzdechem vstal a nechal tu fuchli, aby se do něj zavěsila.
.
Jiraiya tak tak zadržoval smích, když viděl, jak se vnuk kysele tváří. Sotva ti dva zmizeli z dohledu, tak pustil ze sebe veselí nahlas. "Hahaha, kdyby ses jenom viděl. Naruto, když ti to tak vadí, tak jsi měl Sasukeho poslat třeba pro led nebo něco podobného." Starý muž z toho měl náramnou psinu.
Mladý Uzumaki se na rodinného příslušníka zašklebil. "Dědo, víš, jaká je Karin pak otravná, když jí nedáš to, co chce? Naprosto příšerná. Příště už ji sem nepozvu, a jestli bude chtít přijet, tak Sasukeho uklidím klidně někam do sklepa," vrčel nenaloženě blonďáček. Někdo mu sahal na jeho milence a třebaže věděl, že Uchiha nemá o ženy zájem, tak ho to dráždilo a silně žárlil.
.
"No, jestli ho máš doopravdy rád, stejně jednou budeš muset s pravdou ven," konstatoval Jiraiya a už teď se v duchu otřásal pod těmi titulky, které pak vyjdou v novinách o jejich rodu. Jenže na druhou stranu byl už starý a věděl, že jsou přednější věci než veřejné mínění. Třeba vnukovo štěstí. Nevypadalo to, že si někdy najde ženu, dokonce ani jako zástěrku. Taky by asi těžko hledal nějakou, která by si nechala líbit, že ji podvádí s mužem nebo s muži. I když… možná by to byla některá ochotná tolerovat kvůli bohatství, ale i tak. "A navíc si myslím, že mu asi taky nejsi lhostejný… nebo jo? Jak to vůbec mezi vámi vypadá?" vyptával se posléze, aby si ověřil svou domněnku.
.
Naruto chvíli mlčel a přemýšlel. "Nevím, dědo," odpověděl po pár minutách ticha a zvedl k muži blankytně modré oči, "nijak jsme to spolu neprobírali. Já jsem se neptal, on mě také ne. On hlavně chce, abych ho nebral jako hračku na hraní. Něco, čeho se zbavím, až mě omrzí a já… já nevím, co si mám myslet sám o sobě, jsem trochu zmatený. Možná to prostě nechám ještě uležet." To byl jeho obvyklý čin, když nevěděl, co s problémem, tak ho prostě odložil a čekal, co se bude dít.
.
Jiraiya se pousmál. Naruto ještě nikdy nikoho nemiloval tímhle způsobem, neměl žádný vážný vztah a očividně si s tím neuměl moc poradit nebo to sám sobě přiznat. "No, dávej ale bacha," poznamenal s humorným nádechem, "protože třeba takový syreček po pořádném uležení děsně smrdí. Abys to neprošvihl." Zahleděl se na dvojici, která se vzdalovala směrem do zahrad. Vypadali tak nějak patřičně, muž a žena, takhle by to mělo být. Ale v případě jeho vnuka to takhle nikdy nebude.
.
"Takže říkáš, že ten syreček mám sníst zavčasu, než zasmrádne?" zeptal se Naruto přemítavě. Opravdu by mohl něco prošvihnout? Nebude tu Sasuke pořád pro něj, kdykoliv si vzpomene? Přišlo mu to trochu divné, že by tu bylo něco, co nedostane, když bude chtít. Ale jak říkal, na tyhle věci snad bude času dost. Sasuke do Evropy hned tak neodjede.
.
"Jen říkám, abys tím, že si něco třeba… nechceš přiznat, nepřišel o něco, na čem ti doopravdy záleží," prohlásil Jiraiya a pohlédl na svého vnuka zpříma, "zvlášť když to něco má domov až za oceánem." I když už v dnešní době netrvala cesta přes Atlantik tak dlouho jako kdysi, pořád to byl nezanedbatelný kus světa. Dopil svůj bourbon. "A teď pojď, měli bysme je dohonit, než ti ho Karin sežere."
.
Naruto úlevně vstal, že ta nitrozpytová chvilka skončila a mohli se jít věnovat něčemu jinému. "Sasuke bude určitě rád, když ho vysvobodíme. Doufám, že mi Karin nechala aspoň kousek ruky. Vždycky je jako pijavice, když se jí nějaký chlap líbí." Snad Uchiha promine, že to s ní musel vydržet. Rozešel s dědou do zahrad, kde se odněkud ozýval ženský smích.
~~~
Jak čas postupoval, končil Sasuke u Naruta v posteli stále častěji. Z vlastní vůle. Nebyl vždycky jen dole, střídali se, protože zcela jasně naznačil svému milenci, aby nepočítal s tím, že mu pokaždé podrží. Když se ale dohodli na kompromisu, mohli si užívat dvakrát tak vášnivě a živočišně. A někdy… někdy si ho Naruto bral do postele jen tak. Ne kvůli sexu, ale protože se mu zalíbilo cítit vedle sebe něčí tělo, když spal. Mít se ráno s kým probouzet. Personál si postupně na jejich podivný vztah zvykl a přestali Sasukeho brát jako pánovu hračku.
.
Naruto však stále sám sobě plně odmítal přiznat, že se zamiloval, a byl to jen maličký krůček, a přesto to pro něj bylo jako přeplavat oceán. "Budeš řídit?" zeptal Uchihy, když jim Kakashi nechal přistavit auto před dům. Chtěli se projet někam do volné krajiny. Možná k volnému moři se okoupat, tam, kde nikde široko daleko nikdo není a budou tam jen oni sami.
.
"To jako vážně?" vydechl ohromeně Sasuke. V armádním výcviku ho samozřejmě naučili i řídit, ale jenom normální auta a taky vojenské náklaďáky. Ještě nikdy neměl příležitost projet se v takovém vymazleném sporťáku, jako vlastnil Uzumaki. Červená naleštěná kapota se leskla jako zrcadlo, žádná střecha nebránila, aby jim za jízdy vítr povlával s vlasy a oblečením.
.
"Jasně, kdybych nechtěl, tak ti to nabízet nebudu," ujistil černovlasého Angličana Naruto a otevřel mu dveře u řidiče. "Můj osobní sluha a milenec," dodal tišeji to poslední slovo, "by měl umět i pořádně řídit tohoto mazlíka. Co kdybych potřeboval nutně odvézt někam do města a byl bych v notně podnapilém stavu."
.
"Tak by sis zavolal taxi," ujistil ho Sasuke se smíchem a usedl za volant. Měkká kožená sedačka vydávala typickou vůni a všechno vybavení auta se jenom blyštělo. Počkal, dokud Naruto neobsadil místo jeho spolujezdce a poté se oba připoutali. "Tak fajn, budeš mě ale muset směrovat," upozornil ho Sasuke, když natěšeně otočil klíčkem a motor se okamžitě rozběhl.
.
"Není problém, podíváme se ven do divočiny," nadhodil Naruto vesele. Trochu s tou divočinou přeháněl, ale louky a pole oproti jeho krátce střiženému trávníku byly zdivočelé. Motor chytl pěkně a plavovlasý muž sledoval, jak jeho pomocníkovi zajiskřilo potěšeně v očích. Motor a rychlá kola potěšily každého chlapa.
.
"Dobře," přikývl Sasuke a vystartoval z místa stylem závodníka. Potěšilo ho, jaké má Narutův sporťák zrychlení, jak bezvadně reaguje na ty nejmenší podněty. To staré těžké křápy, s nimiž jezdil v armádě, musel prosit div ne na kolenou. Tohle autíčko poslouchalo samo. Vítr jim šlehal do obličeje, přesto se nebál žádné srážky, provoz na silnicích byl více než řídký.
.
Naruto neměl strach, takže klidně seděl a užíval si divoké jízdy. Jen občas Sasukemu ukázal, kudy má jet, a brzy projížděli jen loukami a poli. Sem tam nějaký statek či výběh s dobytkem. Dneska bylo opravdu krásně, ani nebylo nijak horko. V autě bylo skvěle, co víc si přát, než žít okamžikem a nestarat se o nic z běžného života.
.
Potkávali jen málo lidí, ale většina těch, které míjeli, si neodpustila obdivný pohled na to naleštěné fáro, které je míjelo. Brzy je však obklopila příroda a čistý vzduch, což bylo velice příjemné a Sasuke dokonce zpomalil, aby si tu krásu mohli vychutnávat plnými doušky, aniž by stromy kolem nich připomínaly jen rozmazané šmouhy.
.
Uzumaki je navedl k cestě, která vedla nahoru, a nechal Sasukeho zastavit na rozšířeném místě, kde byl úžasný výhled do okolí. "Pojď se podívat, mám to tady rád," vyzval Uchihu, aby se společně mohli kochat krajinou. Opřel se o bok auta a zhluboka se nadechl svěžího vzduchu. Chutnal tady úplně jinak.
.
Sasuke se postavil vedle něj. Dokázal porozumět tomu, co se Narutovi na tomhle místě líbilo. Bylo to daleko od všeho shonu a kouře New Yorku, odlehlé a panensky nedotčené. Nedaleko slyšel šumět moře, museli být blízko pobřeží, i když stromy prozatím zakrývaly výhled na pruh modravé hladiny. "Je tu hezky," zhodnotil tiše.
.
"Je to tu nádherné. Rodiče mě sem brávali na piknik. Měl jsem je jenom pro sebe a nemusel se s nikým dělit o jejich pozornost. Bylo to skvělé." Narutova tvář se trochu potáhla stínem, když si uvědomil, že se to už nikdy nezopakuje, ale za chvíli se vyjasnila. "A teď jsem tu s tebou. Nikoho tu obyčejně nebrávám." Ujistil Sasukeho o jeho výjimečnosti.
.
Mladý Uchiha, který původně přemýšlel o tom, s kým se asi tak Naruto mohl dělit o pozornost rodičů, když byl jedináček, se po té poslední větě na blonďáka usmál. "To mě těší," brouknul a chvilku uvažoval, jestli ho má třeba vzít za ruku nebo něco takového. Občas to dělali, při večerních procházkách na Narutově panství. "Projdeme se?" navrhl, aby nestáli na místě.
.
"Můžeme," přikývl Naruto a rozešel se loukou. Rostla tu spousta roztodivných rostlin, které na panství nikdy neviděl. Ze zvídavosti utrhl luční zvonek. "Je krásně fialový." Přemýšlel, že by si natrhal kytici, ale přišlo mu to příliš dívčí, takže si to rozmyslel. Nebude tu jako holka sbírat kvítka, kdo ví, co by si o něm Sasuke pomyslel.
.
"Ano, zvonek," přisvědčil mladý Uchiha, "u nás doma jsem miloval chrpy. Modré a fialové, měly takové zajímavé květy… doufám, že až se jednou vrátím do Anglie a budu mít nějaké vlastní pozemky, že mi tam také pokvetou. Nejsem si jistý, jestli jdou vysadit…" V zahradní práci se nikdy příliš nevyznal, na to byla expert jeho matka.
.
Uzumaki se trochu zadrhl, ale pokračoval v chůzi dál. Sasuke pořád plánoval vrátit se někdy domů, co taky mohl očekávat, když ho tu nic nedrželo. Jakže to říkal děda? Sníst sýr hned, než začne zrát? Asi to bylo trochu jinak, ale to je fuk. Měl pocit, že se v něm něco klube, takový divný lezavý pocit, který se odvíjel od toho, že Uchiha odejde. "Nechtěl bys teda v Americe zůstat napořád? To, že jsi schopný, můžeš dokázat i tady."
.
Sasuke chviličku mlčel, než za chůze z boku na Naruta pohlédl. "Kdo to tady uvidí?" zeptal se tiše. Jemně mu tím připomínal důvod, proč vlastně do Ameriky přijel. Aby jeho cesta měla smysl, musel se pak vrátit do Anglie a dokázat otci, že na to má. Nebo by musel otec přeplout oceán, což považoval za naprosto nepravděpodobné, když pro něj očividně znamenal tak málo. Zvláštní, jak byly lidské osudy někdy spletité a nesnadné.
.
Sasuke to myslel smrtelně vážně, opravdu jednou Ameriku opustí a vrátí se do rodné země. Přišlo mu to nemyslitelné… vlastně si bez něj nemohl představit ani den. Kousnul se do rtu, jak se v něm svářela tužba s Uchihou zůstat. "No jo no, ale víš… existovalo by něco, co by tě tu dokázalo udržet?" zeptal se opatrně.
.
"Ale jistě. Pokud by byl otec ochotný se na můj úspěch přijet podívat sem, tak bych tu mohl i zůstat," zažertoval Sasuke, čímž vlastně nahlas vyslovil to, co si před chvílí říkal jen v duchu. Prozatím si ještě v Americe nezvyknul natolik, aby ji snad mohl považovat za svůj domov, nebyl tu koneckonců ještě ani rok. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než získá dostatek financí.
.
Uzumaki viděl, že Sasuke s ním nějak vůbec nepočítá. Co se vůbec divil, vždyť on se choval úplně stejně, jako kdyby prostě spolu byli jen kvůli intimnostem a nic víc ho nezajímalo. Kruci! Copak to musí být takové složité. Nejradši by Sasukemu šoupl nějaké peníze, než aby mu řekl, že ho… že ho má opravdu rád. Nebyl zvyklý to někomu říkat a už vůbec si to sám o sobě myslet. Nechal trávu se hebce otírat o nohavice, než se zastavil a mlčel. Po chvíli se otočil k Uchihovi, který na něj překvapeně koukal. "Sasuke, ehm, víš… já bych s tebou chtěl něco vyřešit." Kde se najednou ocitla jeho obvyklá sebedůvěra, nadhled a povýšenost?
.
"Něco se stalo?" zeptal se opatrně Sasuke. Uzumakiho chování bylo celé takové divné, už jen to, že ho vzal na místo, které pro něj bylo něčím významné, nechal ho řídit auto… Že by to spolu nějak souviselo? Jenom doufal, že mu nemíní dát třeba výpověď, i když to jeho rozpačité ošívání… Ale nebyl si vědom ničeho, s čím by snad Naruto mohl být nespokojený, svoje pracovní povinnosti plnil bez problémů a samozřejmě spolu píchali. Dneska spolu spali, ale čistě jenom spali, v původním slova smyslu. Docela musel i uznat, že se mu to také líbilo, nikdy ještě neměl příležitost usínat a probouzet se vedle svého milence. V armádě měli jen tvrdé jednolůžkové postele, na nich to moc nešlo.
.
"Ano i ne," pronesl tiše Naruto a zvedl pohled k pohlednému Angličanovi. Dodal si kuráž, přece tu před ním nebude pípat jako vyděšené kuře. Prostě to ze sebe vysype, než si to zase rozmyslí a uchlácholí se tím, že se mu to zdá. "Sasuke, já tě má-miluju a chci, abys tu zůstal se mnou a nevracel se do Evropy. Nevím, jestli to cítíš stejně, a proto se tě chci zeptat, jestli s tebou můžu počítat do budoucna?" Úplně se mu udělalo špatně, než to dořekl.
 


Komentáře

1 Janii Janii | 17. června 2017 v 10:02 | Reagovat

Aaaaw, Naruto byl neskutecne roztomilej s tim vyznanim. Jsem moc moc zvedava na Sasukeho reakci

2 Rellem Rellem | 17. června 2017 v 10:59 | Reagovat

Asi jsem mrcha, ale kdyby se to zkomplikovalo, nebyla bych proti, ahah ^^"

3 Káťa Káťa | E-mail | 17. června 2017 v 11:12 | Reagovat

Teda nemyslela jsem si, že by Naruto přistoupil na výměnu rolí :D...

Snad mu Sasuke odpoví přesně tak jak chce :)..je to romanťárna :D

4 Lopolka Lopolka | 17. června 2017 v 17:53 | Reagovat

Sasuke jako čokoládový bonbón to je dobrý:-). Teď jen aby Sasuke zareagoval podle Narutových představ.

5 Tony Tony | 17. června 2017 v 19:14 | Reagovat

Tak to je pecka, jsem zvedav na Sasukeho odpoved... blba Karin jinak :D

6 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 17. června 2017 v 21:43 | Reagovat

Boooze to bolo nádherné. Karin klapli zúbky naprázdno.. ale boli spolu neskutočne zlatý, krásny, sladky a rozkosny a a a.. som zvedavá ako sa sasu nakoniec rozhodne....a ako to nakoniec dopadne.....😍

7 Lussy Lussy | 18. června 2017 v 20:16 | Reagovat

No teda, takové přímé vyznání citů bych od Naruta vůbec nečekala, ale je to hrozně roztomilé. :3 Hlavně jsem si z počátku myslela, že ho Naruto bude jen využívat k sexu, protože ho bude přitahovat jen vzhledem. Takže tohle mě opravdu překvapilo. :) A už se nemůžu dočkat Sasukeho reakce, už aby to bylo. :D

8 Tara Tara | Web | 18. června 2017 v 21:54 | Reagovat

Naru je taak roztomilý :3 jak si nechce přiznat co k Sasukemu cítí a pak to vybalí :3 no ted jen počkat jak moc překvapený Sasuke bude :D

9 XXMikki XXMikki | 20. června 2017 v 0:21 | Reagovat

Vůbec se mi nelíbí, že už zbývají jen 3 kapitoly, a i když je to nejdelší jednorázovka, co tady byla, tak prostě... Je tak skvělá, že mě mrzí, že bude končit.
No nic, jsem ráda, že se Naruto konečně rozhoupal, tak snad to Sasuke vezme dobře a vyjádří se taky kladně. I když by bylo naprosto pochopitelné, kdyby se rozhodl odjet zpátky do Anglie a dokázat rodině, že není tak na nic.

10 Komentátora Komentátora | 20. června 2017 v 17:05 | Reagovat

No karin je mirne otravna vsude jak se zda, pan starsi uzumaki je vtipnej jako vzdy 😃 uz se tesim na sasukeho reakci na narutovy city

11 Deny Deny | 22. června 2017 v 13:56 | Reagovat

Jsem trošku ve skluzu s komentováním. 😂
Karin je pizda. Nemam ji rada.
Naru byl roztomilej, jak žarlil a ještě roztomilejši , když se Sasukemu vyznal z jeho citů.  Těšim se, co mu na to řekne Sasu.

12 Smajli Smajli | Web | 23. června 2017 v 10:40 | Reagovat

[1]: Takovej ťunťa… asi to pro něj nebylo zrovna lehký =D

[2]: Tak víš co, zase je tohle povídka na přání =D

[3]: Nějaká spravedlnost, ne? Když už jsou jednou uke a seme stejně staří =D

[4]: Prostě mňamózní :3 Jop, na to jen počkat do příštího týdne =D

[5]: Typická americká zbohatlice, co bys chtěl =D

[6]: Jop, dělala si chudinka takový naděje a nějak jí to nevyšlo =D Neboj, v něčem se Sasuke rozhodne už brzy =)

[7]: Myslím, že nebýt toho, že ho k tomu popíchnul Jiraiya, by se takhle asi nevyznal =D Ale i když je trochu arogantní, Sasukeho kouzlo na něj stejně působí, aby ne :3

[8]: Řekla bych, že překvapený bude i nebude, něčeho si určitě musel za tu dobu všimnout =D

[9]: Ale neboj, ještě se tam dočkáš těch… dalších věciček =D Popravdě mě trochu překvapilo, že tahle povídka vzbudila takový ohlas, protože to byl náš první pokus o 20. léta a vlastně naše znalosti z té doby nebyly úplně ideální =D

[10]: S Karin jsme musely čtenáře trošku pozlobit, ale Jiraiyou jsme to napravily O:-) =D

[11]: Myslím, že Karin má rád asi málokdo =D Pro Naruto to nejspíš nebylo zrovna lehké, ale uvidíme, jak Sasuke zareaguje =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama