Osudová cesta - 4. kapitola

1. května 2018 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Osudová cesta

Sasuke se konečně dobelhá i někam ven, aby se mohl seznámit se zbytkem osady. Kentauři jsou zvědaví tvorové.


4. kapitola


Kakashi se o mladíka snažil starat, jak nejlíp uměl a podstrojoval mu ty největší dobroty. Postupně zjistil, že lidé toho sní o mnoho méně, než oni sami a také jí spíše plody, zrní a maso, kdežto jejích druh snědl, na co přišel. Společně s Tsunade ošetřovali Sasukemu každý den rány, aby se co nejrychleji zotavil.
.
Mladý Uchiha byl rád, když mu plavovlasá kentaurka poté, co jen s mírnými obtížemi přešel Kakashiho místnost napříč, oznámila, že už může ven. Pořád neměl nohu moc namáhat, ale tkáně hezky srostly, a i když to při chůzi pořád pobolívalo, bylo to už úplně o něčem jiném oproti předešlé bolesti, kterou pociťoval. Jen byl poněkud nervózní z dalšího setkání se stádem, na Kakashiho a Tsunade si zvykl, občas do místnosti letmo nakoukl nějaký jiný zvědavý kentaur, ale jen na kratičkou chviličku.
.
"Dneska ti konečně ukážu, jak to tady u nás pořádně vypadá. Tedy, záleží na tom, jak daleko dojdeš," doplnil Kakashi a netrpělivě přešlapával. Zvykl si mít denně společnost od rána do večera a bylo mu se Sasukem dobře. Podal tomu malému pískleti hůl, aby se o ni mohl opírat. "Kdybys už nemohl, tak řekni zavčasu. Tsunade říkala, že se nemáš přepínat."
.
"O to nejde, jen jsem nervózní," zamumlal Sasuke a nerozhodně těkal pohledem od Kakashiho ke vchodu a zase zpátky. Tolik se těšil, až bude moct ven, a když konečně směl, tak měl dilema. Co když tam budou nějací zarytí odpůrci lidí? Stále ještě by nemohl ani pořádně utíkat, kdyby potřeboval. Nejraději by měl schopnost udělat se neviditelným.
.
"Není se čeho obávat. Ostatní se na tebe těší, aby si tě mohli pořádně prohlédnout," pronesl stříbrovlasý kentaur a položil mladíkovi ruku na záda a pobídl ho kupředu. "Jen pěkně pojď. Potřebuješ i sluníčko k uzdravování a dneska je opravdu krásně." On se teď trochu omezoval při pobytu venku a hodně byl s mladíkem uvnitř komplexu skal.
.
Sasuke se tedy nechal přesvědčit a uklidňoval se tím, že bude Kakashi celou dobu s ním. Snad. Vydal se proto s kentaurem po boku z jeho příbytku, ve kterém strávil více než týden, a následoval Kakashiho několika chodbami a pěšinkami, dokud se před nimi neotevřel výhled na krásnou mýtinku, kde se v současné době vyskytovalo asi deset dospělých jedinců.
.
Jeden černý kentaur okamžitě zbystřil postavu svého dlouholetého přítele a rozeběhl se radostně k nim. "Kakashi, konečně jsi vzal to lidské mládě ven! Musíme mu ukázat naši sílu mladí," pronesl nadšeně Gai, který si zaujatě Sasukeho prohlížel. Už v uplynulých pár dnech nakukoval do Kakashiho příbytku, ale bylo tam šero a moc toho neviděl.
.
Mladý mág v první vteřině couvl, když se k nim Gai tak hnal, ale jak promluvil, tak to vypadalo, že ho nechce zlikvidovat, jak se původně lekl. "Těší mě," špitl a pokusil se udělat ten pozdrav, co ho Kakashi učil, i když podle svých zvyků by mu nejradši potřásl rukou, ten kentauří způsob mu přišel zvláštní. Všiml si, že se okamžitě stali opět středem pozornosti.
.
Kentaur gesto okamžitě zopakoval a přistoupil ještě blíž k mladíkovi, nahnul se k němu a položil mu ruce na ramena. "Sasuke, co takhle si zaběhat? Chtěl bych vidět, jak se v tobě probouzí síla."
"Gaii," vložil se do toho Kakashi, "tohle nemůžeš. Tsunade říkala, že se má šetřit, a ty bys ho hned hnal lesem jako splašenou zvěř. Nic takového nebude, nebo tě pošlu na okraj Prastarého lesa a zpátky," vyhrožoval stříbrovlasý druh.
.
Uchiha se musel pousmát. Tenhle černý kentaur byl nějaký aktivní, ale vůbec nevypadal, že by měl něco proti jeho přítomnosti na mýtině, tak přátelskou povahu ani nečekal.
"Kakashi, ty mladým nerozumíš!" ujistil Gai svého přítele a hravě dvojici oběhl, načež se zase zastavil před nimi a neposedně hrabal předními kopyty, "mají v sobě takovou nespoutanou energii!" Vzpomněl si však, jak mladík vypadal poprvé u staršího, sotva chodil, a Tsunade taky říkala, že to bylo celkem vážné…
"Myslím, že na běhání to ještě nebude," pronesl Sasuke, "ale můžu vám ukázat něco jiného…" Udělal několik pohybů rukou a ve vzduchu nad jeho dlaní se zhmotnil stejný ohnivý dráček, kterého obdivoval už Kakashi. Roztáhl křídla a obletěl černého kentaura, než se rozplynul v obláček dýmu.
.
"Páni, to je úžasný," vydechl nadšeně Gai a uchváceně sledoval zbytky rozplývajícího se dýmu. "Ještě jednou, to bylo prostě… taková síla mládí. To se musí někde využít!" Nic podobného ještě neviděl a natěšeně očekával další kouzlo.
Zbytek kentaurů, kteří postávali opodál, vzrušeně zašuměli, když uviděli ohnivé kouzlo. Byli od přírody zvědaví, ale zároveň opatrní. Pomalu se k trojici blížili, aby si taky z blízka mohli prohlédnout to zajímavé kouzlo.
.
Sasuke zauvažoval. Mohl by předvést něco náročnějšího, ale měl trému, jestli se mu to povede. Trénoval to doma s otcem, jenže už to dlouho nedělal. Jestli se mu to nepovede, bude akorát za blbce… Pokradmu se rozhlédl po napjatých kentaurech, kteří čekali, co bude. Zkusí to. "Dobrá, ale odstupte trošku, ať se nepopálíte," varoval Kakashiho s Gaiem, kteří couvli na pár kroků, aby měl kolem sebe prostor.
Mladý Uchiha udělal několik ohnivých pečetí a soustředil svou sílu. O krok před ním vyšlehl oheň, rozrůstal se a tvaroval. Nějakou dobu to bylo neurčité, jen takový ohnivý sloupek, ale postupně začínal nabývat rysů lidské postavy. Oddělily se ruce, nohy, vykreslily se křivky a obličej bez výrazu, plamínky na temeni vykreslily střapaté prameny. Před Sasukem stála dokonalá ohnivá kopie jeho vlastní osoby. Ohnivý klon.
Sasuke se musel hodně koncentrovat. Oheň a vzduch byly nejtěžší na tvarování, protože neměly skoro žádnou hustotu, byly éterické a neustále se chtěly rozplývat a rozpínat, bylo těžké udržet jim tvar. Na malé ploše to šlo lépe, jako s tím malým dráčkem, ale velké bytosti se dělaly složitě.
.
Kentauři učarovaně vydechli a byli celí napjatí, jak se dívali na to ohnivé dílo před nimi. Skoro ani nedýchali, jak se v nich hromadil adrenalin z té podívané. Skoro měli chuť před tím neznámým utéct, ale zvědavost a úžas je držely na místě. Trochu ucouvli, když se to ohnivé dílo pohnulo. To už jejich koňské nohy byly napjaté, a kdyby na ně někdo bafl, tak se pustí do úprku. Ohnivý klon se podíval na okolo stojící tvory a pozdravil je jejich obvyklým způsobem, čímž si Sasuke vysloužil ihned větší sympatie. Jakmile se kouzlo rozplynulo, tak se ihned ozval bouřlivý potlesk a všichni chtěli mladíka pochvalně poplácat po rameni.
.
Sasuke si oddechl, byl rád, že to sklidilo takový úspěch. Chtěl jim ukázat, že svou moc nechce používat k pálení a ničení, ale že se chce držet mírumilovného soužití stejně jako oni. Teď, když žár ohně pominul, obstoupili ho kentauři kolem dokola, zahrnovali ho otázkami a stále se ho dotýkaly něčí ruce.
"Jak velké věci dokážeš vyčarovat?"
"Je tvoje moc nějak omezená, nebo ji můžeš používat pořád?"
"Dá se tomu naučit nebo je to vrozené?"
"Umí to všechna vaše mláďata už odmalička?"
"Musíš přitom dělat ty zvláštní pohyby prsty? Má každé kouzlo jiné?"
Ani pomalu nestačil na všechny ty dotazy odpovídat, protože se v nich neorientoval. Když kentauři poznali, že jim neublíží, důkladně si ho prohlíželi a osahávali ho, nijak zvrhle, ale prostě se každý chtěl dotknout jeho vlasů, kůže, připadal jim tak legračně malý bez zadní koňské části.
.
Kakashi stál přímo u Sasukeho, slíbil mu přece, že bude mu po boku a chránit ho, kdyby došlo k nedorozumění. Nechal ostatní kentaury, aby se na něj vyřádili. Skoro se mladík mezi nimi ztrácel. Když viděl, že už to začíná Uchihu zmáhat, tak se vložil do rozhovoru. "Myslím, že už to pro dnešek stačilo. Přece nechcete, aby se umluvil k smrti." Zbytek stáda pokýval hlavami, ale ještě z mladíka vymámili příslib další ukázky.
.
"Díky… až tak vřelý přístup jsem nečekal," šeptl Sasuke ke Kakashimu, když se kentauři rozešli zase ke svému a nechali je samotné. Byl celý rozčepýřený, jak mu stádo nechtěně udělalo z už tak rozježených vlasů vrabčí hnízdo. "Ukážete mi to tady?" zeptal se pak svého společníka, protože se nemohl dočkat, až se pro změnu on dozví, jak tady kentauři žijí, co dělají a kde se nejčastěji zdržují, když do příbytků chodili jenom na noc.
.
"Jistě, už se na to těším celý týden," pronesl nadšeně Kakashi a rozešel se směrem k místu, odkud stoupal tenký proužek dýmu. Čím byli blíž, tím víc bylo slyšet cinkání kovu a údery kladiva. "Ukážu ti naši kovárnu. Pracuje tam Asuma, který tuhle práci převzal po Nejstarším. Je to vynikající kovář. Sice rád kouří speciální byliny, ale jinak je moc hodný. Možná uvidíš i jeho rodinu."
.
Sasuke zvědavě následoval Kakashiho, dokud se před nimi neotevřel výhled na malou, ale solidní kovárnu. Mladému Uchihovi zaplesalo srdce, protože tohle přesně znal z domova, všechny ty těžké nástroje, vůně rozžhaveného železa, teplo a rachot kovářského kladiva, které cosi tlouklo na kovadlině. Skoro se až podivil, když přišli ještě blíž a místo otce nebo strýce uviděl dalšího kentaura, tmavého a zarostlého, z koutku úst mu viselo něco jako doutník.
.
Asuma si všiml, že se k němu blíží Kakashi s tím lidským mládětem a odložil nástroje. "No to se podívejme, co to k nám jde," usmál se a otřel si zpocené čelo, čímž spíše všechen mour jenom rozšmudlal. "Už jsem si říkal, že se zajdu na to pískle podívat sám, ale vidím, že nemusím." Přišel k nim blíž a mladíka si prohlížel.
.
Mladý Uchiha rychle statného kentaura pozdravil, ale byl jako na trní. "Na čem pracujete?" vyhrkl hned, než ho stačil Asuma také zahrnout otázkami jako zbytek stáda, a vzrušeně se šel podívat blíž. Zatím to byl jen rozžhavený plát, ale protože byl Sasuke zvyklý z domova, dokázal předvídat, co z toho bude. "Děláte štít, že? Taky pocházím z kovárny, je to skřetí ocel? Dá se hrozně těžko tvarovat, ale neznám odolnější materiál…"
.
"Vidím, že máš zkušenosti," odtušil Asuma zaujatě a popošel k němu blíž a vzal mladíka za tlapku. "Hm…" broukl, když si ji chvíli prohlížel, "ale ty sám jsi toho ještě moc neukoval, že? Máš na to ještě měkké ruce. Tvůj otec je kovář?" vyzvídal zarostlý kentaur a pohýbal plátem na rozžhavených uhlících, aby se pořádně rozpálil.
.
"Ještě ne, zatím se učím, podle naší rodinné tradice mě pustí k řemeslu teprve tehdy, až zvednu nad hlavu Indrovo kladivo. Dědí se u nás po generace, bylo ukované za třetí dračí války a váží sto padesát liber. Ale nechávají mě pomáhat a učí mě, většinou s otcem okovávám koně. V naší rodině jsou všichni muži kováři, jako Uživatelé ohně to máme snazší," vysvětloval Sasuke.
.
"Tak to musíš ještě hodně jíst, abys takovou váhu uzvedl." Taková tíha, to museli být pořádní kováři, když dědili něco tak těžko. Tipoval by, že takovou zbraň by s lehkostí ovládl jedině obr nebo kyklop. Pochyboval, že člověk by s ním mohl bojovat. Jedině, že by ho někomu pustil se skály na hlavu. Otočil rozžhavený plátek kovu na druhou stranu.
.
Sasuke si mezitím prohlížel ty známé nástroje, než se opět přiblížil k Asumově dílu. Docela ho zajímalo, kde vůbec tu skřetí ocel sehnal, byla dost drahá a rozhodně ji nemohli mít z lesa. Nedalo mu to, aby se na to nezeptal: "Tu ocel jste získali přímo od nějakého skřeta?" Nebyl teda informovaný o tom, že by skřeti žili v hvozdu, ti měli většinou svá vlastní sídla.
.
Asumovi se rošťácky zablýsklo v očích. "Jistěže, občas k nám nějaký zabloudí. Jsou to odporná stvoření, ale paradoxně chutnají moc dobře, že, Kakashi? Nejlepší jsou vždycky dvojnožci a ideálně s obilnou plackou. Říkám ti, nejlepší jídlo na světě." Musel se v duchu smát, jak se jeho druh šklebil a to lidské mládě nevěřícně koukalo.
.
Mladý Uchiha měl za to, že kentauři masu moc nedají, takže ho kovářova slova docela překvapila a nadto šokovala. Pochopil by zajíce, srnu, bažanta… ale jíst skřeta?! Jednak nevěřil, že by takové obludy chutnaly dobře, jednak se mu vůbec nelíbil ten Asumův výraz dvounožci. On měl taky jen dvě nohy, to by ho taky jako klidně sežrali?!
.
Kovář se naklonil k mladíkovi a zkoumavě do něj píchl prstem. "Myslím, že je akorát k jídlu. Celé stádo nenasytí, ale jako příjemné zpestření by mohl postačit. Lidští dvounožci jsou lepší než skřeti. Ti se musí dlouho vařit, ale tvoje maso bude měkké a šťavnaté." Asuma se tvářil, jako kdyby to všechno myslel doopravdy.
.
"Cože?!" vyjekl Sasuke, to přece musel jenom nejapně žertovat. Ještě před chvílí mu tu vykládal, jak musí hodně jíst, aby dostál rodinné tradici a teď ho takhle straší? Raději od něj hezky rychle couvnul zpátky ke Kakashimu, ten aspoň takové sklony neprojevoval, určitě by ho nenechal uvařit, vždyť pořád říkal, jak mu chce pomoct.
.
"Asumo, musíš ho strašit? Já se tak snažím, abychom nevypadali jako stádo nevycválaných koní a ty si z něj tak nechutně utahuješ. Navíc skřeti jsou fakt odporní, to bych nikdy nejed," pronesl Kakashi a založil si ruce na hrudi. "Jsem nevěděl, že se v tobě probudilo hříbě."
"Ale, Kakashi, to byl jen nevinný vtípek," zasmál se konečně Asuma. Už to nemohl vydržet, jak mu cukaly koutky. "Neboj, Sasuke, lidi nejíme," ujistil mladíka o jejich stravovacích návycích.
.
"No, jenom aby," zamumlal Sasuke, který sice Asumovi věřil, to by bylo opravdu hrozné zvěrstvo, ale raději už zůstal u Kakashiho, přeci jen to bylo jistější a měl k němu větší důvěru než k jakémukoliv jinému kentaurovi. "Odkud teda máte tu ocel? Je dost drahá," poznamenal. Možná že to dříve byla nějaká zbroj, třeba ji na sobě měl nezvaný návštěvník a v úprku před kentaury ji odhodil, a protože by samozřejmě nikomu ze stáda nepadla, tak ji přetavili zpátky na kov.
.
"Obchodujeme s jedním stádem ze severu. Kutají kov ze země a zpracovávají ho na surovou rudu. S námi ji vyměňují za obilí a jiné jídlo, kterého tam mají nedostatek. Třeba sušené maliny jsou u nich velmi oblíbenou věcí k výměně. Někteří z našeho stáda pocházejí odtamtud. Je to druhá nejbližší skupina, kterou znám," vysvětlil Asuma a stále se uculoval.
.
"Aha, tak to mnohé vysvětluje," přikývl Sasuke, než však stačil ještě něco dalšího říct, ozvalo se klapání kopyt a v kovárně se objevila žena. Měla lehce vlnité tmavé vlasy a temně hnědou srst. Nesla svému muži oběd, který sestával z čerstvého bochníku chleba s listy salátu a jako bonus lískové ořechy. "Asumo, pojď se najíst, jsi tady už… ah, ahoj Kakashi. Vzal jsi to lidské hříbě konečně ven?" Zvědavě si prohlížela černovlasého mladíka.
"Dobrý den," pozdravil ji Sasuke automaticky po svém a pak teprve po jejich způsobu. Pořád si na to ještě nezvykl.
.
Za ženou vykukovalo úplně malinké hříbátko, které bylo příliš stydlivé, než aby se ukázalo. Zvídavě jukalo na cizince a schovávalo se za matčiným tělem.
"Mirai, zase se stydíš?" pousmál se Kakashi a počechral malé hříbátko ve vlasech.
S vypísknutím poskočilo dopředu a hledalo útočiště u svého otce. "Tati," zašeptalo tiše a maskovalo se jeho žíněmi na ocase. "Kakaši mě zaše žlobí."
.
"Mirai, nelítej tady jako pometlo," pokárala Kurenai svou dceru, neměla ráda, když se v tomhle věku její dítě vyskytovalo příliš blízko rozžhavených uhlů.
"Máte krásnou rodinu," poznamenal Sasuke a musel se uculit, jak se hříbátko schovávalo u svého otce. Bylo ještě opravdu malé, menší než on, konečně si nepřipadal jako takový prcek.
"Děkuji, máme z ní radost," usmála se pyšně Kurenai na svou malou rodinku, "najíte se s námi? Přinesu ještě jeden pecen…" Pekla pro celé stádo, tahle činnost ji bavila.
.
"Bude nám potěšením," přikývl stříbrovlasý kentaur. Odmítnout bylo nezdvořilé a jejich druh měl rád společnost snad u každé činnosti. Většinou dělali všechno dohromady nebo minimálně ve dvojici. Být sám znamenalo nějaký problém. Ale většinou spolu vycházeli velmi dobře. Popošli kousek bokem, kde se všichni složili do trávy, teda až se Asuma po hubování svojí ženy umyl.
.
Sasuke během jídla odpovídal na zvědavé dotazy Asumy i Kurenai. Dokonce i malá Mirai se ho postupně přestala bát a rádoby nenápadně se k němu krůček po krůčku přibližovala, aby se ho ostýchavě dotkla. Ještě nikdy neviděla nikoho, kdo by nebyl napůl kůň. Mladík věděl, že ukázat takovému mláděti ohnivého dráčka, který fascinoval starší kentaury, by nebylo dobré, protože by po něm mohlo chňapat, ale měl v rukávu i jiné živly, i když je neovládal tak dobře. Pro zábavu udělal z květů nedalekých rostlin malého motýla, který kolem Mirai kroužil a po něm mohla lapat, jak chtěla.
.
"Takže až vyrosteš, tak budeš kovář," pronesl Asuma spokojeně. Miloval svoje řemeslo a chtěl syna, kterému by to mohl předat. Zatím měl rozdováděnou holčičku, která asi nebude vykonávat jeho řemeslo, i když kdoví. Kuranai byla zatím proti, aby se vůbec přibližovala k pecím.
.
"Ano," přikývl Sasuke, ale chvilku na to jeho tváří prolétl stín. "Pokud se ovšem dostanu zpátky domů," povzdechl si. Tohle byla jeho největší starost, svět byl obrovský, a kdo ví, jak to má k domovu vlastně daleko. Na rameni ucítil Kakashiho ruku, jak ho povzbudivě stiskla.
"Jistě se ti to podaří," konejšila ho Kurenai, "nesmíš ztrácet naději."
.
"Naděje umírá poslední," doplnil Kakashi, "zítra se podívám k harpyjím. Snad nám pomůžou najít tvoji správnou cestu." Hlavně, aby ho nesežraly, když k nim půjde. Občas byly dost nevrlé.
Kurenai se zatvářila zhrozeně a podívala se na svého muže, který se z toho zjištění netvářil moc nadšeně. O těch tvorech kolovala nepříjemná pověst, takže se jejich hnízdům zdaleka vyhýbali.
.
Sasuke přikývl, doufal v to. Nejraději by se za nimi sám vypravil hned, ale neměl by ještě přeceňovat své síly, přeci jen byl venku první den a nevěděl, jak bude večer vypadat, jestli bude noha v pořádku.
"Myslím, že byste tam neměli chodit," prohodila starostlivě Kurenai, "určitě existují i jiné způsoby, jak zjistit cestu, tohle je příliš nebezpečné."
"Kakashi mě informoval o platbě, ale musím to udělat, doteď jsem nepotkal nikoho, kdo by mě navedl, a to už jsem na cestě nějakou dobu," namítl Sasuke.
.
"Je to riskantní, ale může to zabrat. Jak říkám, zítra za nimi zajdu a uvidím, co mi poví. Třeba nebudou vůbec ochotné se tím zabývat." Stříbrovlasý kentaur chtěl Sasukemu pomoct, co nejvíc, i když měl trochu obavy. Zítra se rozhodne o jejich budoucnosti.
.
Černovlasý chlapec nasucho polkl. I to se samozřejmě mohlo stát a děsil se toho. "No, tak snad budou mírumilovnější, než se říká," pokusil se o úsměv, když viděl, jak si je Asumova rodina prohlíží.
"A neměli byste se nejdřív poradit s Nejstarším, Kakashi?" zamumlala Kurenai, která by je od toho nejraději odradila.
.
"Nemůžu se vším běhat za Nejstarším. Je někdy potřeba se rozhodnout i sám za sebe. Pokud to Sasukemu pomůže, tak za harpyjemi půjdu, ať s tím bude souhlasit nebo ne. Chci pro něj udělat co nejvíc." Kakashiho hlas byl pevný a jistý svým rozhodnutím. Už aby byl zítřek. Sice mu výprava bude trvat celý den, ale bude se snažit vrátit s dobrou zprávou.
.
Sasuke na Kakashiho obdivně zazíral. Páni, byl opravdu nesmírně obětavý, když kvůli němu byl ochoten riskovat i nesouhlas svého vůdce. Musel uznat, že mu to dost imponovalo. Věnoval grošovanému kentaurovi zářivý úsměv.
Kurenai si vyměnila se svým mužem letmý pohled. Tohle nebyla jen obětavost, vycítili z Kakashiho slov i něco víc, než bylo schopno postřehnout to lidské mládě.
.
"Dobrá tedy, ale pak se nediv, až si tě Nejstarší zavolá," odtušil nakonec Asuma a zvedl se. Byl čas vrátit se do práce. Kov bude určitě přežhavený a pěkně tvárný. Podíval se na Sasukeho. "Škoda, že ještě nejsi zdravý, mohl bys mi pomoct," mrkl na něj s příslibem do budoucna.
.
"Možná na to ještě dojde," pousmál se Sasuke, také se mohli pohnout dál, určitě tu byla spousta dalších zajímavých míst, "děkuju za oběd, bylo to vynikající."
"Pšídete ještě?" chtěla vědět malá Mirai, i když už se zase držela u mámy, ale prohlížela si je s nadějným očekáváním, že se zase vrátí.
.
"Určitě přijdeme," ujistil ji Kakashi a pomohl mladíkovi na nohy. Odpočinul si, tak zase můžou popojít o kus dál. Rozloučili se s rodinou kováře a stříbrovlasý kentaur vedl Sasukeho dál. "Ukážu ti jedno krásné místo," pronesl nadšeně a zároveň se přibližovali k známému šumění vody. "Všichni ze stáda to tu zbožňují a teď je konečně dobré počasí."
.
Sasuke očekával nějakou řeku, ale to, co se před nimi otevřelo, daleko předčilo jeho očekávání. Nebyla to řeka, nýbrž jezero, a šumění obstarával překrásný vodopád, ne příliš mohutný a prudký, ale nádherný a křišťálově čistý, stejně jako voda v jezeře, přes kterou bylo vidět napůl písčité, napůl kamenité dno a sem tam hejno malých rybiček. Skála, ze které voda padala, byla z části porostlá mechem a popínavými rostlinami, na březích rostly kapradiny a sem tam byly vidět blyštivé vážky.
"Tohle je… jako ze snu," hlesl ohromeným tónem tiše, jako by se bál, že by mohl hlasitějšími zvuky přetrhnout to kouzlo místa.
.
Kentaur se jenom usmíval Sasukeho údivu. Jejich idylku, kterou se kochali, rozčíslo pištění a jásot hříbat, která se honila na břehu. Vběhla i na mělčinu, kde po sobě stříkali vodou, až byla celá zmáčená a průzračná tekutina z nich jen crčela. Teprve tehdy si všimli dalších tvorů, kteří je sledovali.
.
"Hele, to je ten člověk!" upozornil rozdováděný hnědák své kamarády a už se k nim hnali. V tomhle byli mnohem smělejší než starší generace, protože ještě neměli osobní zkušenosti s lidmi.
"Odkud seš? Fakt umíš kouzlit? Předveď něco," ozývalo se opět ze všech stran. Parta byla ale dost rozpustilá a kentauří mladík, který na ně předtím upozornil, se těsně před Sasukem škodolibě oklepal, až byl chudák Uchiha celý zmáčený.
.
"Konohamaru!" zavrčel Kakashi a vběhl mezi ty rozpustilá dítka. Jako dospělý měla jeho slova jistou váhu. Ten nezvedenec mu chtěl utéct, ale on ho nenechal, rychle jej dohnal a vytahal za ucho. "Kdyby tě matka viděla, jak se tu chováš. Ta by ti dala. Budu to muset vzít za ni," vyhrožoval a dle směru tahu za ušní boltec se natáčela hnědovlasá hlava.
.
Sasuke se zasmál a napřáhl ruku k vodě. Z jezera vytryskl do vzduchu pramen, který ledabylým pohybem zápěstí přenesl k tomu hravému mláděti. Stačilo lusknutí a Konohamaru už se mohl zase ždímat. Tohle byla tak jedna věc z mála, které Sasuke s vodou uměl, jinak pro něj byl tenhle živel poněkud nepolapitelný, svářel se s jeho temperamentní ohnivou povahou.
.
Mezi hříbaty to vzrušeně zašumělo a hned byl pro ně Konohamaru zapomenutý a hnali se k Sasukemu. "Prosím, ukaž nám ještě něco," prosila malá zrzavá kobylka a v očích jí svítily ohníčky nadšení. Nikdy by nevěřila, že lidi jsou tak srandovní a úžasní. Škoda, že je rodiče nepouští do města, určitě je to tam bezva. To je furt ozbrojenci tady a tam, pff, určitě by si užili žůžo zábavu. Mohli by s Konohamarem a Udonem udělat soukromý výlet.
 


Komentáře

1 Deny Deny | 1. května 2018 v 8:55 | Reagovat

Setkání s ostatnimi kentaury dopadlo dobře. Třeba se najde ještě příležitost a Asumovi pomuže v kovárně. Jsem zvědavá, co se dozví u harpyjí. Myslim, že se domů nedostane a bude žít s kentaury 😂

2 Komentátora Komentátora | 1. května 2018 v 10:01 | Reagovat

Jo taky bych chtěla umět kouzlit😃 a koukám že se nám Kakashi asi zamiloval😃

3 Diki-chan Diki-chan | 1. května 2018 v 17:50 | Reagovat

Já chci taky kouzlit! XD

4 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 1. května 2018 v 18:54 | Reagovat

je super ze ho ostatny tak pekne prijali. vsetci boli okuzleny kuzlami. ale najprv som si myslela ci pre tie kuzla nebude v nevyhode. predcalen strach z neznameho a k tomu podpalactvo a tak? pripajam sa k deny. mohol by spolupracovat s asumou... uz aby bol dalsi diel..

5 XXMikki XXMikki | 2. května 2018 v 14:31 | Reagovat

Super, jsem ráda, že Sasuke nejspíš nebude mít mezi kentaury problémy, ještě to by mu scházelo. A ty jeho kouzla se mi moc líbí.

6 Tara Tara | Web | 2. května 2018 v 18:11 | Reagovat

jee jsme ráda, že se Sasuke už mohl projít venku a také, že kentauři ho berou dobře. :)
Jsme zvědavá, kdy si ti dva uvědomí, že je  mezi nimi něco víc :)

7 Lintu Lintu | 2. května 2018 v 21:31 | Reagovat

Doufám že se Kakashimu něco nestane...

8 Káťa Káťa | E-mail | 5. května 2018 v 17:03 | Reagovat

Zase mi chybí komentář 🙈😁...
Chápu, že vás fantasy baví :D ta fantazie je tu veliká a i představivost :D

9 Smajli Smajli | Web | 7. května 2018 v 7:34 | Reagovat

[1]: To by se Asumovi určitě líbilo, mít taky jednou pomocníka =D Harpyje jsou pěkně divoké =D Zajímavá teorie 3:)

[2]: Bylo by to užitečné, taky bych chtěla =D

[3]: Já taky =D

[4]: Okouzlení kouzly, to je hezké spojení =D =D Což, Asumovi by se asi líbilo mít pomocníka, ale Sasuke se chce mermomocí vrátit domů k rodině, to je přirozené =)

[5]: Bylo by to nemilé, už takhle měl dost smůlu. Taky bych chtěla umět =D

[6]: No, Sasukemu to asi bude chvíli trvat, přece jen se s homosexualitou doteď nesetkal =D

[7]: To jo, je to nebezpečné 3:)

[8]: To ano, podle jisté klasifikace obě s Ivanitko milujeme tzv. fantasy meče a magie :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama