Šílenství touhy - 7. kapitola (KONEC)

19. května 2018 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Šílenství touhy

Shisui jde do vězení, ale otázkou je, na jak dlouho. A ostatně... nedostal zas až tak vysokou sazbu.


7. kapitola (KONEC)


Shisui zklamaně stáhl ruku, když mu cestu k bratranci zastoupil Itachi. Nevypadalo to, že by mu Sasuke po tom všem chtěl zamilovaně skočit do náruče, jak si bujně představoval po nocích. Bál se. Viděl to v jeho kouzelně černých tůních… ten nekončící strach.
"Nesahej na něj," zavrčel Itachi nevraživě, "jeden dotek a přísahám, že ti urazím ruku až u ramene! Nikdy se už k němu nepřibližuj, jestli chceš, aby ti hlava zůstala sedět na krku." Možná by neměl tak vyhrožovat, ale bráškovo bezpečí u něj bylo na prvním místě.
.
Fugaku by byl rád poznamenal něco podobného, ale nechtěl dávat Shisuiovu obhájci nějaké zbraně do ruky. Už takhle by byl nejraději sám požádal o odvolání s tím, že trest je příliš mírný. Chytil Itachiho za rameno. "Jen klid. Však oni ho v base naučí zpívat jinou písničku," zavrčel nevraživě a očima Shisuie propaloval tak, že být to lasery, dávno by shořel na škvarek, "třeba potom líp porozumí tomu, co sám provedl."
"Ale no tak…" pokusil se do toho nešťastně zasáhnout Izuna. Stál mezi oběma znepřátelenými rodinnými tábory v trapné a obtížné pozici. Na jednu stranu nemohl chtít, aby Shisuie zavřeli, to prostě nešlo, i přes celý ten hnusný, ohavný čin, který provedl, to bylo pořád jeho dítě, jeho syn. Ale na druhou stranu moc dobře věděl, co Shisui způsobil, bylo mu synovce líto a moc dobře chápal bratrův postoj. "Nemohli bychom… třeba zajít na kafe? Všichni, jako rodina?" zadoufal pošetile, ale hned se kousl do rtu, když se na něj upřely nevěřícné pohledy ostatních.
.
"Ani v příštím životě," odfrkl Itachi napruženě a naposledy propálil bratrance nenávistným pohledem. "Otče, pojďme. Už tu nemáme co dělat," vyzval Fugaka, aby se co nejrychleji vzdálili od toho naničhodníka. Ani se na něj neohlédl, když vycházeli ven. Měl by cítit aspoň nějaký pocit zadostiučinění, ale nějak se mu ho nedostávalo. Trest byl nízký, bratranec nepoučitelný.
.
Sasuke odcházel s otcovou paží ochranitelsky ovinutou kolem ramen, ale na rozdíl od všech ostatních ho jakási neovladatelná masochistická tendence přiměla se přeci jen ohlédnout a jeho oči se na dálku střetly s Shisuiovými. S očima svého trýznitele, které ho pronásledovaly téměř každou noc ve spánku. Ucukl, jako by se spálil. Shisuiovy oči se od onoho dne vůbec nezměnily. Pořád v nich byla ta… touha.
~~~
Shisuiův advokát podal odvolání k soudu, že trest je příliš přísný. Jeho potrestání se tudíž jen oddalovalo a Sasukeho vysvobození také. U dalšího soudu musel znovu vypovídat a skoro to vypadalo, že se psychicky zhroutí přímo před soudcem. Jediné co tomu zřejmě bránilo, byly prášky. Shisui samotný podal ještě tklivější popis své lásky k Sasukemu, a dokonce poslal jemu a rodině písemnou omluvu. I přes protesty mu nový soud snížil sazbu o čtyři měsíce. Po třetí se už neodvolal a rozsudek přijmul. Nutno říct, že Shisui byl hodně přizpůsobivý, co se týká nepříjemných situací. Jak to často ve vězeních bývá, nováčci se stávají otloukánky a pokud si je vyhlédnou, tak i kurvičkou. Shisui se vmísil mezi ostatní se slizkostí slimáka. Dělal, co bylo potřeba, lepil se k tomu, kde viděl nějakou vidinu úspěchu, a podržel sem tam někomu, aby si vymohl lepší místo. Nutno říct, že tam trpěl jako pes, vězeňská kuchyně měla k jeho a otcově hodně daleko. To mu vadilo snad ze všeho nejvíc a často si na to otci stěžoval. Izuna byl jediný, kdo ho chodil navštěvovat. Všichni ostatní od něj dali ruce pryč, když zjistili, co se stalo. Rodina, přátelé… pro všechny byl někdo, koho neměli skoro dva roky vidět. Shisui ležel na břiše ve svojí ubikaci. Trochu ho bolel zadek, Kakuzu byl občas fakt neurvalý, ale za tu čokoládu to stálo. Její sladkost se však nemohla vyrovnat sladkosti slov, která škrábavým rukopisem vtiskal do malého zápisníčku. Bylo tam tolik citů, div to nestékalo ze stránek a nedělalo sladkou lepivou loužičku smutné bolesti z odmítnutí. Ani po mnoha měsících jeho vášeň a touha po bratranci nevyprchala. Kdyby to neměl zakázané a šlo to, tak by týdně bombardoval Sasukeho vyznáními lásky a třeba by nakonec dokázal změnit názor a začal by s ním chodit.
.
Sasukeho úděl nebyl o nic méně bolestný. Netrápil se sice neopětovanou láskou, ale nedokázal se s tím vším pořád vyrovnat. I když byl Shisui ve vězení, zažíval čas od času hrozný strach a občas ho přepadla náhlá panická úzkost, sevřel se mu hrudník, rozbušilo se mu srdce a měl pocit, že se nemůže z toho děsu nadechnout. Všichni mu neustále opakovali, že se nemá čeho bát, snažili se pozvednout jeho ztracené sebevědomí, ale zlomenou hrdost mu nikdo vrátit nedokázal.
Tím spíš, že přesně jak se obával, taková událost nezůstala neutajená. Rozkřiklo se to nejen mezi jeho kamarády, ale následně i po celé škole. Když někam přišel, všichni si šeptali, ukazovali si, a i když ho všichni litovali, bylo to nesnesitelné. Připadal si jako méněcenný ubožák, nedokázal se přenést přes to, že někdo tak zneužil jeho tělo a všichni o tom vědí. Nakonec mu Fugaku zařídil přestup na jinou školu. Přerušil styky se svými přáteli, zrušil si účet na všech sociálních sítích, na zprávy moc neodpovídal. Uzavřel se úplně do sebe a kromě rodiny se s nikým nestýkal. Výrazně zhubl a jeho bledá pleť podivně kontrastovala s uhlovou černí jeho vlasů.
Bylo dost takových, kteří se mu pokoušeli pomoct. Rodinou počínaje, psychologem pokračuje, neodbytnějšími kamarády konče. Konečně začínala svítat určitá naděje. Jak se přehoupla zima a dny byly stále slunečnější a počasí teplejší, mladý Uchiha přeci jen malinko pookřál. Shisui byl ve vězení a koneckonců, nesmí se k němu přiblížit. Lékař mu postupně snižoval dávky antidepresiv, i když minimálně bez jednoho prášku před spaním Sasuke nedokázal usnout. Sem tam se ale na jeho tváři objevil nesmělý, plachý úsměv, a někdy… hodně, hodně výjimečně… nechal někoho cizího na sebe sáhnout.
.
Shisui se ve vězení nenudil. Navenek pro dozorce se snažil vypadat jako hodný a poslušný vězeň, se kterým nejsou žádné problémy. Proplouval vězeňským životem a učil se. Mezi tou všemožnou verbeží se naučil všechno, co dosud neuměl. Z vyprávění ostatních chlapů zjistil, jak se vyhnout trestu, zahladit stopy, koupit drogy, zbraně… všechno možné. Volné chvíle vyplňoval urputným cvičením v posilovně, jako většina chlapů. Co tu ostatně tak smysluplného dělat. Poté většina odsouzených vyšla z vězení ještě nabouchanější, než tam vešla. Nucené aktivity ho moc neoslovovaly, ale musel je strpět. Byly povinné. Ale fakt, výroba kraslic na Velikonoce už byla trochu moc. Po deseti měsících, když uplynula půlka jeho trestu, si podal žádost o odpuštění trestu za vzorné chování. Těšil se ven.
.
Fugaku samozřejmě věděl, jak na tom Shisui je. Děsil se toho, že soudce jeho žádosti vyhoví, ale přes veškeré jeho styky a známosti nebylo vyhnutí. Jeho synovce vprostřed zimy následujícího roku pustili na svobodu. Osobně si na něj počkal, aby mu důrazně vysvětlil, že jestli se k Sasukemu jenom přiblíží, postará se tentokrát o to, aby se mu ve vězení stala nehoda. Nejen zločinci umějí utajit zločin.
Před Sasukem tu zprávu úzkostlivě tajili. Nechtěli, aby se rozrušil, teď, když to vypadalo, že se konečně začal zase trochu vzmáhat. Pro bratrance samozřejmě i nadále platil přísný zákaz přiblížení a Fugaku nevybíravě kladl Izunovi na srdce, aby kontroloval, kde jeho syn zrovna je a co dělá. Bylo to oddalování nevyhnutelného, ale všichni doufali, že se Sasuke o Shisuiově propuštění dozví až tehdy, kdy na to bude aspoň trochu připravený.
.
Izuna měl těžkou práci. Shisui byl neuhlídatelný a neustále nebyl doma. V podstatě se tam chodil jen vyspat a vybílit ledničku a někdy už ani to ne. Bál se, že jeho syn ve vězení zvlčil a dal se na dráhu zločince. Nemohl to už nijak ovlivnit. Shisui byl dospělý a on už mu nemohl nijak rozkazovat.
Jak měl Izuna obavy, Shisui se opravdu dal na temnou stranu. Vězení ho dokázalo úplně zkazit a rozjel si tam i pár kšeftíků. Z výhružek Fugaka si pranic nedělal. Po tom, co zažil, to pro něj byly plané tlachy. Navíc měl i zajímavého patrona. Zdánlivě udržoval odstup, aby ho nikdo v okolí Sasukeho neviděl, ale zdání klamalo. Sledoval ho, co dělá, kam a kdy chodí. Chtěl se s ním potkat v tváři tvář.
~~~
Pomalu začínalo jaro. Po ránu bývala ještě pořádná zima, ale sluníčko začalo nesměle vysílat své paprsky do okolí a pokoušelo se vytáhnout ze země nějakou tu zeleň. V parcích a na zahradách bylo ještě bláto po roztátém sněhu, ale ve vzduchu byl cítit příslib následujících dní a týdnů. Příslib teplého období.
Sasuke se loudal ze školy. Bundu měl rozepnutou a na zádech těžký batoh s učebnicemi. Bylo mu dnes docela dobře, což v jeho případě znamenalo, že dokázal přestát školní dopoledne bez jediného prášku a noc měl docela klidnou. Opravdu se začínal zlepšovat, i psychicky. Stále ještě si nikoho moc nepouštěl k tělu, ale už začínal uvažovat optimističtěji, v tom smyslu, že jednou, možná, někdy… ještě bude schopný vztahu.
Po dlouhé době ho zlákalo na chvíli se zdržet venku. Lavička v parku pro něj měla neodolatelnou přitažlivost, a tak se na ni posadil, hned vedle záhonku rašících sněženek, a nechal se laskat ve tváři dotekem paprsků. Ani nezpozoroval, že ho už od školy nenápadně pronásledují dva muži.
.
Oba dva muži na sebe kývli. Nemohla jim Sasukeho zastávka víc nahrát do karet. Pomalu se k němu přiblížili, snažili se vypadat jako obyčejní chodci, ale bylo jasné, že jejich pohledy patří sedícímu mladíkovi. Stoupli si přímo před něj. "Sasuke Uchiha?" zeptal se jeden z nich, aby na sebe upozornili. Neuteče jim, měli s chytáním lidí dost velké zkušenosti.
.
Sasuke k mužům vzhlédl a trochu v něm hrklo. Byla to podivuhodně děsivá dvojice, to asi proto, že měli dohromady jen jeden pár očí. Jeden měl stříbrošedé vlasy, obezřetný výraz a pásku přes levé oko, druhý byl podobně modrovlasý jako Kisame a klapka mu zakrývala pravé oko.
Jakmile překonal prvotní šok z jejich pouhého vzezření, nastoupila okamžitě hromada otázek a v břiše ho zastudil ledový kamínek nervozity. Odkud znají jeho jméno?! "Kdo jste?" hlesl a snažil se, aby se mu netřásl hlas, "to je nějaký omyl. Museli jste se splést, nikdy jsem vás neviděl."
.
Ao se nepěkně pousmál a rázně vytáhl mladíka na nohy. "Neboj, jsme si poměrně jistý, že jsi to ty. Někdo by se s tebou moc rád viděl." Nečekali, až se Sasuke nadechne a začne křičet o pomoc. Stříbrovlasý muž mu přitiskl dlaň na ústa a začali ho vléct pryč od lavičky směrem k jejich zaparkovanému autu. Bylo třeba, aby si jich všimlo co nejméně lidí, ale v dnešní době, kdy se každý stará sám o sebe, to bylo jednodušší.
.
Sasuke neměl ani nejmenší ponětí, co se to proboha děje, o to to pro něj celé bylo ještě daleko děsivější. Po více než roce zažíval opět ten pocit, který ho tenkrát srazil na kolena - pocit bezmoci, jak ho nedobrovolně vlekli. Pokoušel se křičet, stejně jako tenkrát, vzpouzel se, bránil, ale velmi rychle vycítil, že ti dva muži jsou profesionálové ve svém oboru. Jeden mu vrazil pěstí do břicha, aby ho paralyzoval, druhý si ho přehodil přes rameno jako pytel brambor, a několika dlouhými kroky s ním doběhl k nenápadnému černému renaultu. Nacpali ho na zadní sedadlo a stříbrovlasý si sedl k němu, zatímco druhý muž rychle zapadl za volant.
.
Modrovlasý muž zkušeně nabral směr skladiště, zatímco jeho druh se snažil prát s mladíkem a přetáhnout mu přes hlavu pytel. Nechtěli, aby viděl, kam jedou. Vždy bylo dobré všechno držet v nejvyšší míře utajení. Byla pak větší jistota, že se na nic nepřijde. "Sakra, nemel sebou," vrčel Kakashi nakvašeně. Tak mrštné mrně už dlouho nechytali. Většinou stačilo pár ran a každý už poslušně držel a nechal se odvést.
.
"Prosím… prosím, nechte mě být, nic jsem vám neudělal, ani nevím, kdo jste!" kňoural Sasuke a pokoušel se vyškubnout, ale to už ho Kakashi neohrabaně přiklekl a nevybíravě mu narazil na hlavu hrubou tkaninu, která páchla, a ruce za zády mu spoutal kobercovou lepenkou. Do útrob se mu zakusoval strach jako stovka krys. "Co ode mě chcete?! Pusťte mě, proč tohle děláte?!" vyšiloval, ale znělo to už mnohem tlumeněji.
.
Stříbrovlasý muž s úlevou přidržoval mladíka, aby se nevykroutil, než dojedou na místo. Sasuke mohl jen sledovat změnu světla, a když vjeli do skladiště, setmělo se úplně. Vytáhli ho ven a vlekli do nitra, kde ho usadili na tvrdou židli. Kývli na muže, co jim zadal tenhle úkol, a odešli ven. Prozatím je jejich úkol u konce. Docela se divili, kam se ten muž dopracoval. Uměl zatlačit na těch správných místech.
.
Sasuke by si byl rád strhl z hlavy pytel, kdyby ovšem měl volné ruce. Došlo mu, že je v nějaké místnosti, veliké, protože kroky mužů, co ho sem dovedli, se podivně rozléhaly. Chvěl se po celém těle a srdce mu zběsile vyvádělo v hrudi. Pořád neměl nejmenší ponětí, co se to s ním děje. Že by ho někdo unesl a chtěl prodat na orgány? Ale kvůli tomu by si přece nevybírali syna policejního velitele… Na to byly jiné oběti. Tak co tady sakra dělal?!
.
Tajemný tvůrce této situace se odlepil od stolu a pomalým tichým krokem přešel k sedícímu mladíkovi. Prsty přejel po jeho ramenech a jemně promnul jeho šíji. Sasuke sebou cukl, ale neměl moc kam utéct. Druhou rukou ho donutil sedět na židli. Těšil se, až si ho bude moct prohlédnout pěkně zblízka. "Chyběl jsem ti?" zeptal se po dlouhé době mlčení. On jemu hrozně, nemohl dneska skoro ani dospat, jak se těšil.
.
Mladší Uchiha tiše vyjekl hrůzou, když ten hlas, třebaže zkreslený hrubou látkou, poznal: "Shisuii!" Jeho nitro jako by zaplavil ledový příliv, paralyzoval ho lepkavým strachem, jeho plíce, srdce, mozek… Jak to bylo možné?! To přece nemohl být jeho bratranec, nemohl, ten byl ve vězení a ještě pár měsíců tam měl zůstat! Ale ten hlas… Nikomu jinému patřit nemohl, na to ho měl příliš dobře vrytý v paměti, i s odporně toužebnou tóninou, kterou mu šeptal do ucha nechutné oplzlosti, když ho znásilňoval. Otáčel bezmocně hlavu, jako by se ho pokoušel zahlédnout, ale viděl jen tmu.
.
"Já doufám, že ano, protože ty mně celé měsíce," odtušil Shisui a sundal bratranci z hlavy pytel. Zapřel se mu o ramena a zblízka na něj pohlédl. Na absolutní šok a děs v jeho očích. Na souměrnou krásu obličeje se šlechtickým rodokmenem. Hebké, k pohlazení svádějící vlasy. "Rád tě vidím," odtušil s pobaveným poloúsměvem na rtech. Už to nebyl hřejivý upřímný úsměv, který kdysi uměl vykouzlit. Vězení ho dočista zkazilo.
.
Sasukeho dech se okamžitě stal mělčí a přerývanější. S vytřeštěnýma očima hleděl na muže, který z něj na půl roku udělal absolutní trosku, a cítil, jak se to v něm všechno znovu sbírá. Strach. Bolest. Bezmoc. Zoufalství. "Jak… jak ses… jak ses dostal z vězení?" pípnul ustrašeně a snad ještě jako nikdy si uvědomoval, jak ho v kapse džínsů tlačí mobil. Pomoc, musí zavolat o pomoc, jeho telefon byl tak blizoučko, na dosah, jen kdyby neměl spoutané ruce.
.
"Pustili mě za dobré chování," mrkl na něho spiklenecky Shisui, "to víš, stačí si odkroutit půlku a pak ti zbytek odpustí. A co ty, jak ses měl? Našel sis mezitím nějakýho bouchače nebo jsi čekal na mě? Docela rád bych slyšel, že jsi nikoho neměl a tvoje prdelka se nemůže dočkat, až ji protáhnu po těch dlouhých měsících." Těšil se sakra moc na sex se Sasukem. V base musel tak akorát všem podržet.
.
Sasuke polekaně zadržel dech. Shisuiova slova byla jako šlehnutí rozžhaveným bičem. "Ty… ty žertuješ!" zajíkl se vyděšeně, "m-máš přece zákaz přiblížení, vím, že ho máš. Až se soudce dozví o tom, jak jsi mě nechal unést, a o tom, cos mi řekl… Už nikdy z vězení nevyjdeš. Pusť mě. Pusť mě a já… já… já na to zapomenu. Když… když mi slíbíš, že už se ke mně nikdy nepřiblížíš." Pokusil se vzepřít proti Shisuiovým dlaním na svých ramenou.
.
"Jen pěkně hačej," držel ho starší Uchiha na židli. "Ty to nikomu neřekneš, protože si moc dobře pamatuješ, jaké to bylo minule. Snad nechceš, aby tě znovu tahali všichni po soudech a doktoři ti strkali prsty do zadku. Jakmile jenom doma zmíníš, že jsem tě ošukal," s ledovým klidem bratranci předestřel, že jenom u setkání nezůstane, "tak se to celé kolo spustí znovu. Moc dobře vím, jak sis ho minule užíval. Tak co, chceš to?"
.
Mladšímu Uchihovi v hlavě okamžitě barvitě vykvetly obrazy toho, co musel absolvovat, aby Shisuie dostal na pouhých pár měsíců do vězení. Ty ponižující výpovědi, zas a znovu dokola, Raikage, který se v něm šťoural, a to potupné fotografování… Začal se třást a zorničky se mu rozšířily. Lapal po dechu, jako by se dusil, a srdce mu hrozilo roztrhnout prsa. Tak se projevovala panická ataka, kterou už neprodělal celé tři týdny.
.
Shisui viděl, že se trefil do živého. Sasuke byl krásně čitelný a moc dobře věděl, co má říct, aby ho dostal na samé dno. Jemně pohladil bratrance po tváři a přivoněl si k jeho vlasům. Jako kdyby čichal k tomu nejlepšímu sýru na světě. Lahodnému, čekajícímu až přijde a kousek si z něj vezme. "Ošukám tě alespoň dvakrát, když minule mi to nevyšlo."
.
"Ne," vydralo se Sasukemu přes rty a z očí se mu svezly tiché slzičky, "ne, prosím, nedělej to. Prosím, Shisuii. Říkal jsi… u soudu jsi říkal, že toho lituješ! Že mě miluješ! Tak proč mi tohle děláš? Prosím…" Ač mu to bylo silně proti srsti, nepatrně pohnul hlavou vstříc Shisuiově ruce a položil mu tvář do dlaně. Doufal, že ho tím obměkčí, protože jestli to Shisui doopravdy udělá…
.
"Lhal jsem jen v jedné věci. Nelitoval jsem ani vteřinky z toho, co jsem s tebou šukal. Víš, jaké to je milovat a nebýt milován? Je to jako být odkopnut a zapomenut, ale neboj, já si tvou pozornost umím vynutit sám. A teď pojď, nebudeme se zdržovat, aby tě strejda nezačal hledat." Vytáhl bratrance na nohy a trhl s ním směrem ke stolu, o který ho ohnul. "Škoda, že tě nemůžu vyšukat bez šprcky. To by se mi líbilo tě pěkně vystříkat," sykl, když se natiskl na vyšpulený zadek.
.
"Ne, Shisuii! Ne! NÉÉÉÉÉ!"
Následující hodina byla nejdelší v Sasukeho životě. Skladiště bylo dost odlehlé, aby se jeho bratranec musel strachovat, že někoho přivolá, a tak Sasuke po dvaceti minutách už sotva chraptěl a Shisuiovi jistě zvonilo v uších. Ani křik, ani pláč, ani prosby, ani nářek ho neobměkčily. Nevzal si ho dvakrát, ale třikrát, protože při prvním styku mu stačilo jenom pár přírazů - to se prý nedá počítat.
Nakonec jen vzlykal na stole a Shisui mu vlhčenými ubrousky otíral místa, kam mu předtím sázel rádoby láskyplné polibky.
.
Shisuiovi nebylo Sasukeho ani v nejmenším líto. Byl spokojený jako dobře nažraná kočka, a kdyby mohl, tak spokojeně přede. Dokonale bratrance očistil, aby na něm nezůstala jediná stopa, a přehodil ho vypůjčeným poskokům, kteří ho odvezli k parku, kde ho chytli. Shisui měl v plánu tímto způsobem laškovat se svým milovaným donekonečna. Miloval ho a chtěl se s ním vídat. Sice netušil, jak často to bude moc dělat, ale tady na svobodě měl neomezené možnosti. S úžasným pocitem absolutního naplnění se vydal domů.
.
Shisuiovi poskoci vyhodili Sasukeho z auta jako smetí, přičemž jeden z nich s jízlivou pobaveností na rozloučenou dodal, že se určitě nevidí naposledy. Vyslechli si toho dost, i když byli za dveřmi skladiště, a mohli konstatovat, že má mimořádně silné plíce.
Ještě dlouho poté, co černý Renault zmizel v zatáčce, klečel Sasuke u okraje silnice, roztřesený, ubrečený, znásilněný. Svět se mu zhroutil pod rukama, právě když měl dojem, že v té hluboké propasti, kam původně zapadl, konečně zahlédl světlo. I přes psychické vypětí si moc dobře uvědomoval, v jaké je situaci. Tentokrát neměl proti bratranci jediný důkaz ani svědka a už nikdy mít nebude. I kdyby něco řekl, tím urputněji by ho Raikage vyšetřoval, a to už nemínil dopustit. Nic z celé ponižující mašinérie už nehodlal dopustit.
Už se pomalu stmívalo, když se rozechvěle vyškrábal na nohy. Mobil v jeho kapse vyzváněl co chvíli, vlastně už nepřetržitě. Neslyšel ho. Vláčel se se svým školním batohem ulicemi a lidé, kteří ho míjeli, se po něm udiveně nebo starostlivě ohlíželi. Neviděl je. Cítil na sobě Shisuiovy doteky, zadek ho pálil a bolel, jako by mu to udělal nejmíň desetkrát. Pořád dokola si přehrával všechna bratrancova slova o tom, jak s ním bude šukat neustále. Nohy ho nesly dál a dál, nevěděl, kam jde, prostě jen šel. Neměl jak se proti Shisuiovi bránit. Nemohl ho udat a nemohl dovolit, aby si z něj udělal děvku. Nebude ničí děvka.
Jako by tam podvědomě mířil celou dobu, ocitl se na železničním mostě. Tupě se zahleděl dolů, tam hluboko pod ním ležely koleje a pražce a kameny. Opřel se o zábradlí a černé vlasy mu konejšivě pocuchal vlahý jarní vítr. Stále silněji v něm klíčilo poznání. Nebude ničí děvka.
 


Komentáře

1 Lintu Lintu | 19. května 2018 v 8:33 | Reagovat

Takový konec jsem nečekal.. výborná povídka... I když ten konec s tím mostem.. běhá mi mráz po zádech z těch představ, co se mohlo odehrát. Byla to velmi emotivní povedená povídka. Dost na mě zapůsobila

2 Diki-chan Diki-chan | 19. května 2018 v 12:18 | Reagovat

Tak takový konec jsem fakt nečekala. Zajímalo by mě, jaká by byla reakce ostatních na to, že Sasu skočil z toho mostu. Třeba by Shisuimu mohlo alespoň částečně docvaknout, jak moc Sasukemu ublížil...

3 XXMikki XXMikki | 19. května 2018 v 14:34 | Reagovat

Tak nějak jsem tady neočekávala dobrý konec, takže nejsem překvapená, ale stejně to zamrzí. Sasukeho rodina z toho bude ještě dlouho pěkně v háji, tak doufám že po tomhle už by se Shisui dostal do vězení minimálně na 20 let bez odvolání. Strašné.
Ale jinak se mi povídka moc líbila, bylo to dobré napsané, působilo to až moc věrohodně :)

4 Komentátora Komentátora | 19. května 2018 v 15:36 | Reagovat

Úžasný konec,  jako jo smutný ale strašně hezky napsaný,  celkové se mi povídka straaasne líbila 😄

5 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 19. května 2018 v 17:22 | Reagovat

Bolo jasne od procesu, ze sasu nakoniec musi zomriet.... Dokonala, krasna poviedka. Skoda tak mladeho zivota. Sasu sa z toho dna pomalicky vzdialoval..Ale ked nad tym clovek uvazuje, shisui by sasukemu nikdy nedal pokoj. Stale dookola by ho prenasledoval. A aj fugaku a policia by boli kratky. A sasu by to chudacik nezvladal... uzasna poviedka.

6 Deny Deny | 19. května 2018 v 21:06 | Reagovat

Čekala jsem takovýto konec, ale ne s tím, že se Shisui dostane z vězení a se Sasukem si ještě užije. Ani nedokážu slovy vyjadřit,jak jsem Shisuie v této povídce nesnášela. Opravdu nadherná povídka.

7 Klarisa Klarisa | 19. května 2018 v 22:31 | Reagovat

Hm, nevím, jestli se mi zrovna takové zakončení líbí, ti gangsteři jsou navíc dost klišé... konec bl ale velmi silný. :)

8 Káťa Káťa | E-mail | 20. května 2018 v 14:32 | Reagovat

No mazec...takový konec? To vůbec....neumím si představit, jak by Fugaku šílel...a Itachi? :-O

9 Tara Tara | Web | 20. května 2018 v 21:57 | Reagovat

fuu, Shisui je pěkný hajzl tu, jako Sasukemu se ani nedivím, že po tom, co si prožil znovu znásilnění skočil. Nu Shisui se s ním alepon nemůže už stýkat a třeba možná po tomhle by mu třeba došlo, že bylo něco špatně? i když to je asi jen nevyplnitelné přání.

10 naruto109 naruto109 | Web | 21. května 2018 v 12:19 | Reagovat

máš dobré povídky :)
nechtěla bys spřátelit blog? :)

11 Smajli Smajli | Web | 25. května 2018 v 8:14 | Reagovat

[1]: Ano, co se odehrálo nebo neodehrálo, to už je na fantazii čtenářů 3:) Jsem ráda, že se nám povedlo vzbudit takové emoce.

[2]: To je jasný, podle mě za to klidně mohl Itachi Shisuie zabít a šel by chudák sedět na víc než rok, jako dostal Shisui =D =D

[3]: To teda ano, aneb jak jedna neopětovaná láska zboří rodinné základy. Je ovšem otázka, jestli se Shisuiovi podaří něco dokázat, když odstranil všechny důkazy. Spíš to asi budou všichni vědět, ale důkaz bude chybět.

[4]: To jsem ráda, vždyť taky byla na tvoje přání =D

[5]: Tak nutnost to úplně nebyla, ale ani v jedné z našich společných povídek s Ivanitko dosud nezemřel… ne že bych plánovala z toho udělat tradici, to ani náhodou =D Ale sem se to bohužel docela hodilo, když byl v takové situaci.

[6]: Myslím, že kdyby se Shisui z vězení nedostal, tak by to Sasuke přestál, ale takhle… neviděl jiné východisko.

[7]: No možná, ale JEDNOOCÍ gangsteři, to určitě klišé není =D =D

[8]: Možná, že se Shisuiovi stane… nehoda =D

[9]: Jo jo, Shisuiův charakter byl tady opravdu zkažený až do morku kostí, skoro jako kdyby byl Madarův syn a ne Izunův =D Kdo ví, jak se zachová, až se to dozví.

[10]: Děkuji, já už nespřáteluju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama