V náruči nepřítele - 4. kapitola

4. srpna 2018 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  V náruči nepřítele

Tobirama je pro Izunu jako exotické ovoce, nemůže mu odolat. Vyplatí se ale důvěra v nepřítele ve válce?

4. kapitola


Tobirama zvedl hlavu, když se hnula celta u vstupu a rty se mu zvlnily v mírném úsměvu. Už tu byl snad týden, přestal to počítat. Každý den byl skoro stejný. Slyšel italské vojáky pobíhat po táboru. Sem tam nějaký náklaďák, občas někdo přišel něco hledat nebo přinést nějaké vybavení. Nikdo si ho moc nevšímal a spíš ho okázale ignorovali či utrousili nadávku, které nerozuměl.
.
"Ahoj," pozdravil Izuna albína a nechal za sebou těžkou plachtu stanu spadnout na zem. "Něco jsem ti přinesl," oznámil mu co nejoptimističtějším tónem a pozvedl malou nádobku s mastí od Sakumy. Rána od kulky už přestala hnisat a pomaličku se hojila, ale pořád bylo třeba ji ošetřovat.
Zamířil k německému vojákovi a přidřepl si k němu, tak jako to dělal denně několikrát. "Ehm… nepotřebuješ něco?" zeptal se mírně rozpačitě a oba věděli, co tím míní. Madarovi totiž bylo celkem jedno, že Tobirama je jenom člověk se všemi základními fyziologickými potřebami.
.
"Jestli bys mě odvedl tam, kam každý den, tak bych si rozhodně nestěžoval." Chození na latrínu byla nutnost a on byl rád, že nemusí žít jako prase u kůlu jako předtím. Ostatně byl rád za každou projevenou lidskost. Vypadalo to, že na něj Madara zapomněl, od té doby, co mu rozbil nos, ho už neviděl. "Pokud sis to tedy nerozmyslel a nechceš mě pustit," spustil svoji oblíbenou písničku. Co kdyby se to jednou podařilo splnit.
.
"Sám dobře víš, že to nejde… i kdybych chtěl," zamumlal Izuna a rozvazoval provaz poutající Tobiramovy ruce ke sloupu, který podpíral skladištní stan. Celou tuhle nízkou záležitost odbyli v trapném mlčení jako obvykle. Izuna jaksi nemohl nechat Tobiramovi úplné soukromí ani při tak choulostivé situaci, ale nebylo zbytí.
"Máš to děsný," zalamentoval o něco později, když si ve stanu prohlížel jeho rozedřená zápěstí. Snažil se neutahovat provazy příliš surově, pouze pevně, ale Němec se nejspíš pořád snažil čas od času vykroutit.
.
"Tak mě nech dneska odvázaného, aby se to do zítřka zahojilo," nadhodil nenuceně. Věděl, že Izuna není hloupý, aby ho tu nechal jen na dobré slovo. Hned by prchl do svého tábora. Sice to na popravu nevypadalo, ale svoboda ho zřejmě taky nečekala. "Neboj, počkal bych tu, než přijdeš," mrkl na něj kamarádsky.
.
Izuna se zamračil a pohodil hlavou, aby dostal uvolněný pramínek dlouhých černých vlasů z čela. Tobirama jistě neměl ani ponětí, jak strašně rád by mu vyhověl. Za těch pár dní získal k rudookému muži jistou náklonnost, ale kdyby ho nechal utéct, byl by to hrozný průšvih. "Dělá ti dobře mě pokoušet?" zavrčel, zatímco mu natíral zápěstí hojivou mastí, "rozvaž si kalhoty, teď ta noha."
.
"Popravdě? Dělá. Nemám tu celý den nic jiného na práci, než čekat až přijdeš a případně sledovat, co tu dělají ostatní vojáci… Třeba kalhoty bych si stahoval mnohem raději kvůli něčemu jinému," poznamenal mimochodem, když si povoloval opasek. Upřel oči na Izunovu pistoli u pasu. Konečně začínal být dost zdravý na to, aby se mohl pokusit utéct. Přepral by ho, kdyby se o zbraň začali přetahovat? Možná dýku vedle by bylo jednodušší vytrhnout. Nechtěl muži ublížit, ale hrozně moc chtěl pryč.
.
Izunovy líce nabraly matnější červený odstín při Tobiramově poslední poznámce. Občas spolu během dne rozmlouvali, když zrovna neměl jiné povinnosti. Dozvěděl se spoustu věcí o albínově civilním životě a postupně zjišťovali, kolik toho mají společného. Byl si jistý, že nebýt té zatracené války, tak by z nich mohli být dobří přátelé. Před dvěma dny mu ovšem před albínem nechtěně uklouzlo, jak je to s jeho sexuální orientací, a teď si nebyl jistý, jestli to Tobirama mínil jako legraci nebo si s ním hraje a provokuje ho.
"Pěkně se to hojí," zamumlal a snažil se přitom nevšímat si svého vlastního zrychleného tepu, když se dotýkal mléčně bílé pokožky, třebaže jen z důvodu ošetření.
.
"Na to, že to vypadalo, že mi ji ten váš příjemný řezník uřízne, tak je to dobré." Popravdě se tomu divil, ale asi se s ním nechtěli pachtit. Buď chcípne sám, nebo se z toho vykřeše. To bylo zřejmě jejich heslo. Nechal si znovu obvázat nohu a pozoroval Izunu, jak pečlivě si počíná. Poslední dva dny se na něho díval trochu jinak. Všímal si detailů, které mu předtím unikaly. "Ví to o tobě tvůj bratr?" zeptal se zčista jasna.
.
"Co jako?" nadzvedl Izuna nepřítomně obočí, protože se až moc soustředil na to, aby udržel svoje oči stranou od Tobiramova klína. Teprve když k albínovi zvedl pohled, došlo mu to. "Ehm… jo tak," zarděl se znovu a mírně se ošil, "ne, neví to. Je to zakázané. A já nechtěl, aby se… aby se za mě musel stydět." Bylo těžké před Madarou něco takového utajit, ale naštěstí se jeho bratr o vztahy příliš nezajímal. O své ani o jeho.
.
Tobirama se na chvíli jakoby zahleděl do sebe, než se podíval zpátky na Uchihu. "Ten můj to ví," oznámil mu prostě a jednoduše informaci, kterou jinak držel v sobě pod pokličkou. Hashirama nebyl ani trochu nadšený jeho orientací a zkoušel ho prvně přemlouvat a pak posílat na léčení. Samo sebou, že nešel. Choromyslného ze sebe dělat nenechá. Beztak by si ho tam nechali na furt. A přesto všechno se tady v nepřátelském táboře odhalil.
.
Izuna zatajil dech a překvapeně se zadíval na bělovlasého vojáka. "Ty jsi… ty snad taky…?" vykoktal ze sebe nemotorně otázku, a když se mu dostalo strohého přikývnutí, měl podivný pocit, jako by se mu něco radostně zatřepetalo v žaludku. Možná proto, že bylo tak strašně těžké poznat někoho, kdo na tom byl stejně. Vytvářelo to jisté pouto solidarity. Odkašlal si. "Doufám, žes měl víc štěstí při hledání nějakého přítele," prohlásil tiše, "u mě se to říct nedá. A co jsem v armádě… řekněme, že v nevěstincích pro vojáky nabízejí jen ženy."
.
"Jsem na tom obdobně, i když v Mnichově je tajný klub, kde se takoví jako my tajně schází. Tak je to malinká výhoda v navázání kontaktů, ale dnešní doba nám nepřeje," povzdechl si Tobirama s nechutí. Kdyby to vyšlo na povrch, tak by je všechny nechali zavřít do ústavů. Nechtěl v žádném skončit, prý to tam bylo hrozné a nelidské stejně jako na bojišti, jen svým vlastním osobitým způsobem.
.
Mladý Uchiha si povzdechl. "To nepřeje," připustil, "a přitom… nikomu tím přece neubližujeme. Proč bychom si sami nemohli vybírat partnera, se kterým je nám prostě dobře?" Kolikrát už tuhle otázku v duchu pokládal sám sobě. Jenže neměla odpověď, alespoň ne v téhle době. "No každopádně teď ve válce stejně nemám příležitost někoho hledat. Jak jsem říkal, v nevěstincích u nás poskytují pouze ženy, takže za tu dobu, co jsem ve vojsku, jsem už hrozně…" Izuna se zarazil a zčervenal. Co mu to tady proboha vykládá?!
.
Tobirama se pobaveně uchechtl. Ital před ním docela ztrácel zábrany. Už se nedivil, že se říká, že Italové mají horké hlavy, prvně jednají a pak myslí. On sám si občas dělal dobře rukou, ale fyzický kontakt a sex s druhým mužem to nikdy nemohlo plnohodnotně nahradit. Bylo to takové šidítko. Izuna vypadal roztomile s červenými tvářemi. Kdo by to řekl, že ve válce, kde části lidských těl, vnitřnosti a krev lítá vzduchem se najde někdo, kdo se bude stydět. "Nadržený? Kdo by nebyl? Vůbec bych nebyl proti tomu si někoho najít a rozdat si to s ním."
.
Izuna zadržel dech. Naznačoval mu tady snad Tobirama…? Ne, to bylo špatné, neměl by na to myslet. Nemohl se přece jen tak spustit s Němcem, když s nimi byli ve válce. A přesto se jeho srdce rozbušilo minimálně dvojnásobnou rychlostí, když si představil, jak se ho po dlouhé době někdo dotýká, jak se s ním líbá. Nervózně si odkašlal a raději tmavýma očima rentgenoval špinavou zem pod nimi, když ze sebe přiškrceně vymáčknul: "I kdyby to třeba… byl nepřítel?" Za tohle by ho Madara snad nechal zastřelit, kdyby věděl, s jakou myšlenkou si právě pohrává.
.
Albín si uvědomil, cože to vlastně řekl, hm… no, jako úplně se mu ta myšlenka nepříčila, ale on s Italem? Ještě nepřítelem. Nemohl říct, že by byl z té představy odvařený, ale když si představil, že by si odmyslil ty válečné útrapy, tak sex s cizincem a ještě horkokrevným jižanem by mohla být zajímavá zkušenost. Možná by měl příležitost i k něčemu jinému. "No… abych pravdu řekl, kdyby to nebyl nepřítel, bylo by mi to milejší, ale doba mě naučila dělat kompromisy."
.
Mladý Uchiha si olízl rty. V podstatě mu Tobirama dal svolení. Oba to měli v armádě těžké a tělo si prostě žádalo svoje. Automaticky, aniž by nad tím příliš přemýšlel, se přisunul k německému zajatci blíž. Už dlouho ho lákalo prohrábnout ty bílé vlasy, i když byly trochu mastné a sem tam špinavé, protože Madara rozhodně nedovoloval vodit Němce k potoku každý den. "Myslím, že kompromis je občas nezbytný," zamumlal tiše, když se k Tobiramovi rozpačitě nakláněl.
.
"To by měli vědět i ti nahoře," odtušil najednou tiše Tobirama a sledoval Izunu, jak se v něm snaží napovrch vydrat dravost a neukojená tužba těla. Hluboko v jeho očích viděl touhu to udělat. Nečekaně chytil Uchihu za čelist a pevně se mu podíval do očí. Tolik ho prosily, aby to udělal. Copak mohl odolat? Mohl, ale spíš nechtěl. Není to zrada jeho národa, když se spustí s Italem? Ještě chvíli se zmítal v myšlenkách na svou zem, než se rozhodl a spojil jejich rty.
.
Izuna prudce vydechl nosem, jak po nekonečných měsících zase cítil něčí ústa na svých. Teď už nijak zvlášť neváhal a vilně se na albína natiskl. Pevné mužské tělo ve vojenské uniformě bylo přesně to, co už dlouho potřeboval. Jazykem vklouznul do Tobiramovy pusy a divoce ho začal líbat, zatímco jeho prsty okamžitě zamířily ke knoflíkům jeho kalhot. Počínal si zbrkle, ale zkušeně. Už jen vnímat cizího tvrdnoucího ptáka pod poklopcem bylo po tolika týdnech abstinence rajcovní.
.
Tobirama byl poněkud zaskočen Izunovou divokostí, ale mohlo mu to být jasné, že si zahrává s ohněm. Hodně divokým ohněm. Tiše zaskučel, jak stiskl jeho mužství a o malinkou chvíli později ho cítil i pod spodním prádlem. Uchiha se vůbec s ničím nezdržoval. Sám mu divoce plenil ústa, ale zdálo se mu, že na jeho hladovost a naléhavost nemá. Srdce mu divoce bušilo a myšlenky zalétl k tomu, co by řekli, kdyby je tu někdo načapal.
.
Černovlasý muž se v duchu sem tam zabýval stejnou obavou, možná i právě proto tolik spěchal. Přirazil Tobiramu k hromadě beden s nářadím a laškovně ho kousnul do jazyka, až Němec překvapeně vyjekl. Vytáhl jeho nabíhající erekci ze spodního prádla a ihned ji začal třít a masírovat, dokud v jeho dlani nebyla tvrdá a silná a tepající nedočkavostí. S mírně ješitným uspokojením zaznamenal, že co do velikosti ho ovšem Tobirama netrumfne.
.
"Izuno…" zasténal Němec nadrženě a v jeho bledé tváři se rozlévala horká krev stejně jako v celém těle. Nutkavě přirazil proti nestoudné dlani, která zkušeně laskal v klíně a pokusil se Itala kousek od sebe odtlačit. Marně. Chtěl mu přízeň oplatit a poslepu sjel po pevném boku až k napjatému klínu. Hrubá pevná látka byla zespodu probodávána naprosto tvrdým pérem, které zatoužil pořádně pohonit.
.
Izuna syčivě vtáhl vzduch přes zatnuté zuby, jak Tobiramova dlaň přejela po vyboulené látce jeho kalhot. Potřeboval to, tak strašně to potřeboval. Stiskl v ruce kulky svého německého milence a víc se rozkročil, když se horkým prstům podařilo propracovat do jeho poklopce a vzápětí je ucítil tam, kde už albína očekávalo něco moc dychtivého. Odtrhl se od druhých úst, aby mohl přesunout rty na hrdlo druhého muže. Chutnal slaně po potu, ale to mu nevadilo, bylo to živočišné.
.
Albín se musel krotit, aby nebyl hlasitý. Kdokoli mohl jít okolo stanu a něco zaslechnout. "Jsi perverzní," odtušil zastřeně, když se jeho prsty obtočily okolo hodně vyvinutého mužství. Něco takového popravdě nečekal. Bodl v něm osten méněcennosti, ale byl rychle přehlušen rostoucí vzrušením. Vjel prsty do tmavých černých vlasů a lehce je stiskl. On chce být pánem téhle situace. Zaklonil Izunovi hlavu a přitiskl rty těsně pod bradu v náznaku zvířecí dominance.
.
"V-vážně?" vydechl toužebně Izuna a zasykl, jak ho Tobiramovo počínání vzrušovalo, "v tom případě buďme perverzní společně…" Natiskl se pánví na Němcovy slabiny tak, aby se jejich ztopořená mužství o sebe otřela. Byl to příjemný dotek, ale okamžitě ještě jejich slast znásobil tím, že vzal obě vzpřímené erekce do dlaně a začal je současně honit. Musel se kousnout do rtu, aby nezasténal příliš nahlas, jak to bylo rajcovní. "Děláte si to tak… v tom vašem klubu?" zeptal se přidušeně.
.
"Teď už mlč. Vyprávět ti o tom budu někdy jindy," zavrčel Tobirama, který neměl rád přílišné vykecávání. Raději konal, než o něčem sáhodlouze debatoval a v sexu to platilo dvojnásob. Vpil se do žhavých rtů a dlaněmi sjel po roztouženém těle od lopatek k bokům. Sakra, pořád měl pocit, že nejsou k sobě dost blízko. Hrubě sevřel obě pevně půlky ve vojenských kalhotách. Čím víc se nořil do hlubin vzrušení, tím víc se přestával ovládat a pánví vycházel Izunovi vstříc.
.
Izuna se jeho radou příliš neřídil. Sice se přestal vyptávat, ale další slova mu přesto sklouzla ze rtů: "U nás se vždycky říkalo, že Němci jsou chladní. Ale ty hicuješ jako italské pláže." Na důkaz roztoužení ho znovu kousnul do jazyka, laškovně, ale důrazně. Mačkal jejich ztopořená mužství proti sobě a oběma zároveň stahoval předkožku. Také proti Tobiramovi přirážel, proti jeho slabinám a do své vlastní dlaně, zatímco usykával rozkoší do vlhké zpocené pokožky albínova hrdla. Vzrušovalo ho, jak ho Tobirama chtivě osahával na zadku.
.
Tobirama pevně stiskal zuby, aby nekňučel vzrušením, že ho právě honí nepřítel. Dělal to tak dobře, že by se určitě měli všichni inspirovat a bylo by mezi národy zadobře. Nedočkavě vyhrnul Izunovi košili a stáhl kalhoty pod zadek. Jeho velké horké dlaně měly najednou spoustu místa, kde mohly hladit a laskat milencovo tělo.
.
Mladý Uchiha přivřel blaženě oči jako kočka. Už to bylo dlouho, co na něj někdo takhle sahal a dělal mu dobře. "Dotýkej se mě," zaškemral, aniž by si byl vědom, jak naléhavě jeho tón vlastně zní. Sám se snažil Tobiramu trošku víc obnažit, ale levou rukou mu to moc nešlo a pravá měla mnohem zajímavější prácičku a navíc stále zrychlovala.
.
Jako kočka, pomyslel si albín, ale neodepřel Uchihovi to potěšení. Intenzivně a občas pevně zatínal prsty do pevného mužného těla a pomalinku se soustřeďoval na obnažený zadek. Padl přesně do jeho rukou, co teprve když přitlačil na rýhu mezi půlkami. Izuna mu zvučně zasténal do ucha a jemu se zablýsklo potěšeně v očích. Našel v Itálii dokonce i někoho, kdo se rád nechá ošukat.
.
Černovlasý muž žíznivě vyhledal Tobiramova ústa a vpil se do nich jako do studny. Líbal ho dravě a hluboce a přirážel proti němu stále silněji, přičemž pohyby jeho ruky už byly skoro na hranici toho, kdy by jim mohl ublížit. Všechna ta dlouho odpíraná rozkoš udělala své, a když ucítil, jak Tobiramovy prsty nenechavě zkoumají jeho zakázaná intimní zákoutí, udusil v Němcových rtech pronikavý výkřik slasti a pokropil jeho podbřišek horkými stříkanci. Udělal se brzy, normálně by vydržel víc, ale byl tak nevybouřený…
.
To bylo rychlé, blesklo albínovi hlavou. Sám však cítil, že i on potřebuje udělat co nejrychleji. Přidržel si Izunu za boky a nutkavě přirážel proti němu. Hezky to klouzalo, jak jejich klíny zvlhly semenem. Uchihův vrchol jen umocnil jeho vlastní touhu. Horká kaskáda se znovu rozlila mezi nimi a Tobirama nevydal ani tichounké zaskučení. Pevně tiskl rty k sobě, aby se nepokořil před Italem, že i on byl stejně šíleně nadržený.
.
Oba muži těžce oddechovali a Izuna se opíral zpoceným čelem o Tobiramovo. Měl zavřené oči, jak se snažil si celou tu situaci vychutnat všemi ostatními smysly. Vůni mužského pižma, zvuk milencova dechu, dotek jeho kůže, stisk jeho prstů, lepkavost jeho ejakulátu… Bylo to z hlediska obecné morálky hříšné, ale bylo to to, co miloval, co potřeboval. "Omlouvám se," broukl nakonec trochu zahanbeně, když konečně mohl trošku racionálněji uvažovat, "já… už to bylo dlouho a… ehm…"
.
"Každá válka si žádá oběti," pronesl Tobirama krátce a stalo se něco nečekaného. Pod bradu černovlasého Itala se přitiskla chladná hlaveň pistole. Tobirama se rozhodl. Nečeká ho tu žádná budoucnost, a pokud se chce vrátit ke svým, musí se o to postarat sám. Mrzelo ho, že zrovna oni dva stojí na opačných stranách zákopu, jenže touha žít je silnější. Ukazovákem nerozhodně hladil kohoutek zbraně a hodnotil situaci. Bylo to chladné probuzení z vášně.
.
Izuna měl pocit, jako by mu vnitřnosti zamrzly v chladný led. Madara mu vždycky říkal, že je naivní a důvěřivý. Měl pravdu. Nechal se omámit tělesným chtíčem, zaměnil pouhou fyzickou nutnost s něčím… s čím vlastně? V co sakra doufal?! Tobiramu neznal a on neznal jeho. Byli jen Němec a Ital, jen dva národy ve válce. Nechal albínovi volné ruce v naději, že bude stejně čestný a rozumný jako on. Jenže se v něm zmýlil a teď za to zaplatí životem. "Dovol mi si aspoň zapnout kalhoty," hlesl cize, netečně, "nechci, aby se dozvěděli, co jsem tu dělal, až mě najdou."
.
"A nebude ti to už jedno, když budeš mrtvý?" zeptal se tiše albín. Byl celý napjatý a cítil, jak z Itala ještě pořád sálá tělesné horko, pod kterým tál v předchozích minutách. Izuna byl tak zabrán sám sebou, že si nevšiml, když mu z pouzdra vytáhl pistoli a ohrožoval jeho život. Jenže mělo to pár háčků, když vystřelí, všichni to uslyší a naběhnou sem. Mohl by ale Itala využít jako rukojmího.
.
"Ne. Nechci, aby se můj bratr dozvěděl, co jsem byl zač," odtušil Izuna a okamžitě si sám uvědomil, že o sobě mluví v minulém čase. Bylo to děsivé poznání, ale pravděpodobně úměrné vzhledem k situaci. Pohnul se a okamžitě cítil, jak Tobirama přitiskl zbraň ještě víc k jeho kůži. "Jen klid," zašeptal a snažil se upravit. Nechce umřít s kalhotami spuštěnými. Vpil se svýma černýma očima do Tobiramova obličeje.
.
Albín ztěžka dýchal. Zabít nikdy nebylo tak těžké, když viděl do tváře svého nepřítele. Znal ho, byl jím zachráněn před jistou smrtí a prožil s ním něco nečekaného. Mohl ho jen tak chladnokrevně zastřelit, jako mnoho jiných Italů, které už měl na svědomí? Vzájemně si hleděli do očí a on kupodivu nenašel žádnou stopu strachu, paniky a zděšení… Bylo to zvláštní, spíš takové smíření a prosbu, aby to nedělal. Nejvíc tomu dominovala výčitka. Nemohl uhnout pohledem a nechtěl se vzdát své svobody.
.
Izuna sám nedokázal vysvětlit, jak je možné, že je tak klidný. Nechtěl přece zemřít, nikdo nechtěl. Ale možná, že tříletá válečná zkušenost, kdy si nikdo nemohl být jistý, že se probudí živý, ho odnaučila bát se smrti. Jen kdyby to Tobirama neprotahoval, nebyl si jistý, jak dlouho mu odvaha vydrží. "Tak dělej," sykl a nepřestával se černýma očima vpíjet do rudých zorniček, "dělej, o tohle ti přece šlo od začátku." Byl přesvědčený, že Tobirama využil jeho tělesné potřeby k tomu, aby mu sebral zbraň a utekl. Zřejmě to s ním vůbec dělat nechtěl, možná ani nebyl na muže. Jistě to celé bylo divadélko, aby ukolébal jeho pozornost - a podařilo se mu to skvěle.
.
Tobirama se už několikrát v duchu vyhecoval, aby zmáčkl ten zpropadený kohoutek. Lehce ho pohladil a trochu stiskl, ale něco mu bránilo v tom ho dílo dokonat. Měl by Izunu aspoň uhodit zbraní do hlavy a odvléct ho jako rukojmí, ale… Zachvěla se mu ruka. Nadával si do zbabělců. Kvůli jednomu podělanýmu Uchihovi zhebne na italské půdě. Svěsil ruku a nechal pistoli spadnout na udusanou zem u jejich nohou. Byl slaboch, nedokázal to. Lepší příležitost jako dnes nemohl mít. Cuknul očima do boku a tiše hlesl: "Nemůžu."
.
Izuna překvapeně vydechl. Viděl sice v Tobiramově obličeji boj, který Němec vnitřně sváděl, ale měl za to, že to nakonec doopravdy udělá. Automaticky, jako by se jeho tělo pohnulo samo od sebe, se sklonil a sebral svoji zbraň. Vrátil ji zpátky do pouzdra a znovu se zahleděl na albína. Byla to zvláštní chvíle, ani jeden z nich jako by si nebyl jistý, co má udělat. Nakonec se vzmužil. "Ruce," nařídil tiše Tobiramovi, aby mu je nastavil ke spoutání. Jeho předešlý čin těžce otřásl důvěrou, kterou k němu měl. "Celé jsi to jen hrál, aby ses dostal ke zbrani?" zeptal se, ale znělo to spíš melancholicky než naštvaně.
.
Albín si upravil kalhoty, otočil se k Izunovi zády a poslušně nastavil ruce. Cítil, jak se lano pevně obtáčí okolo jeho zápěstí. Jako kdyby ho svazovalo bodavé ostružiní a klokočí. Trest za jeho nedokončený pokus o útěk. "Kdybych chtěl opravdu utéct, tak takovéhle divadélko bych nemusel hrát. Jsi důvěřivý, stačilo by tě překvapit a zbraň ti vzít," odtušil přiškrceně. V hlavě pořád přemítal, proč to nedokázal udělat, přece mu na Uchihovi nezáleží!
.
Izuna se musel držet, aby nezalapal po dechu. Překvapilo ho, jak přímočaře ho Tobirama odhadl, a to ho znal sotva dva týdny. Popravdě se také divil, že se Němec vzdal možnosti na útěk. Jaký k tomu měl důvod? Vždyť k němu neměl žádné závazky. Odvedl svého zajatce tam, kde ho obvykle uvazovali, a donutil ho sednout. "Proč jsi to udělal?" zeptal se tiše, protože mu to vrtalo hlavou, zatímco mu znemožnil další útěk přivázáním k podpěrným kůlům, načež se k němu obrátil zase čelem, aby mu viděl do očí.
.
"Ty by ses nechtěl vrátit ke svým? Nejsem tady na prázdninách, jestli sis nevšiml," odfrkl si popuzeně. Byl naštvaný sám na sebe, že to nedotáhl do konce. Copak jste mohli zastřelit někoho, kdo vám nezištně pomáhá? Mohli, ale museli byste mít srdce z kamene. Tobirama urputně pozoroval hlínu mezi nohama a tvářil, že ten drobný kamínek, co tam leží, je ta nejzajímavější věc na celém světě.
.
"Ne, to jsem nemyslel," opáčil Izuna. Tuhle motivaci dovedl pochopit, i když to bylo pěkně zákeřné. "Já spíš… proč jsi nevystřelil?" položil lépe otázku a nespouštěl z bělovlasého muže pohled. Tohle mu bylo záhadou, vždyť měl tak dokonalou možnost. Viděl na něm, jak moc se touží vrátit zpátky do vlasti.
.
Albín doufal, že se na to Izuna nebude vyptávat. Nechtělo se mu odpovídat na něco, v čem on sám měl trochu chaos. "Zabít někoho cizího a neznámého je jednoduché, ale zabít někoho, kdo ti pomohl, je o dost těžší. Nezasloužíš si takto zemřít." Zvedl k Uchihovi pohled. Očekával, že bude Ital prostoupen zlostí a nepřátelstvím, ale tvářil se tak klidně.
.
Izuna přikývl. On sám měl problém zabít i neznámé nepřátele, protože měl vždycky v hlavě představu o tom, že to může být něčí manžel, bratr, syn, otec… Tobiramu by asi také nedokázal po tom všem zastřelit. "Mohl bych ten tvůj pokus nahlásit Madarovi. Nepochybuju o tom, že by tě nechal popravit," prohlásil a pozvedl Tobiramovi ještě víc hlavu za bradu. Odmlčel se. "Ale neudělám to," dodal náhle, "myslím, že všechno to, co se tady dneska stalo, by mohlo být naším… společným tajemstvím." Koneckonců, i kdyby všechno Madarovi řekl, Tobirama by si mohl přisadit to jejich malé sexuální dobrodružství, a to by nechtěl. Kdo ví, jak by na to jeho bratr reagoval, ale pozitivní by to určitě nebylo.
.
Pro tentokrát to byl albín, kdo byl překvapený. Nečekal, že by si to Izuna chtěl nechat pro sebe. Překvapil ho. On by něco takového asi řešil rázněji. "Pokud jsi ochotný mlčet, tak já také." Sice jako vězeň by si nemohl moc vyskakovat, ale kdyby chtěl, tak by mohl Uchihovi pěkně zavařit. Ostatně nemohl si stěžovat, předchozí horké chvilky se mu líbily víc než dost.
.
Mladý Uchiha se poprvé po celém tom incidentu pousmál. "Fajn," pravil svým obvyklým klidným hlasem, "po tom našem sblížení jsem ti chtěl navrhnout, že bysme si to mohli někdy zopakovat, ale… nejsem si jistý, jestli ti ještě někdy odvážu ruce. Příště by sis to mohl rozmyslet." Zaváhal, než trochu přiškrceně dodal: "Ale bylo to… příjemné. Už dlouho jsem něco takového neprožil." Mírně se začervenal a uhnul očima. Tohle by mu asi vykládat neměl.
.
Zase se červenal. Na to, jak dovedl být Izuna vášnivý a nespoutaný, hned potom se tvářil jako stydlín. "To asi každý chlap ve válce, který je stejného ražení jako my… Omlouvám se," hlesl tiše albín po chvilce. Bylo to tak slabě, že ho Uchiha skoro neslyšel. "Chtěl jsem se vrátit k bratrovi." Musí o něj mít hrozný strach, ani nevěděl, jestli ho Madara použil k vydírání nebo ne. Nic se k němu nedoneslo a Izuna o tom mlčel.
.
"Rozumím tomu, ale pomoct ti nemůžu, i kdybych…" Izuna se na okamžik odmlčel, "i kdybych třeba chtěl." Bylo to až děsivé, jak moc si ve skutečnosti přál albínovi pomoci dostat se zpátky. Dovedl si až příliš živě představit, jak mu musí chybět jeho sourozenec a jeho jednotka. Prudce vstal. "Musím jít," vyhrkl, dřív než řekne ještě nějakou blbost, nebo hůř - než nějakou zase udělá. "Uvidíme se ráno… Tobiramo." Málokdy ho oslovoval jménem.
.
Albín stihl jen přikývnout, než se za Uchihou zavřela stanová celta. Pokusil se pohodlně uvelebit u kůlu, byla to marná snaha. S rukama za zády moc příjemných poloh nebylo. První dny, když dokázal občas před den být při sobě, tak se snažil o kůl rozedřít provaz. Přišlo se na to a uvázali ho ještě na kratěj. Nemohl nic ani si stoupnout. Sledoval postupující proužek světla, který prokluzoval mezi cípy plachet u vstupu a přemýšlel. Ostatně měl na to času jako nikdy. Jsou jeho dny zpečetěny nebo má naději? A co Izuna? Okolo něj pořád vířily samé otazníky, ale bylo to jen tím, že se Tobirama nedokázal rozhodnout.
 


Komentáře

1 Deny Deny | 4. srpna 2018 v 7:55 | Reagovat

Konečně se intimně sblížili. Oni jsou spolu prostě rozkošni. Chápu Tobiramu, že vzal tu pistol. Ale nemusel to udělat hned po tom, co si spolu užívali. Takhle si pošramotit Izunovu důvěru. Ale on ji brzo zase získá. Izuna je z něho uplně udělanej, takže to pujde lehce. 😁
tohle až se Madara dozví... to bude peklo

2 Komentátora Komentátora | 4. srpna 2018 v 11:52 | Reagovat

Takhle izunu zradit to je hrůza😂

3 XXMikki XXMikki | 4. srpna 2018 v 19:09 | Reagovat

😎😎 Tak tohle byla zatím nejlepší kapitola z celé povídky! Jsem moc ráda, že nikdo nikoho nezabil. Uvidíme, jak se to vyvine, každopádně mezi nimi něco vzniká. :) třeba i ve válce je naděje na happyend.

4 Diki-chan Diki-chan | 4. srpna 2018 v 19:23 | Reagovat

To by mě zajímalo, jak si tu důvěru získá zpátky...

5 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 4. srpna 2018 v 20:32 | Reagovat

Tibiho chapem ale ako uz bolo spomenute, trosku nestastne nacasovane. Ale popravde ina prilezitost by sa nenadkytla a aj keby asi bi to pre izunu bolo horsie. No sklamanie to pre neho isto bolo. Uz aby bol dalsi diel. Chcela by som srastny koniec ale pri to vsetkom. Vojna, nepriatelstvo....

6 Klarisa Klarisa | 5. srpna 2018 v 0:19 | Reagovat

Jsem teda fakt hodně zvědavá, jak tohle celé dopadne. :D

7 Káťa Káťa | E-mail | 5. srpna 2018 v 13:57 | Reagovat

Teda žhavá scénka super, ale to co následovalo pak :-O....ještě že to takhle dopadlo..ale kdyby je načapal Madara :DDD zešílel by :D....stejně se to asi stane :DD

8 Tara Tara | Web | 7. srpna 2018 v 19:20 | Reagovat

uf jsem ráda, že je nikdo nenačapal, i to, že Tobirama Izunu nezastřelil. Jen doufám, že získá jeho důvěru zpět  
a ničím ji nepokazí. :)

9 Smajli Smajli | Web | 10. srpna 2018 v 5:50 | Reagovat

[1]: No jo, chtěl utéct, ale zase když má příležitost si trochu užít… 3:) Rozhodně si tím u Izuny nešplhnul, ale tak Izuna má docela sklony odpouštět… =D Každopádně Maddie bude věru pěkně vyvádět, až tohle celé praskne =D

[2]: Že se nestydí =D

[3]: Jsem ráda, že se ti tak líbila, snad budou i ty další 3:) Izuna tu měl docela namále, ještěže Tobirama má nějaké svědomí =D Naděje na happyend určitě je ;)

[4]: U Izuny to nebude tak těžký =D

[5]: To je pravda, ale když už se mu Izuna tak hezky nabízel, kdo by odmítnul si konečně užít po tak dlouhé době =D Myslím, že Izuna hodně doplatil na svou důvěřivost, ale otázka je, jestli se z toho poučí =D

[6]: Budou se ještě muset víc sblížit =D

[7]: Jop, Tobirama je holt samé překvapení =D =D Madaru by asi trefil šlak… nebo trefí? To se ještě uvidí 3:)

[8]: Tak nebojím se, že by si Izunu nedokázal znovu naklonit =D Spíš s tím utajováním to bude horší =D

10 Pakkun Pakkun | E-mail | 10. srpna 2018 v 22:07 | Reagovat

No Tobirama se pěkně předvedl. A to že Izuna tají před Madarou svoji orientaci se jednou určitě provalí.

11 Smajli Smajli | Web | 11. srpna 2018 v 13:30 | Reagovat

[10]: Tobirama je trošku zmetek, ale naštěstí do nedotáhl do konce =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama